JE TO O JEDINCÍCH, NE O PLEMENI

S Petrou Škrabalovou jsme si povídali o tom, proč jí během života prošlo tolik zdánlivě rozdílných plemen koní a co všechna tato plemena spojuje. Rozhovor se nejvíce točí kolem lusitánských koní, jejich stoupající oblibě, nástrahách chovu i o jezdeckých rozdílech u nás a v jejich domovině.

Petro, jak dlouho se věnujete koním? Můžete představit v rychlosti svoje stáje?

U koní jsem přes 30 let, vlastního koně mám 23 let. Chovu koní jako takovému se věnuji 18 let, za tu dobu jsme chovala různá plemena. Takže je to celkem dlouhá doba. Naše stáje jsou ve Zlíně – Kostelci, jsme rodinná stáj. Ve stájích stojí 8 našich koní a staráme se o další koně našich klientů. Celkem máme ve stáji dnes 33 koní. K dispozici máme venkovní jízdárnu, kruhovku a halu a samozřejmě výběhy. Nejsou to rozlehlé pastviny, ale koně se ve výbězích napasou zeleného.

Chovu kterých plemen jste se za ty roky věnovala? Nebo spíše, jaká plemena Vám prošla rukama?

Nebylo toho zase tak moc. Dlouho jsem se věnovala chovu shagya arabů, protože se mi toto plemeno moc líbilo. Chvilku jsem měla quater horse, ale neodchovala jsem žádného čistokrevného QH. V mezidobí jsem vlastnila fríského koně, 6 lipicánů, PRE a teď jsou to zase lusitánští koně, které i chovám. Mám ráda změnu.

To jsou různorodá plemena, proč jste volila zrovna tyto?

Líbí se mi koně, kteří mají dobrou a korektní stavbu těla, dokážou být všestranně jezdecky využitelní a mají nějakou tradici. Taková charakteristika sedí pro mnoho plemen, ale třeba chladnokrevníci nejsou jezdecky tak dobře využitelní. Líbí se mi koně v barokním typu, to určitě lusitáni, lipicáni ale částečně i shagya arabi splňují.

Vezměme to od současnosti. Nyní chováte lusitány. Jak byste plemeno charakterizovala? Co může nabídnout svému jezdci?

Co může nabídnout? Lusitán je kůň, který miluje svého člověka a má na něj úzkou vazbu. Může svého jezdeckého partnera přenést přes parkurové překážky, ale může nabídnout i výtečné drezurní chody. Už několik lusitánů bylo i na OH v Tokiu a neztratí se ani v žebříčku drezurních koní. Je to rodinný kůň. Majitel musí být empatický a spravedlivý, opravdu to není kůň pro úplně každého člověka. Rozhodně nevydrží všechno to, co naši teplokrevníci nebo americká plemena.

Jak dlouho lusitány chováte?

Lusitány vlastním od roku 2014, tedy 9 let. Chovám 5 let, takže stále spadám v globálu mezi nové a začínající chovatele. V porovnání s portugalskými chovy je to nepatrná doba. Tam jsou některé chovy i 300 let staré, jsou to rody z doby, kdy se ještě ani plemenná kniha nevedla. Jen ti chovatelé vědí, že jejich prapradědeček choval koně v určitém typu. Zajímavé je, že když se podíváte na 100 let staré fotky lusitánů, lipicánu a shagya arabů, koně jsou si jistým způsobem podobní – jedná se o kostnaté koně v suchém typu.

Jsou rozdíly v chovu v jejich domovině a u nás? Vyhovuje lusitánům třeba naše chladnější podnebí?Projevuje se toto ve vzhledu koní?

Domovinou lusitánů, podle kterých dostalo toto plemeno svůj název, je Lusitánia, oblast, která zahrnuje velkou část Portugalska a část Španělska. Plemenná kniha je vedena pouze v Portugalsku, takže jsou lusitáni považování za plemeno portugalské, ale zeměpisně to tak úplně není. Jejich domovina je převážně suchá, zelená jen místy a značně se liší od našeho podnebí. I hmyz je tam jiný, na pobřeží není téměř vůbec, ve vnitrozemí najdeme zase jiné typy klošů a klíšťat. Traviny jsou v oblasti chudé, a koně nejsou stavěni na výživnou trávu. I proto se z lusitánů u nás stávají někdy tlouštíci, které bychom na první pohled těžko přiřadili k plemeni. U nás se lusitánské klisny a hříbata obvykle nestříhají. Tradičně se jim ale vyholuje ocas, hříva a kštice, a to zvýrazňuje horní linii. Zarostlé klisny nejsou krásné, u nás mi střih chybí. U hřebců se bohatá hříva zaplétá do pevného copu nahoře na linii krku, kterou tím ještě zvýrazní.

Je rozdíl ve stájovém managementu u nás a v jejich domovině?

