DOBRÝ ZÁKLAD ZJEDNODUŠÍ DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ KONĚ

Lenka Koziorek je propagátorka natural horsemanshipu. Je autorkou a tváří FB stránky „Já a můj mustang – Ranč na Příčnici“. V rozhovoru si přečtete o tom, jak se k této metodě výcviku dostala, i o tom, jak můžete budovat bezpečný vztah mezi koněm a člověkem.

Lenko, jak byste vysvětlila natural horsemanship někomu, kdo o tomto přístupu nikdy neslyšel?

V poslední době na toto téma často narážím. Velká část koňské populace vnímá horsemanship jako nějakou westernovou disciplínu, kterou se nechtějí zabývat. A proto nepřijímají fakt, že se to týká jakéhokoliv koně a jakéhokoliv člověka jako trenéra. Pro přirovnání bych to popsala jako základní školu. Tu by měl absolvoval absolutně každý kůň tak jako děti napříč celou republikou absolvují základní školu od 1. do 9. třídy, než nastupují na střední školu. U koní to vnímám podobně, všichni koně by měli mít nějakou základku. Na 1. stupni ZŠ se žáci naučí určité základní dovednosti, jako číst, psát, počítat, a stejně i kůň by se měl naučit základnímu vychování, a především vytvořit si se svým majitelem komunikační kanál, jak se mezi sebou dorozumět tak, aby kůň respektoval svého člověka jako vůdce a měl v něj plnou důvěru. Když se tohle podaří, pak nastupuje 2. stupeň. Tak jako dětem ve škole přibydou předměty a vzdělávají se do větších hloubek, tak i koňské vzdělání na 2. stupni znamená už koně obsednout a naučit ho základní nezbytné dovednosti také pod sedlem. Stoprocentní ovladatelnost, jemnost a ochota ke spolupráci. Opět jde o nezbytnost pro každého žáka jak lidského, tak i koňského, bez ohledu na jeho příští středoškolské zaměření. To je absolutní základ, každý by se měl naučit komunikovat se svým koněm ze země a pod sedlem. Dobrý základ zjednoduší další vzdělávání koně pro jeho budoucí zaměření, ať už je to parkur, reining, drezura, či rekreace. Ano i tzv. „rekreační kůň“ je středoškolské zaměření a řekla bych, že jedno z nejtěžších zaměření koně vůbec :). Svět kolem je plný různých bubáků, a proto vyrovnaný a dobře vychovaný kůň je radostí jezdce. Pak už nepřicházejí konfliktní situace, které lidi řeší stále dokola. A často je to jen proto, že vystavují koně rovnou středoškolskému vzdělávání bez základky, a tak kůň tápe a je frustrován nároky a nesrozumitelností svých majitelů. Čili horsemanship není disciplína pro cowboye, ale komunikační kanál, jak dobře, efektivně a hlavně koni srozumitelně předávat své požadavky tak, aby se cítil úspěšný díky tomu, že rozumí!

Má to smysl třeba pro koně, kteří již absolvovali základní výcvik klasickou cestou, vracet se k úplným základům?

Určitě veliký. Protože tito koně nemají dobré základy k tomu, aby dobře zvládali další, právě to výše zmíněn středoškolské, vzdělání. Pod pojmem „klasickou cestou“ si představuji běžně využívanou metodu tzv. „cukr a bič“. Trenér je dotlačil pod nátlakem a donucovacími prostředky, jak se běžně využívají v praxi, k nějakým výsledkům. Některý kůň se podvolí lépe, jiný hůře. Dále zde máme odměňování pamlsky v nesprávném načasování, kdy ve vědomí koně odměňují chaoticky úplně něco jiného, než vlastně chtějí podpořit. Je to proto, že lidé neznají koňské přemýšlení a nemají funkční načasování, aby používali pamlsky správně, ne jen jako podplácedlo. Takže v konečném důsledku celé to z pohledu koně působí naprosto chaoticky. Každý kůň to nějak zvládá, ale všechno půjde lépe, když kůň pochopí, co se po něm chce. Je důležité, aby se koně učili krok za krokem a vše jim dávalo smysl. Aby to tak bylo, tak se lidé musí chtít naučit tu koňskou mysl pochopit, protože funguje úplně jinak než ta naše lidská.

