JAK JSME ZÁCHRÁNILY DVĚ KOBYLY

V obci Svinařov se v prosinci 2023 objevily za páskovým ohradníkem dvě klisny, o které se nikdo nestaral. Díky všímavým a obětavým lidem se podařilo slepou klisnu i s její dcerou zachránit.

Sandro, s kolegyní Martinou Macháčkovou jste zachránily dvě zubožené kobylky. Můžete nám říci, jak se to seběhlo?

V lednu v největších mrazech za námi začali chodit lidi ze vsi, že se ve vsi v prosinci zjevili dva koně, že jsou v blátivém výběhu bez žrádla a bez vody. Jeli jsme se tam podívat, našli jsme koně v hrozném stavu. Kobylky neměly vůbec nic k žrádlu, byly hubené, jedna byla pod dekou, která jí zarostla do masa. Zadekovaná byla evidentně slepá a měla několik ošklivých zranění. Jsem ráda, že si lidi všimli, jinak by tam chcíply.

Věřím, že to bylo hrozné. Jak jste postupovaly dál?

Začaly jsme shánět majitele koní, který ale nebyl k nalezení. Přes výpis z katastru jsme našly majitele pozemku a ten nám řekl, že pozemek pronajal nějaké slečně, na kterou nám kontakt nedal. Ale byl ochoten jí předat kontakt na mě. Řekla jsem mu, že pro koně už řešíme alespoň seno a že z toho může být velký průšvih vzhledem k tomu, v jakém jsou koně stavu a že tam nikdy nikdo nikoho neviděl a že je to na nahlášení na Krajskou veterinární správu (KVS). Mezitím jsme koupily od místního dodavatele a dodaly do výběhu balík sena, aby ti koně nepošli hlady. Pak už to začala řešit i místostarostka a věci se hnuly.

Co se dělo dál?

Slečna se nám ozvala až po tom, co to začalo běžet na sociálních sítích, že obec Svinařov hledá majitele těchto koní. Nikdy nezapomenu na první kontakt s majitelkou koní. Volala asi 10. ledna. A při prvním telefonátu se zeptala, jestli už to všechno kobyly vypásly. V lednu! Koně v tu dobu stáli na pár čtverečních metrech hliněného výběhu, tak to se mnou málem seklo. Do té doby jsem doufala, že jsou to nějací staří, zachránění, nemocní koně, které tam jen někdo zapomněl. Majitelka byla arogantní a říkala, že má v plánu se o ně postarat. Stejně se chovala i k místostarostce, která po rozhovoru s ní rovnou zavolala KVS. Musím říct, že KVS zareagovala rychle, a ještě ten večer se přijeli na koně podívat a dali majitelce týden na nápravu stavu s tím, že koně potřebují krmení, vodu a přístřešek. Majitelka slíbila nápravu.

Co jednání KVS? V očích veřejnosti nemá nejlepší pověst.

V tomhle případě KVS reagovala velmi rychle, možná to bylo i tím, že je kontaktovala místostarostka. KVS může koně i odebrat, ale problém je v tom, že je nemá kam umístit. Navíc mají velmi omezené pravomoci, třeba co se týče prvotního zjišťování stavu.

KVS nás kontaktovala, že stav viděla a koně jsou v hrozném stavu. Paní z KVS chtěla vědět, jestli jsme to byly my, kdo tam přivezl seno a kdo koně ošetřil. My jsme potvrdily, že jsme koním daly seno a udělaly to nejzákladnější. Kontaktovaly jsme i našeho veterináře, ale ten je ošetřit bez souhlasu majitelky nesmí. Víc jsme pro ně udělat nemohly. Paní z KVS přišla s dotazem, jestli bychom jim v případě odebrání mohly poskytnout ustájení. Moje parťačka Martina, která dělá rozhodnutí z minuty na minutu, chtěla koně odvézt hned! Nabídly jsme KVS dvouměsíční ustájení zdarma, jen aby tam ti koně nemuseli být na větru bez přístřešku. V tu chvíli jsme si s kolegyní ještě neuvědomovaly všechny souvislosti.

Počítám, že po týdnu nebyla náprava?

KVS znovu kontaktovala majitelku a naši nabídku jí tlumočila. Dále stanovila termín jednání, na kterém se sešli zástupce KVS, veterinář KVS a ještě další veterinář jako dohled. Přizvány jsme byly i my.

