KONĚ JE TŘEBA VNÍMAT Z POHLEDU CELOSTNÍ MEDICÍNY

Rozhovor s MVDr. René Finsterlem o jeho cestě ke koním, úskalích práce veterináře a také o kloubní výživě. V rozhovoru se zaměřujeme na opomíjené aspekty spojené s kloubní výživou, na vstřebatelnost a využitelnost jednotlivých složek preparátů, i na důležitost vnímání zvířete z pohledu celostní medicíny.

Pane doktore, dříve jste se věnoval parkurovému ježdění na sportovní úrovni L. Řekněte mi, jezdíte ještě?

Moje první setkání s koňmi proběhlo na střední škole, kterou jsem studoval v Bruntále. Během studií jsem asi 3 roky jezdil do stájí ve Světlé Hoře. Tenkrát tam byl Pepa Váňa, sourozenci Novákovi, Milan Theimer. Ve Světlé Hoře jsem začal na koních také jezdit, byly to spíše takové výlety s koňmi, chodili jsme do lesa i do vody. Potom jsem to všechno úspěšně zapomněl a s koňmi jsem nebyl v kontaktu. Licenci jsem si dělal o mnoho let později společně s dcerou u Skřivanů. Závody jsem jezdil hodně amatérsky. Dnes chodím už jen na vycházky, lehce zaklusat. V poslední době, kdy přibylo více práce na klinice, také dcera má řidičák a nemusím ji denně do stáje vozit, jezdím méně. Ale když je příležitost, tak jezdím rád.

Jezdeckou štafetu tedy přebrala Vaše dcera Sára? Přivedl jste ji ke koním Vy?

Když bylo Sáře sedm let, tak si sedla u souseda na koně poprvé. Řekla, že by ráda jezdila, což jsem samozřejmě uvítal. Sára vlastně zhmotnila moje přání, protože v té době jsem už měl více času a mohl se koním věnovat. Sehnali jsme trenéra Vlastu Šandu, u něj Sára začínala na lonži, jezdila na jízdárně, následovaly první pony závody a pak dostala první poničku. Ta byla vyššího vzrůstu a jezdil jsme na ní i já. Takže k ježdění jsem se vrátil velkou oklikou.

Vzpomenete si, co Vás vedlo k rozhodnutí studovat veterinární lékařství? Byla to láska ke zvířatům?

Já jsem se už jako dítě ve školce rozhodl, že budu veterinářem. Takže jsem měl lehké dětství, po celou dobu základní a střední školy jsem věděl, co půjdu studovat a co budu dělat. Takové rozhodnutí a vědomí, co chce člověk jednou dělat je vždy dobré. Protože potom už podvědomě pro to děláte všechno. Nejhorší je nejistota v hlavě.

Provozujete veterinární kliniku v Hradci Králové zaměřenou na malá zvířata. S jakými problémy se nejčastěji setkáváte?

My jsme jedna z mála nonstop klinik. Často řešíme vážné případy, které vyžadují hospitalizaci, dlouhodobou léčbu, nebo máme pacienty, kteří jsou již dlouhodobě léčeni. Spektrum obtíží, na které se zaměřujeme, je široké – od ortopedických pacientů, přes závažné interní případy, provádíme plánované i akutní operace a zákroky. Jako nonstop klinika samozřejmě řešíme akutní stavy jako jsou zranění z autonehod, torze žaludku, císařské řezy. Je to opravdu široké spektrum pacientů.

Jak zvládáte náročné povolání veterinárního lékaře, kdy denně řešíte vážné případy. Je to velký nápor na psychiku?

Je to náročné. Nakonec veterináři jsou vyhodnoceni v rámci zemí EU jako profese s nejvyšším počtem sebevražd. U veterinářů je hodně časté vyhoření a jiné psychické obtíže. Krize a horší období byla, člověk se to buď naučí vyřešit nebo se trápí. Já už jsem se to naučil řešit. Práci na klinice se věnuji naplno, na druhou stranu se raduji z maličkostí, užívám si svoje koníčky.

