KDYŽ SE CHCE, TAK TO JDE

Rozhovor s Denisou Vegrichtovou o odpočinku a zimní přípravě koní i o tom, jak zlepšuje svůj sed. Denisa v rozhovoru také hodnotí uplynulou sezónu a přínos svého návratu na drezurní obdélníky.

Jak byste zhodnotila uplynulou sezónu? Podařilo se vše, co mělo? Nebo ještě více?

Uplynulá sezona byla určitě jedna z těch povedenějších. Všichni koně, které jsem měla na ježdění, udělali obrovský pokrok a ukázali, že s každým z nich mělo smysl pracovat. Všem koním se podařilo zvýšit výkonnost a připsali si i nějaké pěkné výsledky.

Kdybych se měla na každého z nich podívat zvlášť, tak největší radost mi jistě udělali Gaboo Insprav a Blue Velvet K, kteří byli mojí oporou ve větších parkurech. Gabík absolvoval spoustu čistých parkurů na stupni ST a utvrdil nás v tom, že s ním můžeme příští rok počítat do těch nejtěžších parkurů v ČR. K tomu bychom se jistě rádi podívali i na nějaké mezinárodní závody. Díky klisně Blue jsem měla možnost startovat v parkurech stupně T, za což jsem velmi vděčná, protože dostat na ježdění koně takovýchto kvalit na delší časový úsek není tak běžné, neboť se vždy velmi rychle prodají.

Nemalou radost mi udělala i šestiletá Klariqua Insprav, se kterou jsme jezdili převážně na Kritéria mladých koní. V jednom kvalifikačním kole zvítězila, v těch dalších získávala pěkná umístění. Na konci sezony absolvovala dva parkury na úrovni 130 centimetrů a s majitelkou Šárkou Votavovou doufáme, že se příští rok posune zas o stupínek výš.

V sezóně jste se po delší době objevila i v drezurních soutěžích

Návrat do drezurního obdélníku považuji za takové malé osobní vítězství. Se dvěma mladými koňmi jsem se účastnila Kritérií mladých koní včetně finále. Šestiletá Remember Me Inspav měla po zranění delší zdravotní pauzu, a tak na přípravu před prvním kvalifikačním kolem měla pouhé dva měsíce. Přesto vše zvládla a odstartovala v úloze stupně S, kde si ihned splnila kvalifikační limity pro start ve finále, které také se ctí absolvovala a skončila pátá. Pětiletý hřebec Caranoso odstartoval celkem v devíti úlohách, z nichž ve třech zvítězil, v pěti byl druhý a jednou obsadil čtvrté místo. Kromě těchto dvou koní jsme s sebou na drezurní závody přibalili i Aristona Insprav. Tento skokový valach nám ve svých dvanácti letech ukázal, že by možná mohl být i drezurní – jednou zvítězil a dvakrát byl druhý.

Kromě těch zmíněných jsem jezdila i další skvělé koně, Kábula, Klorie Insprav, Ballou Lady, Go-Star nebo Fénixe.

Dostávají koně po sezoně volno? Jaký mají koně režim během volna?

Volno koním dávám po sezoně každý rok. Probíhá to tak, že po posledních závodech koně ještě nějakou dobu jezdím, i když už ne tak intenzivně a dokud to počasí dovolí, tak co nejvíce do terénu. Přibližně v polovině října začíná tzv. „období bez sedla“. Mám ráda, když se tak tři týdny na koně vůbec nesedá, první a třetí týden se pouze lonžují, aby tolik neopadli ze svalů, ale přitom zůstali uvolnění a mohli se zrelaxovat. Týden mezi tím mají úplné volno, kdy chodí jenom do výběhu či kolotoče. Myslím si, že je to dobré jak pro fyzickou stránku koně, tak i pro to, že si od sebe odpočineme. Přeci jenom po zbytek roku jsme spolu téměř každý den.

Jak potom vypadá zimní příprava a na co se zaměřujete nejvíce?

Konec listopadu a prosinec věnuji drezurní přípravě koní. Tím, že volno neznamená dva měsíce stání ve výběhu, je koně snazší dostat do kondice a zimní příprava tak může být především o proježďování a zlepšování prostupnosti koní. Když to počasí a terén dovolí, snažím se co nejvíce chodit do přírody.

Kdy s koňmi začínáte pracovat? Jak probíhá zimní skoková příprava? Jak často a co skáčete? 

Na tom, kdy začneme se skokovou přípravou, se musíme vždy dohodnout s trenérem Romanem Drahotou a majiteli koní podle toho, kdy a kam se plánuje vyrazit na závody. Ti starší koně mohou začít skákat o něco později, s těmi mladšími se věnujeme například kavaletové práci dříve. Skokový trénink máme vždy jednou týdně a jedná se nejčastěji o gymnastická cvičení. Přes týden se ale vždy nějaké bariéry na klus či cval na hale najdou.