Jaká byla vaše cesta k horsemanshipu? Co vás na tuto cestu přivedlo?

Asi jako většinu lidí, kteří se začnou zajímat o horsemnaship, je to jejich kůň, který začne vykazovat nějaké problémové chování. Potom začne člověk víc pátrat a hloubat a díky těmto „problémovým“ koním se můžeme my lidé, kteří o to stojíme, hodně moc naučit!

Můžete být konkrétnější?

Je to asi 8 let, co jsem si pořídila v romantické představě nádherného rezavého plnokrevníka. Myslela jsem si, že budeme mít nádherný rekreační vztah, ale on mě rychle vyvedl z omylu. Byl to tak komplikovaný kůň a měl za sebou tak šílenou minulost, že mě donutil se zajímat o věci trochu jinak. Hodně jsem se do toho ponořila. Na internetu na mě pořád vyskakovala videa, jak si někdo cválá na louce na nákrčníku. A já si říkala, že toho svého blázna neudržím ani v kroku se zaťatým udidlem v hubě… Něco je špatně!

Takže dnes je to asi 8 let, co jsem začala hledat. Ukázalo se, že cesta bude jiná, než jakou jsem do té doby znala, a to co mě naučili v běžných stájích jako jezdecké řemeslo.

Jste lektorkou horsemanshipu. Je složitější práce s koňmi nebo s jejich majiteli?

Je to vždycky složitější s lidmi. Koně jsou ve své podstatě jednoznační a jejich řeč je čistá, nehledají žádné složitosti, zjednodušení ani okliky. Lidi mají problém, že koně polidšťují, že nedokážou chápat jejich chování, nerozumí jejich otázkám. Pak jsou tady lidé, kteří mají zažité stereotypy, praktiky a chování vůči koním a je pro ně těžké se změnit a přemýšlet nad věcmi jinak. Mnohem lépe se horsemanshipu učí klient, který je u koní nepolíbený nováček, je úplně syrový a nikdy ho nikdo nikde netvaroval. Takoví lidé se učí snáz než lidi, kteří již mají zlozvyky a stereotypy z předchozích zkušeností z běžných stájí, které je potřeba předělávat.

Můžete nám vysvětlit podstatu práce a cíle horsemanshipu z pohledu koně?

Pro koně je největší motivace, aby měli pocit bezpečí a aby rozuměli. Koně jsou ve volné přírodě kořistí, jejich jediné krédo je přežít. Toto nastavení je značně ovlivňuje, jsou to plachá zvířata, všeho se bojí, všechno řeší a reagují reaktivně. U koně se snažím, aby chápal moje požadavky. Vlastně reaguji na jeho otázky, snažím se odpovídat stále stejně tak, abych byla pro koně čitelná. To znamená, že moje požadavky by měly začínat jemně a zvyšovat tlak až do situace, než dostanu požadovanou reakci a v tu chvíli tlak uvolnit. To je pro koně pochopitelné, protože v koňském světě ve stádě mezi sebou koně komunikují právě pomocí tlaku. Když začnu s koněm vést takovýto hovor a začnu něco tvořit, kůň rychle začíná chápat, co má dělat, protože já reaguji (neboli odpovídám) pořád stejně. Kůň začíná být klidný, uvolněný a frustrace mizí, protože mě může začít číst, najít správné odpovědi na mé požadavky a být úspěšný. Zároveň mě vnímá jako vůdce, a tím se zbavuje zodpovědnosti a získává pocit bezpečí. To je pro koně moc důležité. Lidé mají požadavky na koně, ale často jsou chaotičtí ve svých projevech, kolikrát si protiřečí v gestech, a tak koně mají frustrace a chovají se nežádoucím způsobem vůči člověku. Člověk pak neadekvátně reaguje vůči těm projevům, trestá koně a vznikají konflikty a je to takový bludný kruh.

