JEZDECKÉ POVRCHY A WELFARE

Povrch, po kterém se kůň pohybuje, je důležitý. Kvalita povrchu ovlivňuje nejen sportovní výkony koně, ale i jeho fyzickou a duševní pohodu. I proto se v posledních letech dostaly jezdecké povrchy do hledáčku welfare.

Každý jezdec ví, že některá jízdárna jemu osobně i jeho koni vyhovuje více a jiná zase méně. To je dáno nejen dispozicí jízdárny, orientací vůči slunci a zastíněním, převládajícími větry, typem ohrazení, osvětlení a mnoha dalšími aspekty. Nejdůležitější pro samotné ježdění je hlavně povrch – jeho hloubka, vlhkost, prašnost, to, jak lze povrch prošlápnout a také aktuální stav, tedy úprava. Jako nenajdete dvě stejné zebry ve stádě, nenajdete ani dvě stejné jízdárny. Dobrá jízdárna je základem sportovních úspěchů, jednoznačně ovlivňuje zdraví a délku sportovní kariéry koně. Jen spokojený a uvolněný kůň může podávat špičkové výkony. Jaký by tedy měl být povrch jízdárny? Bezpečný, konzistentní a trvanlivý!

Za kvalitou povrchu stojí dvě věci: stavební založení jízdárny (více v článku zde) a vlastnosti samotného povrchu. Je potřeba si uvědomit, že povrchy jízdáren jsou vystaveny zhutnění vrchní vrstvy při pravidelné úpravě, problémům s drenáží a odvodem srážkové vody, nerovnostem povrchu, vlivům klimatu v podobě větrů, deště a měnící se teploty. Velkou roli v kvalitě jízdárny hraje i zavlažování. Povrch, který je příliš tvrdý, může způsobit poranění kostí, kloubů, kopyt. Povrch, který je naopak příliš měkký a hluboký, může vést ke zranění měkkých tkání jako jsou šlachy a svaly. Nekonzistentní povrch může nejen ovlivňovat výkon koně, ale také zapříčinit zranění v důsledku neočekávaného přechodu mezi tvrdým a měkkým, hlubokým a utaženým, hrudkovitým a pevným podkladem.

Jízdárna jako předmět výzkumu

Postavit jízdárnu je trochu věda a není divu, že se založením a stavbou jízdáren z hlediska vhodnosti a bezpečnosti zabýval výzkumný tým společnosti Animal Health Trust (AHT) v Newmarketu ve Velké Británii, nebo se mu obsáhle věnuje i FEI. FEI publikovala dokument s názvem Equestrian surfaces – a guide (https://inside.fei.org/system/files/Equestrian_Surfaces-A_Guide.pdf), který zkoumá potřebné podmínky v souvislosti s typem konkrétní jezdecké disciplíny. Dokument se zaměřuje i na mechaniku pohybu po jízdárenském povrchu: „Přilnavost povrchu je důležitá ve všech fázích pohybu, tedy dopadu, nesení i odrazu. Je důležité, aby kopyta mohla po dopadu trochu proklouznout směrem dopředu, protože to pomáhá absorbovat náraz. Ve fázi podpírání nesení musí být kopyto stabilní, v opačném případě by to znamenalo, že je povrch kluzký, nestabilní. Při odrazu musí materiál odolat tlaku, a tak umožnit noze silný a plynulý odraz.“

Různé nároky disciplín

Vzhledem k tomu, že různé disciplíny mají různé nároky na povrch, je obtížné vybalancovat jeden povrch vhodný pro všechny. Autoři příručky FEI například poznamenávají, že drezurní kůň potřebuje vysokou přilnavost povrchu, aby mohl provádět pokročilé shromážděné cviky, přesto potřebuje povrch zároveň měkký, aby dokázal dosáhnout rychlosti a prostoru při prodloužených chodech. Obdobně skokový kůň potřebuje při doskoku měkký a stabilní povrch, ale přesto musí mít dostatečnou oporu v povrchu při odskoku. Stejné je to v rychlostních westernových disciplínách, kde jdou koně do prudkých obratů a zrychlení. Ve všech případech je důležité tlumení nárazů, opora při fázi nesení a odrazu nebo otočce, avšak každá disciplína má své specifické potřeby. Tento fakt je obtížné zohlednit uvědomíme-li si, že jedna jízdárna bývá často využita pro více jezdeckých disciplín. Kompromisem je instalace víceúčelového povrchu vhodného pro všechny disciplíny.

