KONĚ A PŘÍVĚSY POD VYSÍLAČEM

Vlaďka Kozáková nám v rozhovoru prozradila, kdo ji nasměroval na její životní cestu, která tuto energickou ženu dovedla až k vybudování společnosti prodávající přívěsy nejen pro koně a pro psy po celé ČR.

Jak a kdy jste se dostala ke koním?

Koně mám určitě v genech. Děda měl vždycky páru krásných černých koní, tenkrát to bylo tak, že koně chodili po svatbách, pohřbech a také orali… Ale pěkně od začátku. Pocházím z Čestlic u Prahy a v 10 letech jsem začala chodit do jezdeckého oddílu Chomutovice, který spadal pod JZD Modletice. Ve stájích byli koně parkuroví, i když jsem málem zůstala u koní dostihových vedle v Radimovicích. V Chomutovicích jsem se naučila základy, ve 13 letech složila zkoušky ZZVJ a jezdila na oddílových koních první závody. Byla jsem tam tehdy jediné dítě mezi staršími děvčaty. V Chomutovicích mě trénovala paní Sváťa Škroníčková a Alena Uzlová. Později na střední škole jsem jezdila u pana Jana Žižky v TJ Žižka na Trojském ostrově, a také v JK Zahradnictví. Tam jsem měla tu čest poznat tréninky pana Miroslava Balcara. Nesmím zapomenout i na JO VÚŽV Uhříněves, tento jezdecký oddíl dodnes funguje pod vedením pana ing. Václava Kudrny.

Nějakou dobu jste pobývala v Německu. Co vás tam zavedlo?

Dodělala jsem střední školu a dostala jsem se na vysokou. Jenže mě studia netáhla a já stále přemýšlela, co dál. Tenkrát mi bylo přednější se vzdělávat v oblasti koní. V té době jsem pomáhala panu Pecháčkovi s koňmi na Tursku. Tehdy, v polovině 90. let jezdila naše reprezentace do Weidenu v Německu. Pamatuji si to jako by to bylo včera – při cestě zpět z Weidenu jsme mluvili s p. Pecháčkem o tom, co dál. Nabídl mi, že mi domluví práci u koní v Německu. A tak se stalo a já na rok a půl odjela do stájí Thomase Mühlbauera v Liebensteinu, kde jsem dělala bereitera a obsedala mladé koně. Dostala jsem se s Thomasem jako ošetřovatelka i na mnoho velkých závodů. Práce ve stáji u Thomase byla velká jezdecká zkušenost hlavně co se týče přípravy mladých koní. 

Co bylo po návratu do Čech?

Po návratu jsem nějaký čas pracovala jako jezdec a ošetřovatel ve stájích v Chotýšanech u pana Macha a mezi pobyty v Německu ještě v Tarpan Odolena Voda. Potom jsem se do Německa ještě na dva roky vrátila, pracovala jsem v několika stájích hlavně v Bavorsku. Během té doby také vznikla myšlenka na dovoz a prodej přívěsů do Čech.

Pracovala jste i ve společnosti Equiservis, je to tak?

Ano, asi rok. Po návratu z Německa jsem se už do stájí jako jezdec a ošetřovatel nevrátila. Pracovala jsem i v Equiservisu v době, kdy měl provozovnu v Praze na Smíchově, a koně jsem měla po práci jako hobby.

Kolik máte dneska koní?

Celkem je tady na Chloumku koní pět, dva jsou soukromí a tři jsou mí.  Mám osmnáctiletou černou klisnu KWPN, Zpikey. Přišla k nám jako osmiletá, po hříbatech. Od začátku byla složitá, až nebezpečná, ale trpělivým tréninkem pod dohledem p. Pecháčka se nám podařilo ji zklidnit a má stabilní výkonnost, například loni jsme se účastnily MČR v družstvech. Považuji si toho, jaký kus práce jsme s ní společně s p. Pecháčkem udělali.

Dalším koněm je osmiletý valach, kterého jsme kupovali s tím, že bude velkou výzvou. Mám z něj radost, vložená práce se mi již vrací, o víkendu jsme skočili čistě L. Obecně mě motivují mladí koně, které mám úplně od začátku nebo koně, které někdo odložil. Nelituji úsilí, které musím vynaložit, úspěchů si o to více vážím.

Třetí kobylka je ve stájích nová. Vystřídala mého dlouholetého parťáka Gramonta, se kterým jsem soutěžila do S**.  Je nadějná, ale zdravotně není 100 % a nyní čekáme na výsledky veterinárních vyšetření. Takže pak uvidíme.