Jezdci nebo majitelé koní – jak tam horsemanship funguje?

Svoje klienty bych rozdělila do dvou skupin. Jsou klienti, kteří si mě pozvou jako „opraváře“: „přijdete mi opravit koně, on se mi rozbil a nefunguje“. To je typ klientů, kteří nevidí problém v sobě, ale vidí problém v koni. S tím se těžko hýbe, mohu klientovi ukázat, že koník není rozbitý, že je docela normální. Pak záleží na klientovi, jak dále k tomu jako člověk přistoupí a bude-li se chtít ten koňský jazyk naučit, aby s koněm dokázal hovořit jeho jazykem stejně dobře. Nebo jestli jeho cílem bude vyřešit jen ten konkrétní problém a potom bude všechno další řešit po staru. Tam se nic nového nevyvíjí a výuka klienta je u konce, a to je škoda.

Na druhou stranu jsou klienti, kteří se chtějí koňský jazyk naučit a pozvou si mě jako „lektorku“ koňského jazyka. Pravidelné studium není o jednorázové návštěvě lektora, ten může docházet v jakémkoliv intervalu, ať je to jednou týdne, měsíčně nebo za půl roku. Důležitá je sebereflexe ve vzdělávání. Přirovnám to zase k učení se jazyka. Když se budu chtít naučit jakýkoliv jazyk, budu tomu muset věnovat úsilí a čas, budu se muset naučit slovíčka, studovat gramatiku, psát, mluvit, číst knihy a zjišťovat si další doplňková studia na internetu atd… Také plní domácí úkoly nebo práci, kterou jim lektor zadal. To, co nastudují, předvedou svému lektorovi a tím se postupně budou v daném jazyku zlepšovat. Čím víc píle a nasazení, tím bude postup rychlejší. S koňským jazykem je to jako třeba naučit se japonsky. Jen dlouhodobé studium nese výsledky. Takže dlouhodobí klienti, kteří se studiu věnují, jsou radost pro každého učitele či lektora. Když vidím, jaké dělají pokroky, pak mě moje práce nesmírně baví a naplňuje!

Jak probíhá typická lekce s vámi? Jaké metody a nástroje nejčastěji využíváte?

Když přijedu na tréninkovou lekci, nejdříve poprosím, aby mi ukázali, co s tím koněm do teď dělali, co tvořili, jak to vypadalo a zeptám se, s čím potřebují ode mě pomoci a co očekávají od naší lekce. Když vidím, co dělá člověk, jak na něj kůň reaguje, jak zase člověk na svého koně, tak potom přetlumočím jejich rozhovor klientovi – vysvětlím, proč se věci nedějí tak, jak si klient představuje. Pak si koně půjčím a hledám společnou řeč s koněm. Zapracuji na věcech, které drhly a na tom v čem byl problém. Když se mi to podaří s koněm vykomunikovat, tak začnu řešit i konkrétní problém, kvůli kterému jsem byla pozvána. A zbyde-li na to čas, předám koně majiteli a toho navádím tak, aby to dokázal s koněm vykomunikovat také. Radím a překládám v přímém přenosu, tak se klient „učí slovíčka a fráze“, aby je v dalších dnech dokázal použít. Přirovnám, když pojedete na dovolenou třeba do Portugalska, tak se naučíte základní fráze, abyste se domluvili v restauraci, na trhu apod. Základní fráze se naučíte poměrně rychle. Ale na naučení jazyka pro plnohodnotné rozhovory, na to se musí člověk učit dlouho. Pomocí základních frází se s koněm domluvíte, ale je to jen základ, začátek. Takže „k ježdění na nákrčáku“ (hlubší konverzaci) se musíte naučit více než fráze, musíte se jazyk naučit do hloubky. To chce čas a úsilí.

