DŮLEŽITÁ JE MOTIVACE

Rozhovor s Ing. Vladimírem Mestenhauserem o pony sportu, systému výcviku dětí od úplných začátků až po mistrovskou úroveň a také o úloze motivace.

Jak vidíte naše současné sportovní pony jezdectví?

S velkou radostí sleduji jeho obrovský rozvoj. Téměř každý pořadatel vypisuje soutěže pro děti na pony a jsou naplněné. Po celé republice se na mnoha místech během každého víkendu konají závody pro pony. Na MČR Pony je přes stále zpřísňované kvalifikace stále větší počet účastníků. Rád bych ale připomněl, že tento stav se díky tomu posouvá i na mistráky na velkých koních.

A hlavně sledovat výkony zde už je požitkem. To dokazuje, že zájem je jednoznačně obrovský. Navíc přicházejí a chtějí se učit nové a nové děti. Stále mě oslovují rodiče dětí, kteří se snaží sehnat poníka pro svoje začínající dítě. Poptávka po ponících pro děti převyšuje nabídku. I to je důkazem toho, že pony jezdectví je rozhodně na vzestupu.

Čím si vysvětlujete zvyšující se zájem o pony ježdění?

Prostě se vše u nás zhruba v posledních 6 – 8 letech dobře dělá! Rozvoj oficiálního pony sportu probíhal v křivkách. V původní koncepci jsem se snažil o závodění dětí s co největším počtem kategorií podle věku dítěte a výšky pony. Ty nebyly vždy naplněny, a tak se zjednodušovalo. Závodili proti sobě pak výkonnostně odlišní sportovci, a to odrazovalo ty začínající. Teprve když se k práci v pony komisi dostali ti, kteří se dětem opravdu denně věnují a cítí, co je třeba, tak nastal obrat. Podařilo se jim vytvořit, a hlavně prosadit, mnoho mistrovských kategorií dle věku dětí a kategorií pony. Každý, kdo nyní na mistrovství jede, ví, že má šanci uspět.  A není to jen „mistrák“. Jsou tu seriály. „Národní pohár“ „Český pohár“, „Zimní jezdecký pohár“.  Prostě systém je nastavený tak, že jakkoli vyspělá dvojice má motivaci, může mít před sebou nějaký cíl za kterým jde a ten je pro ni dosažitelný. Není tedy možné, aby se zájem o ježdění na pony prudce nezvyšoval.

Nevím, zda někdo lidem, kteří za tím stojí, již poděkoval. Já za svou osobu jejich přínos považuji za obrovský. Díky nim se bude rozvíjet nejen pony sport, ale celé jezdectví. Pony sport není totiž něco samo o sobě a pro sebe, ale je tu právě pro to, aby se celé jezdectví rozvíjelo. To byla i moje argumentace při jednáních v roce 2000, kdy většina tehdejších funkcionářů poníky považovali za kopavé a kousavé nepřátele dětí a jezdeckého sportu…

V dostihovém sportu se nepodařil podobně dokonalý systém zrealizovat a nyní slyšíme, že nejsou žokejové…

Bezesporu je váš jezdecký klub jednou z největších líhní dětských sportovních jezdců v ČR. Čemu to přičítáte, chodí k vám talentovanější děti?

Děti, které k nám přicházejí, nejsou ničím odlišné od těch, které přicházejí do jiných míst. Naopak, často k nám rodiče vozí děti z velkých dálek proto, že tam, kde začaly, ztratily jistotu, začaly se bát, nebo mají jiné problémy, které by potřebovaly řešit. Trénuji od svých patnácti let a od prvopočátku mne to velmi bavilo a baví stále víc a víc. Když vás něco baví, musí se to dařit. Ale není to jen o trenérovi. Je třeba vytvořit podmínky. A to se nám myslím podařilo dokonale. Za vyprodukováním úspěšných jezdců se skrývá dokonalá mozaika, složená z mnoha a mnoha dílků. Ty, mnohdy téměř neviditelné, vedou k úspěchům.

Můžete prozradit jednotlivé kamínky mozaiky?

Zmínit všechny, to by byla celá kniha. Obávám se, že si vzpomenu jen na některé, ale pokusím se.

Výcviku dětí se věnujeme 37 let. Za roky každodenního mnohahodinového tréninku se dá posbírat spousta zkušenosti.

V začátcích jsem cítil, že to děláme systémem pokus-omyl-poučení. To se mi nelíbilo, tak jsem se vydal za zkušenostmi. Rok jsem strávil se čtyřmi klubovými koňmi v TJ SVŠT Bratislava u MVDr. Hanulaye a Ing. Glatze. Osobně jsem se zúčastnil mnoha kurzů a seminářů, a stále rád „dobíjím baterky“ jakmile je nějaká příležitost. Nasávám informace od jiných trenérů a aktivně je používám v tréninkovém procesu. Už jsem na tom tak, že dovedu odhadnout, jak se kdo bude posouvat, když….