Opět musím říct, že ano. A velký. Začíná to chovem, chovatelé mají k dispozici 5 a více klisen, běžné je 15-20 klisen, ale jsou i stáda 40 kusů. Všechno jsou to koně jednoho plemene, žádné míchání plemen, jak je u nás ve stádech zvykem. K tomu rozdílný přístup. Na jihu se na pastvinách nepřikrmuje, k dispozici mají ovesnou či ječnou slámou, občas příkrm vojtěšky (alfa alfa), výjimečně se přidává malý jadrný příkrm. V Česku je běžné lusitány držet s jinými plemeny a přistupovat k nim stejně. Pak se tito jižanští koně stávají obtloustlými, což může vést k budoucím problémům nejen dospělých jedinců, ale hlavně hříbat.

Jaký byste tedy doporučila stájový management?

V našich stájích lusitánské klisny nechodí s jiným plemenem do výběhů, ale nemám pro ně výrazně jiný management než pro jiné koně. Lusitáni jsou na chudším seně. Přístup na trávu mají, pasou se na přerostlé trávě, vlastně je to spíše stařina než tráva. Na jarní trávu se pouští jen na omezenou dobu. U nás hříbata nežerou s matkou, jak je tomu běžně zvykem. Stojí v boxe uvázaná a čekají, až matka sežere svoji dávku jádra. Vitamíny dostanou hříbata do huby, když dostávají později příkrm, jsou to pouze bezobilné granulované vitamíny.

Rozdíl v managementu je tedy značný. Jak se díváte na majitele lusitánů, kteří si koně zakoupí v Portugalsku a nechají ho v jeho rodné stáji a dojíždějí za svým koněm. Je to dobrý přístup?

Pro koně je to určitě dobré. Kůň zůstane ve svém prostředí, má možnost se dále vzdělávat pod vedením zkušených jezdců, především mužů. Myslím, že když středně jezdecky vzdělaný jezdec přijede za svým koněm několikrát do roka a učí se na něm, je to jen přínosné.

Zmínila jste, že v domovině lusitánů se ježdění věnují především muži. U nás je jezdectví především ženskou zábavou.

V domovině se jezdí především hřebci. Hřebci se téměř nekastrují a když jsou vykastrovaní, tak se prodávají „na sever“. Na klisnách se jezdí minimálně, i když i to se v posledních letech z důvodu velké poptávky mění. Primárně se pro jezdectví používají hřebci ježdění muži. Já to označuji testosteron k testosteronu. U nás je jezdectví o ženách, ne každá česká jezdkyně je schopna zvládnout hřebce, takže ženy vidíme na valachovi či klisně. Ale najdou se i výjimky.

Jste sekretářkou Klubu Lusitano. Jak hodnotíte současnou situaci ohledně chovu lusitánů v ČR?

Chov lusitánů se značně rozrostl asi před 5 lety, za rok 2023 očekáváme kolem 25 hříbat. Přibyly importy, i březích klisen a hřebců. Dováží se kvalitní koně i odpad. Tady je potřeba podotknout, že ne vždy cena určuje kvalitu.

Nechme již lusitány. Věnovala jste se dříve shagya arabům. Jak byste je hodnotila?

Shagyové mají hodně společného s lusitany. Shagya je vznětlivější, když se jednou něčeho lekne, bude to řešit celý den. Jinak jsou to pohodlní, tvrdí, otužilí koně původem z Uherska, takže jsou u nás skoro jako doma. Jsou naprosto všestranní, hodí se od zápřahu, přes parkur až po drezuru a jejich doménou je vytrvalost. Pro mnoho lidí je to životní kůň, kterého mají od mládí do důchodu. Výhodou chovu ShA je i to, že je u nás vedena plemenná kniha a z toho titulu je na jejich prezentaci možné čerpat dotace a celkově mají větší podporu. Ale i přes ni v současnosti jejich chov stagnuje, před 15 lety se rodilo kolem 40 hříbat ročně, teď je jich již méně.

Už na začátku jste jmenovala další plemena, která vám prošla rukama. Zmínila jste také fríze a QH, co k nim můžete ze své zkušenosti říci?

Ano, plemen jsem vlastnila více. Měla jsem frízskou kobylu, se kterou jsem závodila v WE, ale její chody byly moc kadencované na moje po úraze bolavá záda, tak kobyla musela pryč. Jednu dobu jsem vlastnila dokonce 6 lipicánů, využívala jsem je jako jezdecké koně tak i karoseriéry. Z iberijců jsem měla také PRE, jejichž chov u nás nyní vzkvétá. Ale zastavím se ještě u quater horse. Quater je velmi hodný a jednoduchý kůň. V posledních letech jezdecká morálka hodně upadá a quater je typ koně, který umí odpouštět chyby. V tom vidím jeho hlavní přednosti. Navíc je všestranný, takže je na jezdci, v jakém sedle se cítí dobře, jestli zvolí westernové nebo klasické anglické. V minulosti měl vizitku koně se zdravotními problémy, ale zdá se, že někteří chovatelé se k tomu postavili zodpovědně a chovné jedince již selektují. Myslím, že quater horse je plemeno, které stále bude v našich končinách na výsluní. 

Rukama Vám prošlo bezpočet koní různých plemen. Které z plemen Vám asi nejvíce přirostlo k srdci?

Na tuto otázku je nesnadné odpovědět. Je potřeba mít na paměti, že vztah jezdec-kůň je vždy o konkrétním koni, ne o plemeni jako takovém.