Na místě samotném se nic nezměnilo. Veterináři doporučili po zvážení uspání slepé kobyly. Tak jak tam byla to bylo jen trápení. Majitelka s uspáním nesouhlasila. Argumentovala, že koně v tomto stavu přivezla z minulého ustájení, kde se o ně nestarali dobře, že zranění vznikla v původní stáji a že má v plánu se o koně pořádně starat a že to byl důvod, proč si je z minulého ustájení odvezla. Ze stavu koní bylo jasné, že museli dlouhodobě strádat. Zjistila jsem, kde koně byli před tím, než si je majitelka odvezla. V původním ustájení mi řekli, že 4 měsíce neplatila ustájení a že koně dostali jen seno a vodu. Takže si je asi odvážela v nedobrém stavu a ten měsíc na hlíně v mrazech je obě dorazil. Na druhou stranu měly kobylky štěstí v neštěstí, protože ty neošetřené rány, které měla hlavně slepá kobyla, zůstaly tak, jak byly. V létě by je mouchy sežraly za živa.

Kobyly se nakonec dostaly k Vám na Ranč Mallwen.

Nabídka dvouměsíčního azylu se majitelce líbila. Získala by čas a mohla by KVS prokázat, že se o koně dokáže postarat a měla by i čas vybudovat pro koně základní zázemí. Veterináři souhlasili, že s adekvátní péčí může mít kobyla šanci se zlepšit. Kobylky se odstěhovaly k nám. I když by to po kopytě byl kousek, musely jsme je odvést, protože by ten kousek starší prostě nedošla, jak byla slabá. Nebyly jsme na jejich příchod připravené, vařily jsme z vody. Využily jsme jeden z přístřešků, přehradily páskou výběh a doufaly, že nám kobyly nepřinesou žádné nemoci, cizopasníky a tak podobně. Protože jsem o nich nic nevěděly, kobyly neměly ani průkazy. Prostě jsme se bály.

Dohoda byla, že my se postaráme pouze o čisté ustájení a krmení, seno a vodu. Zbytek – veterináře, kováře, odčervení atd. si měla majitelka zajištovat a platit sama. Ta se za dva měsíce přijela jednou podívat s tím, že má málo času. U všech veterinárních ošetření jsem asistovala já nebo kolegyně. Během 14 dní bylo jasné, že se kobyla zlepšuje, nabírá na váze, poranění se pomalu hojí a hrozba nařízeného uspání se pomalu rozplynula.

Tak to byla dobrá zpráva.

To určitě. Ale jak se zlepšovala kondice, páskový výběh už nestačil. Musely jsme narychlo postavit ohradu. Dřevo nám nařezali na pile, chlapi si udělali brigádu a ohrada stála za den. Kobyly dostávaly seno, vodu, bezobilné granule od Equiservisu, vitamíny a další doplňky. Každé tři dny se převazovala noha. Udělalo nám velkou radost, kolik lidí chtělo pomáhat.

Počítám, že dva měsíce uplynuly jako voda. Jak probíhala další jednání?

Za dva měsíce se kobyly daly neskutečně dohromady. Mladší byla už docela dobrá. U starší to šlo mnohem pomaleji. Poranění na kohoutku do masa od zarostlé deky už bylo částečně zahojené, na zadních nohou tkáň granulovala a bylo potřeba ji odřezávat a na předních se tržná rána pomalu hojila. Už před jednáním bylo jasné, že se na pronajatém pozemku nic nestalo a majitelka také neprokázala, že by se o koně dokázala postarat. Jednání svolané KVS po dvou měsících mělo rozhodnut o dalším osudu koní. Majitelka, ač nekompetentní v péči, se nechtěla koní vzdát. Nakonec ale souhlasila s prodejem koní. Takže matka s dcerou nakonec zůstaly u nás na ranči. Což pro nás byla vlastně komplikace, musely jsme pro slepou kobylu vybudovat odpovídající zázemí a upravit velký výběh. Po ty dva měsíce totiž žily v přístřešku určeném pro klisny s hříbaty a novém výběhu. Čas hřebení se ale rychle blížil. Takže byla další brigáda.

Dnes jsem kobylky viděla ve stádu s ostatními koňmi. Z dálky šlo těžko poznat mezi ostatními koňmi, které dvě byly týrané. Jak se mají dnes? A co s nimi bude dál?

Mladá je dobrá, pořád ještě nabírá. Časem ji obsedneme a čeká jí život jezdeckého koně. Matka je úplně slepá, rozezná pouze světlo a tmu. Do stáda chodí jen, když je „pod dozorem“, nechceme mít žádná další zranění. Když je mezi koňmi, je v pohodě, ale když koně odejdou, někdy začne panikařit. Musely jsme pro ni uzpůsobit výběh, srovnaly jsme nerovnosti, všechno odklidily, zavezly díry. Jak jste sama viděla, skoro všechna zranění jsou zahojená a je v dobrém výživném stavu. Zkoušely jsme na ní i jezdit, zvládá jízdárnu v klusu a v kroku procházku po cestě. Kobylka je to moc hodná, důvěřuje lidem i přesto, čím si prošla. Je to takový terapeutický kůň.