Koně máte na Chloumku u Mělníka. Jak jste se sem na Mělník dostala?

Stojí za tím pan Mestenhauser. Jednou jsem se potkali v prodejně Equiservisu a on mi nabídl, abych šla na Mělník, že budu jezdit na jeho koních a že mi pomůže obstarat bydlení i „kancelářskou“ práci na Mělníku. Neváhala jsem. Díky tomu jsem zažila jeho práci s koňmi a také třeba první roky úspěchů Zuzky Zelinkové. Nakonec pro mě stěhování do nového města bylo rozhodnutím, které změnilo můj život. 

Můžete to rozvést?

Určitě. Na Mělníce při práci ve spediční firmě jsem poznala svého životního partnera Jana Hartmana. Máme zde firmu, koně, rodinu, zázemí (v abecedním pořadí).

Zmínila jste firmu. Prodáváte přívěsy, dnes už nejen na koně. Jak jste se k prodeji přívěsů dostala?

Zní to jako neuvěřitelný příběh, ale je pravdivý. Opět se musím vrátit k p. Pecháčkovi, který mě po střední škole nasměroval na cestu životem a považuji ho za jednoho z nejdůležitějších lidí, který formoval můj život. On mi pomohl najít práci v Německu. A právě tam se zrodila myšlenka na prodej přívěsů. Při krokování jsem ze sedla koukala do sousedního areálu firmy WÖRMANN GmbH přímo na střechy přívěsů a říkala si, že by se vlastně koňské přívěsy daly dovážet do Čech. Po návratu domů jsem s tou myšlenkou sice často koketovala, ale nic jsem pro její realizaci nedělala.

Jak tedy došlo k realizaci?

Později přišel impulz, když nám tatínek mého životního partnera Jana Hartmana řekl: „Tak to zkuste …“.  A my si řekli, že to zkusíme. Sedla jsem do auta s Honzovou sestrou a dojela si domluvit zastoupení firmy WÖRMANN pro ČR. No a vyšlo to. Dneska prodáváme přívěsy na koně i psy. Na českém trhu dnes převážně zastupujeme společnost HUMBAUR, což je veliká firma o širokém výrobním sortimentu s více než 700 zaměstnanci. Máme výhradní zastoupení pro jejich přívěsy do 3,5 t, dále prodáváme přívěsy na koně značky THIEL, přívěsy a autoboxy pro psy WT METALL. Nabízíme i dodávky pro koně francouzské firmy THEAULT. Nenabízíme úplně levné, ale zato kvalitní přívěsy. Od roku 2000 jsme se poměrně rozrostli, skladem máme asi 160 různých typů přívěsů.

Vaše koně i přívěsy máte v areálu na Chloumku. Ten je naprosto jedinečný, plný vzrostlých stromů. Můžete nám areál představit?

Původně to byl pozemek Českých radiokomunikací a v areálu u „starého vysílače“ původně pracovalo asi 50 lidí, součástí areálu je i několik budov. Nám patří 5,5 ha z původní zahrady objektu. Když jsme sem přišli, zahrada byla zarostlá, některé budovy byly doslova ukryté v šípkových keřích. Postupem času jsme vybudovali stáje pro 5 koní, máme tady osvětlenou pískovou jízdárnu, pohybovací pás, terény na vyjížďky, lonžovací kruh, který plánujeme během léta zastřešit. Také sedlovnu a zázemí pro jezdce. V areálu jsou pro koně prostorné výběhy zastíněné stromy a nyní i nové travnaté výběhy. Pro přívěsy zde máme k dispozici předváděcí plochu, novou servisní halu a v objektu jsou samozřejmě kanceláře.

Vraťme nyní v čase. Kdo byli vaši první zákazníci?

Tenkrát na přelomu let 1999-2000 to bylo úžasné, podnikání zcela pohltilo celou rodinu. Protože se celý život pohybuji kolem koní, logicky prvními zákazníky byli moji známí od koní. Pamatuji si, že úplně prvním byl pan Bartoš z Nebužel, jeho syn je známý žokej Josef Bartoš. Ale to už je více něž 20 let. Později se zákazníci nabalovali a nyní prodáváme přívěsy nejen pro koně po celé ČR i do okolních zemí.

A co dnes?

Mám radost, když k nám do servisu přijede třeba 15-20 let starý přívěs mnohdy ještě s plachtovou střechou a je vidět, že ty roky dobře sloužil a dělal majitelům radost a po repasi může sloužit dál. Stejnou radost mám i na závodech, když vidím přívěsy od nás, které vozí každý týden koně našich zákazníků.