Ideální povrch

Ideální povrch poskytne dokonalou oporu a umožní efektivní pohyb ve fázích došlapu. Povrch by měl absorbovat nárazy, minimalizovat otřesy při dopadu, poskytovat oporu při zatížení a vracet energii zpět koni při přípravě na odraz. Nejlepší jezdecký povrch bude poskytovat dokonalou kombinaci pevnosti, tlumení, elasticity a přilnavosti.

1. Pevnost
   Pevnost povrchu ovlivňuje úroveň opory, kterou poskytuje, a pohlcování nárazů do nohou během fáze dopadu. Povrch s ideální tvrdostí, musí být dostatečně pevný, aby poskytoval oporu s minimálním otřesem, a zároveň dostatečně měkký, aby pomáhal absorbovat nárazy.
2. Tlumení
   Míra tlumení nárazů při kontaktu se zemí chrání pohybový aparát koně a jezdce. V ideálním případě by měl povrch poskytovat dostatečný odpor, aby umožnil dobrou rovnováhu, rozložení nárazu dolů přes povrch a zároveň vrácení části energie zpět koni a umožnění dostatečného pohybu pro efektivní přechod do fáze odrazu. Během fáze zatížení se kopytní pouzdro rozšiřuje. Zvýšený tlak se pak kumuluje pod patkou, což napomáhá prokrvení struktur v kopytním pouzdře. Kopyto se pak při uvolnění zátěže stáhne, což podpoří pumpování krve nahoru do nohy a do celého těla. Ideální povrch by se měl našlapovat a uvolňovat do chodidla a rýh střelky. Tak dochází k lepšímu rozložení hmotnosti a zároveň kopyto dobře pracuje a zaručuje dobré prokrvení.
3. Elasticita
   Elasticita povrchu souvisí s jeho schopností vrátit se po nárazu do původní podoby a také s jeho schopností vrátit část energie z nárazu zpět koni. Ideální povrch je takový, který je aktivní a pružný, vrací energii stejnou rychlostí, jakou byla použita, a pomáhá koni získat hybnost, aniž by se musel přetěžovat.
4. Přilnavost
   Přilnavost povrchu je dána jeho těsností, tedy tím, jak je povrch kompaktní. Přilnavost povrchu pomáhá absorbovat nárazy ve fázi přistání a poskytuje oporu a trakci v zatáčkách a při odrazu.

Při dopadu musí být povrch dostatečně volný, aby kopyto mohlo sklouznout a zem pohltila náraz, ale zároveň dostatečně kompaktní, aby poskytoval koni stabilitu, a zároveň nesmí být tak tvrdý, aby způsobil otřes mozku nebo poskytl přistání, které je drsné pro kosti a klouby.

Autoři FEI Guide zdůrazňují, že množství vody na povrchu arény je minimálně stejně důležité jako samotný výběr povrchových materiálů. Množství vody je ovlivněno odpařováním, působícími větry, sluncem a stínem, závlahou, případně srážkami. Mnoho z těchto faktorů nelze ovlivnit. Pokud je písek příliš suchý, povrch je nejspíše hluboký, bude se volně pohybovat a nebude poskytovat dobrou oporu, kopyta se budou bořit a hrozí poškození měkkých tkání. V tomto případě zvýšení obsahu vlhkosti zvýší stabilitu povrchu. Sami můžete zkusit, zda je v materiálu dostatek vlhkosti – stačí vzít trošku písku do ruky, když propadne mezi prsty, je příliš suchý. Z dostatečně vlhkého materiálu se dá lehce vytvořit „kulička“, která se jen tak nerozpadne.

 

Bobky

A ještě poznámka k úklidu. Ve zmíněné příručce FEI naleznete i mimořádně zajímavý bod zabývající se úklidem bobků z jízdárny. Je potřeba si uvědomit, že pokud se každý kůň vyprázdní během jízdárenské hodiny jen jednou, bude to představovat objem asi 2 litrů. V případě, že jízdárnu užije 50 koní denně, bude představovat objem hnoje 100 litrů, které se v případě, že zůstanou ležet na místě, vmísí do povrchu. Po třech letech by tak 50% horní vrstvy představoval právě jen hnůj.