Jakého nejzajímavějšího nebo nejexotičtějšího pacienta, co se týče zvířete, jste ošetřoval?

My se primárně zaměřujeme na psy a kočky. Samozřejmě ošetřujeme další malé běžné mazlíčky jako křečky, morčata, z exotů leguány, občas hady a další. Skladba pacientů se řídí tím, jaké máme v týmu veterinární specialisty. Když nemáme odborného lékaře, tak pacienta posíláme ke specialistovi. Ale asi nejexotičtějšími zvířaty, která prošla klinikou, byla mláďata bengálských tygrů, nosál nebo dravci.

Léčení koní Vás neláká?

Abych se přiznal neláká a ani jsem o léčení koní nepřemýšlel. Samozřejmě, zajímám se o to, čtu články a bavíme se o nemocích koní, ale odborně k veterinární medicíně koní netíhnu. Medicína psů a koček je dnes tak úzce specializovaná, že na klinice máme specialisty na jednotlivé obory. Já sám se naplno věnuji chirurgii a dermatologii, v oborech interny nebo kardiologie už nemám takový přehled jako kolegové. Dnes není možné umět všechno. Medicína psů a koček je velice sofistikovaná a srovnatelná s medicínou lidskou, máme stejné přístroje, vyšetření, operační postupy.

Většina koňařů si Vás spojuje s A-flexem, kloubní výživou ve formě sirupu. Proč jste zvolil právě tekutou formu lepivého sirupu?

Zhruba před osmnácti lety nebyl na našem trhu příliš velký výběr kloubní výživy pro zvířata. My jsme pro naše pacienty hledali přípravek, který by byl co nejvíce vstřebatelný, snadno se dávkoval a byl pacienty co nejlépe přijímán. Všechna tato kritéria z našeho pohledu splňovala právě forma sirupu. Vycházeli jsme z původní německé receptury používané v humánní medicíně, kterou jsme si technologicky přizpůsobili právě pro naše pacienty. Cukr, přesněji sacharóza, která je podstatou sirupu, podporuje vstřebatelnost účinných látek na sebe navázaných přes střevní membránu. Studie uvádí dokonce až o 30% vyšší vstřebatelnost oproti vodným roztokům. 

A-flex je tedy původem humánní přípravek. Uvažujte i o verzi pro lidi?

A-flex je vyráběn na potravinářské lince z potravinářských surovin, takže lze říct, že je v potravinářské kvalitě. Výroba podléhá několikastupňové kontrole jakosti, samotný výrobek potom opakovaným zkouškám dlouhodobé stability. Víme, že ho lidé používají i pro sebe. Když jsme uvažovali o lidské verzi, narazili jsme na spoustu věcí, od faktu, že A-flex není ochucen, přes finanční a legislativní stránku věci. V tuto chvíli tedy vyrábíme pouze přípravky pro koně, psy a kočky.

„Kloubní výživa“ je dnes označení pro celou škálu preparátů s rozdílným složením. Jiný účinek mají MSM, kolageny, chondroitin, kyselina hyaluronová. Podle čeho se má kupující orientovat?

Kromě Vámi uvedených složek jsou na trhu i preparáty s obsahem dalších přídatných látek, které mají přinést zvířeti další benefity, jako například zmírnění bolestivosti, snadnější regeneraci nebo zmírnění zánětu. V první řadě si vybíráme kloubní výživu podle potřeb zvířete, tedy prevenci u zdravého zvířete anebo podporu u zvířete, které už má nějaký problém.

Již jsem zmínil vstřebatelnost. Využitelnost je další otázkou. Každý organismus je jiný a využitelnost vstřebaných látek je individuální. Výběr není jednoduchý. Příkladně, někdo krmí kolagen a je spokojen, jiný krmí přípravek s kyselinou hyaluronovou a je spokojen, jiný krmí kombinovaný přídavek a spokojený není. Některé věci je potřeba vyladit, záleží na vlastních i cizích zkušenostech a vlastním pocitu. Je potřeba dívat se na zvíře z pohledu celostní medicíny. Vítězná sestava zahrnuje pohybový management, složení a objem krmné dávky, krmné doplňky, denní návyky a režim, kondici i váhu zvířete. Jedno bez druhého nefunguje.