Další stránkou věci jsou poníci a koně. Poník a kůň je vlastně asistent trenéra. Propracovali jsme se k celé škále poníků a školních koní, nejen jak to bývá obvyklé větší a menší, ale s různými vlastnostmi: pomalé, pozorné, utíkavé, tlačivé,… Dítě pak může absolvovat trénink na různých typech a není upoutané pouze na jednoho, kterého si koupilo. Právě možnost učit se na různých koňovitých děti rychle ve výcviku posunuje. Když je třeba, dají se lehce dělat „kroky zpátky“ a díky tomu následně rychlejší kroky dopředu.

Také management zvířat je důležitý. Musí být vychození z kolotoče, vyběhaní z výběhů, nesmí dostávat jádro.

Jediný používaný typ udidla musí být to obyčejné, všichni musí poznat pocit, když kůň jde hřbetem a vědět, jak má vlastně koňské tělo fungovat. Pak je to i baví a u sportu chtějí zůstat.

K tomu přichází i to, že děti trénují společně. A parta je motivuje. Mladší děti se učí od zkušenějších. Naučí se všechno, co s koňmi souvisí, od manipulace, přes péči až po sedlání.

Také to, že jsem se dal do „boje“ za zoficiálnění pony sportu a později za hodnocení „dle stylu“ jsem udělal vlastně tak trochu sobecky pro zdokonalení „své“ mozaiky a nyní to v ní má stěžejní místo.

Takto bych mohl pokračovat dál a dál, těch faktorů, proč se z většiny těch, kteří u nás jezdili stali úspěšní závodníci v dětském či juniorském věku, ale často se ježdění a trénování věnují do dnes, je opravdu mnoho.

Jak konkrétně výcvik probíhá?

Děti, které ještě neskáčou, trénují tří cvičitelky. Ty učí děti korektnímu sedu, budují rovnováhu v sedle ve stehenním sedu a bez třmenů, aby až děti začnou skákat v hodinách, které vedu já nebo dcera, byly sedově připravené. Je individuální, kolik hodin jsou začátečníci na lonži. Někteří naši poníci jsou tak hodní, že na nich i čtyř, pětileté dětičky jezdí samostatně.

Tréninky probíhají celodenně, nejvíce samozřejmě odpoledne a večer. Zájemci o trénink na další týden mi vždy v neděli napíší, které dny budou moci přijít, v kolik hodin a v kolik budou odházet a také kolik tréninkových jednotek si chtějí vzít. Já si dle toho sestavím plán na celý týden a snažím se optimalizovat využití cvičitelů, poníků, koní, tréninkových ploch, hal a podobně.

 Jak jen to je možné, snažím se loty sestavovat podle jezdeckých schopností cvičenců. Samozřejmě zdatnější děti v lotu motivují příkladem méně zdatné, celé to funguje přirozeně. 

Součástí výcvikového procesu jsou i Hobby závody, které pořádáme zhruba 40 dnů v roce se soutěžemi v drezuře i skákání.

Vidíte nějaký zásadní rozdíl mezi současnými dětmi a těmi třeba před 20 lety?

Rozdíly bohužel vidět jsou. Často až u nás děti vidí koště, vidle, lopatu, hrábě, kolečko. Daleko horší je ale jejich fyzická kondice, držení těla, odolnost a samostatnost. Dříve děcka přišla pěšky, nebo na kole, a to i v zimě. Dnes jsou dovezena autem poté, co jim skončil jeden kroužek a chvíli po skončení hodiny odjíždějí na další aktivitu. Jezdectví je sport nesmírně drahý. Vývoj jezdeckého sportu reflektuje současný stav společnosti, kdy se v posledních letech, mimo jiné i díky pražskému finále „Globálky“ zvýšilo celkové povědomí o jezdectví ve společnosti. To nutně přitáhlo zájem všech společenských vrstev. Zájem o pony ježdění roste i v bohatších kruzích. Výhodou je tedy to, že některé začínající děti mají hned plné zajištění. Výcvik potom nebrzdí ani materiální nedostatek, se kterým jsme se dříve často potýkali.

Co by se dnešní děti měly na koni naučit, aby se z nich stali jezdci evropské úrovně?

Zvítězí-li dítě dnes na MČR, či na finále Junior cupu, je na dobré cestě. Aby ta cesta pokračovala do Evropy, budou hrát hlavní roli rodiče a jejich možnosti poskytnout dítěti dostatečné zajištění v podobě 4-5 koní odpovídající úrovně výkonnosti, kamion a tým, který bude dítě podporovat a plně se mu věnovat. A závodit převážně v zahraničí proti těm, kteří už tu evropskou úroveň mají. Bez takového zázemí se dnes na mezinárodní úroveň není možné dostat. Nikdo není lepší než jeho konkurence.

To jsou peníze. A jakou roli hraje samotný talent?

Nejen v našem „tuzemském“ sportu, ale celosvětově, se i ve vysokém skákání objevují jezdci, kteří museli překonat řadu svých problémů, či je dokonce ještě mají, kteří se účastní pravidelně závodů nejvyšší úrovně, mnohdy i úspěšně. Velká vítězství ale berou především ti super talentovaní, kteří se dokážou v tisícině vteřiny správně rozhodnout, mají skvělou rovnováhu, cit pro koně, odvahu a organizační schopnosti.