BOLEST JEZDCE MĚNÍ VNÍMÁNÍ KONĚ

V prostorech kliniky ambulantní fyzioterapie Kinesio Point jsme si povídali s fyzioterapeutkou Aničkou Novotnou a ortopedem Richardem Českým i o tom, proč bychom jako jezdci neměli přehlížet bolest a jak koním neprospívá ibalgin.

Richarde, kompenzace a regenerace. Jakou roli by měly hrát v životě každého sportovce?

RČ: Obojí hraje strašně velkou roli ve výkonu sportovce. Rehabilitace a kompenzační cvičení sice zní velmi vzdáleně k tréninku, ale k tomu, aby tělo mohlo podávat dobrý výkon, musí být v dobrém stavu, musí být zdravé. Musí se cítit dobře, vyváženě. Aby tělo mohlo podávat maximální výkon je zkrátka potřeba ho nějakým způsobem udržovat. Sice se říká, „sportem, ke zdraví“, ale na vyšší než rekreační úrovni je sport vždy pro tělo zátěž a má mnohdy negativní efekt. Je potřeba se o tělo starat tak, aby efekt byl také pozitivní a ne jenom negativní. Je tudíž potřeba cvičit kompenzačně a tělo udržovat ve správném naladění, aby bylo připravené podat maximální výkon.

Věnujete se sportovcům na různé výkonnostní úrovni, od vrcholových sportovců po ryzí amatéry. S kým se Vám pracuje lépe, respektive, kdo Vám více naslouchá?

RČ: V CM spolupracujeme zejména s dětskými sportovci a dorostenci, s těmi je práce hezká, naslouchají a řídí se radami. Dobrá spolupráce bývá i s rodiči, kterým záleží na zdraví jejich dětí. Pak jsou zde ještě trenéři, kteří se soustředí spíš na výkon. Když se hráč zraní, my s ním chceme pracovat, aby se vrátil do maximálního výkonu. Zároveň chceme dělat prevenci, aby ke zraněním nedocházelo. Trenéři často vidí, že to, co se sportovci děláme, nemá s technikou nic společného. Takže jim musím mnohem složitěji než hráčům vysvětlovat, co a proč s nimi děláme. Uvedu příklad, u výskoku tělo musí být připravené vyskočit a také dopadnout tak, aby se při dopadu tělu nic nestalo. Je to potřeba k tomu, aby mohli sportovci skákat, nezranili se a mohli skákat celou sezonu a pak další. Trenér ale kolikrát vidí, že to, co sportovce učíme, nesouvisí s technikou skoku jako takovou.

Jak vaše pomoc v praxi probíhá?

RČ: My sportovce vidíme nejraději v jeho prostředí. Při tréninku nebo soutěži vidíme, jak vše probíhá. Jen tak si uděláme nejlépe obraz o zatížení, tréninkových postupech, atd. V CzechMove pracujeme komplexně, doporučíme to, co je podle našich znalostí a zkušeností nejlepší, případně se poradíme s dalšími odborníky. Naším cílem je prevence zranění. Snažíme se naučit trenéry pracovat tak, aby se sportovci sportem neničili, aby je ve 30 letech nebolela záda, neměli poškozená kolena a nemuseli se sportem skončit. Možnosti spolupráce jsou dvě, buď je náš člověk na každém tréninku přítomen, dohlíží či vede rehabilitační cvičení. Druhou možností je, že naši fyzioterapeuti nebo kondiční trenéři doporučí, ukážou a naučí cviky. My je naučíme metodiku a je na zodpovědnosti každého sportovce, jestli a jak cvičí. Ideální je upraví-li trenér tréninkové plány a něco z protahování a kompenzace zařadí přímo do tréninku. V takovém případě nejsme na každém tréninku, sportovce vidíme třeba jednou za 14 dní, jednou za měsíc. Vše je na zodpovědnosti trenéra, sportovců a u dětí i rodičů.

Je rozdíl v úrovni regenerace mezi dětmi, dorostenci a dospělými sportovci?

RČ: Samozřejmě, děti regenerují přirozeně rychle. Tam je naše práce zaměřená hlavně na ukotvení optimálních pohybů, stereotypů. Dospělí regenerují o poznání hůře, pomaleji. Navíc k tomu přistupují již prodělaná zranění a opotřebení kloubů, šlach. Bolest je signál, že něco děláme špatně. A je potřeba tomu naslouchat. Přetížení může spouštět bolest a tu je potřeba řešit. Není potřeba se úplně zastavit, je možné se začít hýbat jinak, pracovat na tom, aby si tělo odpočinulo a našlo si jiný systém pohybu, který nebude v bolavé části problém.

K tomu slouží třeba i kompenzační cvičení?

RČ: Naše tělo je líné. Abych to vysvětlil. To, co nepotřebuje, to neudržuje, takže když nebude používat nějaký sval, ten atrofuje. Potřebujeme se hýbat vhodným způsobem. Třeba tenista drží raketu v pravé ruce, ale má i ruku levou a nesmí na ni zapomínat. Kompenzační cvičení je tedy o rovnoměrnosti v celém těle a také o ideálním pohybu.

Jsou nějaké všeobecné regenerační metody či techniky, které jsou obecně prospěšné?

RČ: Regenerace je komplexní, patří sem sauna, terapeutické koupele, vířivky, bazén, uvolňovací metody, oblíbený je roller, masážní pistole, ale zahrnuje to i způsob stravování nebo spánek, které jsou v regeneraci často opomíjené. Psychika a stres má také velký vliv na tělo. Regenerace není jen o pohybu, je to naprosto komplexní a je potřeba se jí věnovat ve všech směrech. U amatérských sportovců hraje roli, jaké zaměstnání vykonávají, jestli pracuje těžce manuálně nebo má sedavé zaměstnání.

Aničko, pojďme detailněji k jezdectví. Jaké svaly či partie jsou při jízdě na koni extrémně namáhány?

AN: Z pohledu fyzioterapeuta jsou u jezdců nejvíce zatíženy oblasti bederní, hrudní páteře a kyčle. Když v sedle není dostatečné napřímení hrudní páteře, dojde k jejímu přetížení. Obdobné je to u páteře bederní. Ale tělo musí fungovat komplexně. Tělo mohu přirovnat k patrům paneláku. Každá oblast je jedno patro – u jezdců je to konkrétně pánevní dno, oblast bránice, horní hrudní apertura a spodina lebeční – a když kterékoliv z pater nebude dobře nasedat nebo nebude v pořádku, bude se stavba dříve nebo později hroutit. Mnoho jezdců má přetíženou bederní páteř. Mnohdy místo bolesti není místo, kde je „chyba“, ale je to nejcitlivější místo, kde se bolest projeví.

Můžete to blíže specifikovat konkrétně u jezdců?

AN: Kdykoliv má člověk bolesti v bedrech, velmi často je příčina bolesti jinde. Konkrétně když si jezdec stěžuje na bolesti v bedrech, lze hledat příčinu v hrudní páteři nebo v kyčlích. Jak se jezdec potřebuje přizpůsobit tvaru těla a pohybu koně, tak výrazně namáhá kyčle. Právě omezená mobilita kyčlí a snaha těla vyhovět všem pohybům při jízdě přenese zatížení otřesů a napětí do oblasti beder. A ty začnou bolet.

RČ: Jezdec se balancováním udržuje v sedle. K tomu mu slouží množství svalů po celém těle, které udržují rovnováhu. Je potřeba si uvědomit, že při každém kroku koně dochází k otřesům, které se přenáší do jezdce. Jezdec je musí vyrovnávat a zároveň se balancováním musí udržet v sedle. S tím se musí vypořádat stabilizační systém, který je na koni hodně namáhán. I z toho důvodu je pro „nejezdce“ jízda na koni velký šok co se týče svalového zatížení. U jezdců, kteří jsou na tyto pohyby zvyklí, je situace jiná a mnohdy si ani komplexnost zatížení a otřesy neuvědomují.

Krátkodobě od bolesti pomohou analgetika. Jaký je Váš názor na ně?

AN: My v CM nejsme příznivci nadměrného užívání analgetik. Samozřejmě pro jezdce mnohdy není jiná cesta k rychlému zmírnění bolesti, která umožní jezdci pohybování koně. Celkově ale zastření bolesti není dobrá cesta. Je potřeba si uvědomit, že analgetika neodbourávají problém, jen otupují bolest. Užívání analgetik mění vnímání těla a tím i pohybový stereotyp jezdce, který svým tělem ovlivní pohyb koně. Následně může dojít k přetěžování a následnému zranění koně

Přehlížení bolesti se tedy nevyplácí?

