Díky poznatkům teorie učení koní můžeme trénovat koně pomocí etických metod, které využívají jejich vlastní jazyk a zároveň pomáhají budovat vzájemné pouto s člověkem.
Teorie učení u koní
Teorie učení u koní se zabývá tím, jak se koně učí a jak můžeme jejich učení ovlivnit. Učení je proces, při kterém si kůň osvojuje nové chování nebo dovednosti na základě zkušeností. Teorie učení u koní vychází z obecných psychologických teorií učení, které byly formulovány během 19. a 20. století. I. P. Pavlov a B. F. Skinner jsou dva významní vědci, jejichž práce přispěla k pochopení toho, jak se zvířata učí. Teorie učení je důležitá pro trénink koní, protože nám lidem umožňuje lépe porozumět tomu, jak koně přemýšlí a reagují na podněty.
Teorie učení koní vycházející z prací Pavlova a Skinnera se vyvíjela postupně a byla ovlivněna různými trenéry, behavioristy a odborníky na chování koní během 20. století.
Mezi nejvýznačnější průkopníky teorie učení u koní lze považovat amerického trenéra koní a „zaříkávače“ Johna Solomona Rareyho (1827-1866), který je často považován za jednoho z prvních, kdo použil jemné metody na základě porozumění chování koní. Rarey byl známý tím, že dokázal zkrotit divoké a neklidné koně pomocí trpělivosti a mírnosti, což bylo v kontrastu s tvrdšími metodami používanými v té době.
U nás je díky svým knihám dobře známý Monty Roberts (nar. 1935). Jeho metody jsou založeny na pozorování přirozeného chování koní ve volné přírodě a na přenesení těchto poznatků do tréninku. Robertsova metoda „Join-Up“ zahrnuje pozitivní zesílení a respektování přirozených instinktů koní.
Tom Dorrance (1910-2003) a Ray Hunt (1929-2009) byli klíčovými osobnostmi „natural horsemanshipu“, což je přístup, který se zaměřuje na porozumění přirozenému chování koní a používání metod, které respektují psychologii koní. Tito trenéři kladli důraz na to, aby trénink koně probíhal spíše na základě spolupráce než na základě dominance.
Tito a další odborníci na trénink koní přispěli k tomu, že teorie učení, vycházející z práce Pavlova, Skinnera a dalších behavioristů, byla adaptována a aplikována na trénink koní. V důsledku toho se dnes používají metody, které jsou více založené na porozumění koním a na pozitivních přístupech k jejich učení.
Klíčové koncepty teorie učení u koní:
Habituace čili zvykání
je proces, při kterém kůň postupně přestává reagovat na podnět, který je pro něj původně novým nebo znepokojivým, pokud se tento podnět opakuje bez negativních důsledků. Je to forma učení, kdy se kůň učí ignorovat určité podněty, které pro něj nejsou důležité nebo hrozivé. Příkladem habituace může být kůň, který je poprvé vystaven například hlasitému zvuku nebo vlajícímu igelitovému pytli. Na tento podnět bude pravděpodobně zpočátku reagovat vystrašeně. Pokud je ale tento podnět opakován v bezpečném a kontrolovaném prostředí bez toho, aby pro koně představoval nějakou hrozbu, kůň si na něj postupně zvykne a reagovat na něj. Využití habituace může mít více podob:
- Zvykání na nové prostředí nebo situace: Když je kůň poprvé přiveden na nové místo, například na závodiště nebo do nové stáje, může být nervózní. Opakované vystavení tomuto prostředí mu ale umožní se postupně uklidnit a zvyknout si.
- Desenzibilizace: To je specifická aplikace habituace, kdy si kůň postupně zvyká na různé podněty, jako jsou doteky na různých částech těla, hlasité zvuky nebo neobvyklé objekty, jako jsou deštníky, plastové plachty atd.
Klasické podmiňování (Pavlovovo podmiňování)
pochází od ruského fyziologa Ivana Petroviče Pavlova, který studoval reflexy u psů. U koní funguje podobně. Klasické podmiňování znamená, že se kůň naučí spojovat určitý neutrální podnět (např. zvuk) s nějakým jiným podnětem, který má pro něj význam (např. jídlo).
- Příklad: Pokud pokaždé, když kůň uslyší určitý zvuk, dostane dávku jádra, naučí se tento zvuk spojovat se žrádlem. Při zaznění konkrétního zvuku, třeba klepnutí odměrky o žlab, začne produkce slin a kůň se začne intenzivně dožadovat žrádla, třeba hrabáním nebo kopáním.
Operantní podmiňování (Skinnerovo podmiňování)
je koncept, který vyvinul americký psycholog Burrhus Frederic Skinner. Je to proces, při kterém se kůň učí na základě důsledků svého chování. Pokud chování vede k něčemu příjemnému jako je odměna, kůň toto chování zopakuje. Pokud vede k něčemu nepříjemnému v podobě trestu, bude se tomuto chování vyhýbat. Operantní podmiňování zahrnuje širší spektrum metod, jak ovlivňovat chování.
Skinner identifikoval čtyři hlavní typy důsledků:
- Pozitivní zesílení: Přidání příjemného podnětu po správném chování, což zvyšuje pravděpodobnost, že se chování bude opakovat. Příklad: Když kůň na povel „stůj“ správně zastaví, trenér mu ihned po zastavení dá pamlsek. Kůň si brzy spojí povel „stůj“ s odměnou a bude pravděpodobněji zastavovat na povel, protože očekává odměnu.
- Negativní zesílení: Odstranění nepříjemného podnětu po správném chování, což zvyšuje pravděpodobnost opakování chování, aby se vyhnul nepříjemnému podnětu. Příklad: Kůň pocítí úlevu, když jezdec uvolní tlak na otěže poté, co kůň správně otočí hlavu, dalším příkladem může být pobídka holeněmi. Jezdec lehce tlačí nohama do boků koně, aby ho přiměl jít kupředu. Jakmile se kůň rozejde, jezdec okamžitě uvolní tlak nohama. Kůň se učí, že když začne jít kupředu, tlak přestane. Toto uvolnění tlaku je pro koně úlevou, takže se učí reagovat na tlak nohama rychleji
- Pozitivní trest: Přidání nepříjemného podnětu po nežádoucím chování, což snižuje pravděpodobnost, že se chování bude opakovat. Příklad: Pokud kůň kopne, jezdec ho může krátce a jemně pokárat, aby snížil pravděpodobnost, že to udělá znovu.
- Negativní trest: Odstranění příjemného podnětu po nežádoucím chování, což rovněž snižuje pravděpodobnost opakování chování. Příklad: Pokud kůň začne být neklidný, může být odebrána odměna nebo pozornost, aby se chování zredukovalo.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