V letošní zimní přípravě se určitě budu o něco více věnovat drezuře. Díky tomu, že jsem měla možnost vrátit se do závodního obdélníku, jsem mohla zjistit, kde mají moji koně mezery. Myslím si, že to bude přínosné pro všechny koně. I pro ty, kteří se na drezurní závody asi nepodívají. Když se jim dostane dobrého uvolnění a zapojí také jiné svaly, než běžně používají při skákání, jistě to zlepší jejich výkon v parkurových kolbištích.

V posledních letech někteří jezdci využívají zimní přípravu ke zlepšení svého sedu a rovnováhy i tím, že jezdí bez třmenů. Praktikujete to také? Jaké s tím máte zkušenosti?

Já osobně nejsem velkým zastáncem ježdění bez třmenů. Velké prozření pro mě byl seminář Zuzky Suzan, naprosto skvělé fyzioterapeutky, který se zaměřoval na správnost a funkčnost sedu jezdce. K Zuzce jsem se dostala kvůli tomu, že jsem dříve hodně trpěla na bolesti zad v oblasti bederní páteře. V současné době jezdím 8-11 koní denně, a i když cítím večer nějakou svalovou slabost, je to naprosto neporovnatelné s předchozími problémy.

Abych se ale vrátila k otázce, ježdění bez třmenů je podle mě dobré, pokud netrvá moc dlouho. Přínosem je prohloubení sedu, většině jezdců ale po chvíli dojdou síly a začnou postupně tuhnout v některých částech těla. A bederní oblast je jedna z těch prvních. A jak je známo, kde tuhneme my, začne tuhnout i kůň. Kromě toho se jezdec začne křečovitě chytat koleny, což vede k nestálosti holeně.

Co byste případně doporučila k vyvážení sedu jiného?

Myslím si, že k vyvážení sedu je mnohem lepší trénovat ve stehenním sedu. Sama jsem byla nedávno překvapená, jaký mi dělá problém vydržet v dobré rovnováze v klusu. Ve cvalu je to samozřejmě jednodušší. Jezdci se upevní pozice holeně, může zůstat volný v koleni, a ještě trénuje pružnost zad. Zuzka nám dávala na seminářích za příklad Charlotte Dujardin. Ta přeci nesedí v záklonu s tvrdou rukou v klíně. A právě to dává možnost jejím koním pohybovat se uvolněně s naprostou lehkostí. Pro nás, parkurové jezdce, měla připravené fotky a videa amerických jezdců, kteří i v těch nejvyšších parkurech seděli v perfektním těžišti s prošláplou patou a holení na jednom místě.

Zmínila jste jezdecké bolístky, které Vás trápily. Věnujte se jinému kompenzačnímu sportu nebo cvičení?

V předchozí otázce jsem nastínila problémy, které mě trápily. Jednostranný pohyb, kterým ježdění na koni bezesporu je, způsobuje ochabnutí nepoužívaných svalů. A tím samozřejmě i různě přicházející problémy. Každý jezdec by se měl zaměřit především na protahování, protože jízda na koni nás hodně zkracuje. K tomu bychom se měli věnovat posilování břišních svalů, které při ježdění uleví těm zádovým. Dobré je například plavání. A já nic z toho samozřejmě nedělám, protože na to nemám čas.

Denně jste mnoho hodin v sedle, víkendy na závodech – dopřejete po sezóně odpočinek i sobě?

Co se týče nějakého odpočinku nebo dovolené, tak tu plánuji každou chvíli. Akorát na ni nikdy neodjedu.

Studujete posledním rokem magisterské studium na FSV UK. Vzhledem k tomu Vás na jaře čekají státnice. Musíte také napsat diplomovou práci. Jak se na ně připravujete? Je vůbec možné skloubit přípravu na závěrečné zkoušky a jezdectví na vrcholové úrovni?

Já doufám, že to zvládnu stejně, jako tomu bylo u bakalářských státnic. Dlouho asi nezapomenu na čiré zoufalství, kdy jsem na závodech v Šamoríně ležela v kamionu a snažila se naučit vývoj amerického tisku, i když jsem se hrozně moc chtěla jít dívat na ostatní jezdce, ale do zkoušek už zbýval jenom týden. Nakonec jsem to ale přemohla a vše se stihla naučit.

Co se týče diplomové práce, měla jsem daný osobní deadline. Řekněme, že konec prázdnin už nestihnu, tak to zkusím do konce roku. Ráda bych ale nemusela na poslední chvíli dopisovat diplomku, když budu mít před semestrálními zkouškami, státnicemi, a ještě k tomu bude naplno rozjetá sezona. Jak je možné tohle všechno skloubit? Jednoduše, když se chce, tak to jde, i když je to někdy náročné. Ono ale také co není…