RČ: Léky na bolest pouze otupují naše vnímání bolesti, důvod bolesti, třeba v podobě stažení svalů, zůstává. Když užíváte léky na bolest dlouhodobě, mnohdy se stane, že se tělo adaptuje a bolest v původní oblasti zmizí. Jenže se objeví jinde. Takže nejdříve bolí kyčel, pak začne koleno. Problémy se posouvají po těle dál. Nejčastěji je to vidět na páteři, kde, když se ignoruje problém v jednom místě, časem může být bolavých více partií.

AN: Jednoduché přirovnání, bolest je jako kontrolka signalizující závadu v autě. Když ji zakryjete, závada nezmizí. Pak vás auto nechá někde na dálnici, navíc můžete způsobit autonehodu. S bolestí je to stejné. Přehlížení bolesti zapříčiní svalové dysbalance. Najednou přichází od jezdce ke koni jiné pokyny, kůň může být zmatený, neposlušný, časem může dojít k vytvoření dysbalancí u koně. Samozřejmě, že to funguje i naopak, bolavý kůň bude ovlivňovat jezdce a ten v důsledku bude měnit svoje pohyby.

Co rozcvičení před samotným ježděním, mohlo by toto pomoci? Myslím, že většina jezdců se nerozcvičuje.

AN: Určitě, rozcvičení je důležité. Možná bych to přirovnala, když byste byla vzpěračka, tak byste si z ničeho nic nechtěla nadhodit 200 kg. Tělo se na každý pohyb musí připravit. Často říkám, že neexistuje špatný pohyb, je jen pohyb, na který tělo není připravené. Je potřeba tělo před tréninkem rozehřát.

RČ: Sportovci často říkají, že se musí „zahřát“. Příprava před vlastním tréninkem slouží k aktivaci svalů. Sval se „dá do pozoru“ a během tréninku je schopen rychle reagovat.

Ano, ale s koněm se začíná pracovat postupně z kroku se postupně přechází do vyšších chodů a k cvikům. Stačí to nebo by jezdec potřeboval víc?

RČ: Jak již bylo řečeno, jízda na koni vyžaduje souhru ohromného množství svalů, jejich napětí, koordinaci i pohlcování nárazů. Pro koně je pohyb v kroku přirozeností, pro jezdce je to již svalová aktivita, už je to výkon. Jezdci musí začít už před koněm.

AN: Ano, je potřeba začít ještě na zemi. Protáhnout se, rozproudit krev. Když se jezdec dostane do sedla, už nemá čas na sebe a na nějaké rozcvičení. Rozcvičení hraje totiž i roli mentální, kdy aktivuje nervové dráhy a naladí na jízdu. Spustí se i jisté automatismy a pak se jezdec může více soustředit na zvíře. V sedle se musí soustředit na koně a na jízdu, ne na to, co mu řekl fyzioterapeut, jak se protáhnout, co rozehřát, na co si dát pozor.

Velkým tématem jsou kompenzační cvičení. Jakou ta mnou hrát roli?

RČ: Chci vyzdvihnout, že neexistuje univerzální návod na kompenzační cvičení. I když se nás internet o tom snaží přesvědčit, každé cvičení je určeno pouze po konkrétní sportovce. Věřím tomu, že videa tipu „5 nejlepších cviků…“ jsou opravdu nejlepší pro určitou konkrétní skupinu. Takže nevěřte na univerzální cviky. Každý z nás je jiný, a tudíž každý potřebuje cviky na míru. Těchto 6 cviků, které Vám zde ukážeme, by dle našeho názoru mělo být dostatečně univerzálních a mohly by dobře posloužit 80 – 90% jezdců. Cviky najdete v samostatném článku zde.

AN: Obecně, kompenzační cvičení, protahování nebo aktivační cviky mají smysl. Když se objeví problémy, je potřeba najít fyzioterapeuta a s ním se poradit. Fyzioterapeut pomůže i s tím, aby se problémy nevyskytly. Vždy je lepší potížím předcházet, než je napravovat.