Co mám vlastně očekávat od kloubní výživy?

Úkolem kloubní výživy je vlastně co nejvíce zpomalit opotřebení kloubů. Kloubní výživa obecně by měla obsahovat látky, které umí mazat kloub a dále látky, které kloubní chrupavky vyživují a případně umí mírnit malé zánětlivé stavy na pohybovém aparátu. Například jedna molekula kyseliny hyaluronové na sebe váže tři až pět molekul vody a pokud se dostane do kloubu může pomoci zvýšit obsah kloubní tekutiny.

Co je tedy při výběru kloubní výživy rozhodující?

Ideálně by měl preparát vyhovovat formou podávání a chutností pro dané zvíře. Důležité jsou i poznatky o účinnosti a v neposlední řadě je velmi důležitá kvalita vstupních surovin. Zdroje i kvalita surovin jsou u jednotlivých přípravků málokdy uváděny a tady jsou majitelé hodně odkázáni na zkušenosti prodejců, veterinářů a ostatních chovatelů.

Kdy je vhodná doba začít dávat kloubní výživu? K tomu se váže i to, jestli lze přípravek podávat i jako prevenci.

U psů obecně doporučujeme preventivní podávání hlavně u rychle rostoucích štěňat od 4 měsíců a u sportujících dorostenců od věku 6 měsíců. Pro tyto kategorie máme A-flex bez přídavků MSM. U hříbat se potom začátek podávání odvíjí od typu plemene a využití, obvykle od 2–3 let stáří. V ostatních případech je možno dle indikace začít podávat kloubní preparáty kdykoliv.

Jak se stavíte k pauze mezi podáváním kloubních přípravků. Doporučujete ji nebo není nutná?

Konkrétně u kloubní výživy se dříve vycházelo z myšlenky, že po 2–3 měsících podávání dojde k nasycení účinných látek v krvi a tkáních a je dobré na 2 měsíce tyto preparáty vysadit. Osobně ze zkušenosti doporučuji podávat A-flex dlouhodobě, po dobu 2 měsíců každodenně a potom pokračovat v podávání 3krát týdně. Vyhneme se tím klesající hladině účinných látek. U našich pacientů i vlastních psů a koní jsme i při několikaletém podávání nezaznamenali odchylky v biochemickém krevním vyšetření.

Co podle Vašeho názoru způsobuje fakt, že v dnešní době mnoho koní trpí degenerativními kloubními onemocněními?

Zvýšený výskyt kloubních onemocnění má více příčin, které začínají již při výběru rodičů. Ideální by bylo do chovu zařazovat jen rodiče, kteří nepřenášejí geneticky vázané kloubní onemocnění. Neméně důležitou úlohu potom hrají i podmínky odchovu hříbat, kdy zdravý a dostatečný pohyb, přiměřený růst a postupný nástup zátěže nezhoršují genetický podklad těchto vad. Zvýšený výskyt kloubních onemocnění souvisí i se zlepšující se diagnostikou a možností využívat moderní přístroje pro vyhotovení RTG, USG, případně CT.

Má smysl kloubní výživa pouze pro sportovní koně nebo je vhodná i pro hobby koně v nižší pracovní zátěži?

Pro klouby je zcela určitě nejdůležitější pravidelný pohyb a optimální tělesná váha a kondice. Kloubní výživa posunuje hranice opotřebení kloubů. Nároky na klouby jsou samozřejmě daleko vyšší u sportujících koní, ale svoje opodstatnění má i u hobby koní, kde hraje roli i to, že část těchto koní má za sebou sportovní kariéru. Obecně lze ale říci, že u každého koně, který je ježděn, jsou klouby a pohybový aparát více zatíženy.