Jak reagují lidé, kteří jsou zvyklí na tradiční metody práce s koňmi, na váš způsob výuky?

Reakce záleží od typu člověka. Každý je ze své podstaty jiný. Záleží na sebereflexi, pokoře a nadšení pro věc. Ti, co se dokážou zapálit pro danou věc a touží po tom to také umět, jsou při učení ve výhodě. Ti tomu pak věnují čas a úsilí, dělají vše, aby to někam směřovalo. Samozřejmě je i dost lidí, kteří by také chtěli, ale moc toho pro to, aby uspěli, nedělají. Nedají tomu ten čas, úsilí a trpělivost, a také finance. To vše je k úspěchu klíčové!

Mnoho lidí by chtělo horsemanship umět, ale říkají, že na to nemají čas nebo vymýšlejí jiné výmluvy. Mnohdy je to o tom, že jim stačí s koňmi pracovat podle toho, jak se to kdysi naučili (jelikož s koněm neřeší žádné významné zádrhele) a nemají zájem se dál posouvat a učit se. Mnohdy, dokud člověk neřeší nějaký opravdu fatální problém, tak si myslí, že to, jak s koňmi pracují, je dobré, i když to ve skutečnosti pro koně třeba dobré není. Ale jen to lidé nevidí, protože koňským signálům nerozumí a nevnímají spousty věcí jako problém.

Jednou z tradičních výcvikových metod je právě „cukr a bič“, kterou jste zmínila výše. Jaký na ni máte názor?

Je to zastaralá cesta. Tomu neholduje žádný kůň. Bič přichází v době nespravedlivé – kůň nedělá, protože mi nerozumí, a já ho za to trestám. Takový trest je nespravedlivý a je kamenem úrazu. Protože koně, když mi rozumí, tak celkem ochotně dělají, co chci. Problém je v lidech, jejich požadavcích a nárocích. Lidé mnohdy vůbec neřeší, zda je kůň připraven vykonat ten požadavek, jestli může nebo jestli rozumí.

Cukr, to je další průšvih! Tam je nejčastěji chyba v načasování, tedy v označení okamžiku „ano, tohle to bylo ono!“ Například, kůň odskáče parkur, jezdec ho třikrát plácne po krku – to není pro koně odměna, spíše ho „pochvala“ bolí, ale je to považováno za odměnu. Po vyjetí z kolbiště dostane kůň „cukřík“. A teď – jak vnímá kůň, za co dostal cukr? Kůň neví, že to bylo za to, že přeskákal skoky. Cukr dostane po opuštění kolbiště, takže kůň si spojí odměnu s rychlým vyjetím z kolbiště. Takových příkladů, kdy lidé v koňských očích nesmyslně odměňují, je možné vyjmenovat bezpočet. Čili v koňských očích je tato metoda nesmysl. Koně chtějí pocit bezpečí – to je jejich největší odměna. Tou se staneme budeme-li čitelní a dostateční vůdci v koňských očích.

Chystáte se třeba napsat knihu, kde byste mohla svoje postřehy shrnout?

Napsat knihu je mým velkým snem :). Jednou, až dozraje čas a já na to budu mít prostor, bych to moc ráda zvládla. Nicméně nyní, dokud jsem zatím plná elánu a sil jezdit po klientech, natáčet videa a učit lidi natural horsemanship, tak se budu ještě chvilku věnovat tomu, co mě právě naplňuje :). Ale spustila jsem skvělou novinku a tím je ČLENSKÁ SEKCE na platformě PATREON, kde přidávám spousty výukového hodnotného materiálu ve formě videí JAK ZAČÍT S HORSEMANSHIPEM. Odkaz na tuto členskou sekci, ve které můžete podpořit moji tvorbu a zároveň se vzdělávat, jak s vašimi koňmi komunikovat, najdete zde: