JEDEN ŽIVOT NA NAUČENÍ SE JEZDIT NESTAČÍ

Se Zdeňkou Tóth Skripovou jsme si povídali ve stájích v Dobročkovicích o drezurně skokovém manželství se Zoltánem Tóthem, tréninku drezurních i skokových koní a její krátké kariéře skokového jezdce.

Váš tatínek je veterinář, lásku ke zvířatům máte tedy nejspíše v genech. Vedl vás tatínek ke koním?

Určitě mám lásku ke zvířatům v genech. Když jsme byly se sestrou malé, začal nás tatínek vodit ke koním do Nemochovic. Koně jsme si začaly hladit a už se „to chytlo“. V Nemochovicích jsme se začaly se sestrou na koních spíše vozit. Ježdění na koni byl velký sen i naší mámy, takže doma jsem měla velkou podporu z obou stran. Rodičovská podpora je důležitá.

Na jaká zvířata se váš tatínek se ve své praxi specializuje?

Je specialista na velká zvířata, takže krávy a koně. A samozřejmě na vesnici je to občas prase, slepice, pes a jiná domácí zvířata.

Jezdila jste s ním jako dítě po veterinární praxi?

Jako dítě jsem byla moc ráda, když jsem nemusela do školky nebo školy, mohla být s tatínkem tady v Dobročkovicích a objíždět s ním případy. Abych to vysvětlila, pocházím z Brna, kde jsme s maminkou a sestrou přes týden bydlely a chodily do školy. Již od ukončení studií veteriny má tatínek svůj veterinární obvod tady v Dobročkovicích a okolí. Hned po škole se tady usadil, našel si domek a zůstával zde, aby měl k pacientům blíž. My sem za ním jezdily hlavně na víkendy a přes týden chodily do školy v Brně.

To vypadá na hodně cestování?

To byl jen začátek. Jakmile přišli vlastní koně, tak se vše změnilo. Koně byli ustájení tady v Dobročkovicích. Byla tady stáj pro tři koně a my sem jezdily za koňmi i v týdnu. Ale tehdy jsme tady neměli ani jízdárnu, kolikrát tatínek naložil koně, odvezl je do Slavkova, kde byl tenkrát ještě jezdecký oddíl. My odjezdily na jízdárně a po tréninku koně jeli s tátou do Dobročkovic a my s mámou do Brna. Víkendy jsme trávili tady. Bylo to náročné období, ale ráda na to vzpomínám.

Když už to takto dále nešlo, koně jsme ustájili na Panské Líše v Brně. A později jsme šli s koňmi do Holásek, kde jsem se poznala se svým manželem. A z Holásek jsme šli společně už zpátky do Dobročkovic.

Můžete nám vaši stáj JK Skrip a stáje v Dobročkovicích představit?

Dobročkovice jsou menší vesnice asi 2 kilometry od hlavní silnice mezi Slavkovem a Uherským Hradištěm, do centra Brna je to asi 45 km. Máme tady klid a všechno co potřebujeme, venkovní a vnitřní boxy pro 25 koní, halu, jízdárnu, kruhovku, výběhy i veškeré zázemí pro jezdce. V okolí je dost polních cest a terénů na vyjížďky. Celý areál jsme postupně vybudovali svépomocí. Když jsme sem přišli, nebylo tu kromě dvoumetrových kopřiv, křoví a nepořádku nic. Stál tady jen jeden domek a ocelová konstrukce víceúčelové zemědělské haly. Halu jsme přeměnili z části na jezdeckou halu a z části jsou stáje. K dispozici jsou i venkovní otevřené boxy se zastřešeným manipulačním prostorem před boxy. Máme dobře drenážovanou jízdárnu, můžeme jezdit od časného jara až pozdě do zimy venku. K dispozici je dostatek výběhů, máme zelené pastviny i menší padoky, kruhovku. Já bych si přála už jen zrcadla do haly.

Vaším manželem je Zoltán Tóth, úspěšný parkurový jezdec a trenér. Jaké je vaše drezurně skokové manželství?

S úsměvem musím říci, že úplně klasické. Manžel si staví skoky, já nadávám, že je musím uklízet. On, že je musí zase stavět a proč je neobjedu, že ničemu nepřekáží. Takže úplně obyčejné soužití skokového a drezurního jezdce na jedné jízdárně. Ale jinak považuji kombinaci drezury a skoků v jedné stáji za nesmírně přínosnou.

V posledních letech si hodně parkurových jezdců pochvaluje spolupráci s drezurními trenéry. Vidíte tento trend i u vás?

Ano, tento trend je patrný i tady na Moravě. Úroveň parkurových jezdců se v posledních letech velmi zlepšila, a i skokani se zajímají o jízdárenské přiježďování koní. Dobře přiježdění koně dávají možnost jezdcům v parkuru správně projet oblouky, trefit nájezdy, upravit počet cvalových skoků v distancích, rychlost a podobně. Skokani si toto uvědomují a drezurní tréninky často vyhledávají.

Trénujte i skokové jezdce?

Trénuji koně, kteří jsou tady u nás ustájeni, případně koně, kteří sem na tréninky dojíždí. V poslední době se nám ve stáji vyprofilovala skupina drezurně orientovaných jezdců se sportovními ambicemi. Trénink a příprava na závody a závody samotné zaberou dost času a na specialisty skokany moc času nezbývá. Ale když je potřeba pomoci, poradit s nějakým problémem, vždycky najdeme řešení.

Domlouváte se s manželem, co a jak u jednotlivých skokových koní a jezdců zlepšit? Nebo každý trénuje zvlášť?

Ano, právě na domluvě spolupráce skvěle funguje. Manžel přesně definuje problém u jezdce, koně nebo dvojice a já na jeho odstranění v tréninku pracuji.

Když už jsme u sportu. Co se vám v uplynulé sezóně povedlo?

Loňskou sezónu považuji za vrchol. S Magic Night jsme se dostali až do úrovně Gran Prix. Považuji si toho i z toho důvodu, že jsem si koně sama od malička vypiplala a prošli jsme si vším společně. Teď bude sportovní odmlka. Magica jsme prodali. Bylo to těžké rozhodnutí, ale pro něj asi to nejlepší. On není drezurní kůň od přírody. V minulosti i skákal, skoky mu pomáhaly lépe se soustředit. Jednu sezónu jsme spolu chodili dokonce skokové Amateur tour při Skokovém poháru, a dokonce absolvovali finále. Skokové L bylo vysoké, ale zvládli jsme ho. Všechnu drezurní práci dělal, protože je nesmírně pracovitý a velký srdcař. Poslední sezónu už ho soutěže GP zmáhaly, po závodech byl unavený, spal, prostě mezi soutěžemi úrovně T a GP byl pro něj velký rozdíl. Dnes ho má paní, kterou trénuji, v plánu jsou pro sezonu 2023 soutěže úrovně ST, T. Jsem přesvědčená, že Magic jezdkyni pomůže a pro něj to bude odpovídající zatížení. Jsem moc ráda, že to takto dopadlo.

I když je ještě brzy, jaké máte plány pro příští sezónu?

Ve výběhu máme dva nadějné koně s drezurními předpoklady, kteří si ještě užívají dorosteneckých hrátek. V práci mám nadějného čtyřletého Cigi Caga s dobrým skokovým původem, takže předpokládám, že se o něj s manželem nejspíš budeme trochu přetahovat. A nově jsme koupili ještě 3letého, velmi nadějného, valacha po DeNiro Gold. Čeká mě s koňmi hodně práce úplně od základů, v soutěžích začnu zase od Z.

Jak jsem říkala, máme tady tým drezurních jezdců různé výkonnosti. Budeme trénovat a jezdit na závody prezentovat výsledky naší práce. Jeden život na naučení se jezdit nestačí.

FOTOGALERIE:

Foto: archiv Zdeňky Tóth Skripové a společnosti Equiservis, spol. s r. o.