Barbora Dobiášová je kurátorkou chovu kopytníků v Zoo Praha. Provedla nás ohradou na Dívčích hradech v Praze, která je domovem čtyř koní Převalského. Seznámila nás s projektem „Koně Převalského na Dívčích hradech“, který má navíc ochranářský záměr: obnovu původních stepních společenstev díky pastvě.
Barbora Dobiášová
- Kurátorka chovu kopytníků v Zoo Praha.
Můžete vysvětlit, jak koně přispějí k větší různorodosti krajiny?
V minulosti byli velcí kopytníci přirozenou součástí české krajiny. S jejich vymizením z volné přírody a přesunem domácích plemen z pastvin do stájí zanikla i řada stepních stanovišť. Díky spásání a drobnému rozrušování půdy kopyty zajišťují koně podmínky pro pestrou škálu stepních rostlinných druhů a zabraňují zarůstání krajiny nálety. Tím dávají možnost se uchytit vzácnějším druhům bylin a poskytují šanci jejich opylovačům, zejména motýlům a blanokřídlým. Koňský trus pak slouží jako přirozené hnojivo i jako zdroj potravy pro řadu druhů hmyzu. V neposlední řadě pak takové stanoviště poskytuje domov i potravu menším druhům obratlovců a ptákům.
Představíte nám stádo?
Stádo je nyní tvořeno 4 koňmi, kteří sem byli vypuštění v dubnu 2021. Jsou to klisny Vereda, Xicara, Gruhne a valach Nepomuk. Vereda a Nepomuk se ke stádu připojili letos na jaře, kdy odešly klisny Lana a Khamiina do chovné a aklimatizační stanice v Dolním Dobřejově, aby zde zabřezly. Počítáme, že se sem obě klisny zase vrátí a narodí se jim zde hříbata.
Lze počítat s tím, že zde bude umístěn i hřebec?
Naším plánem je vytvořit funkční stádo. Hřebce nyní neplánujeme do výběhu umístit. Z chovatelského hlediska se snažíme vybrat klisnám vždy vhodné hřebce a jednoho ideálního pro všechny zde chované klisny bychom nenašli. Takže jsme ke stádu na jaře přiřadili valacha. Nepomuk byl kastrován později, kdy již u něj bylo vyvinuto hřebčí chování, ve stádu se chová jako vůdčí hřebec. Na druhou stranu je ovladatelný, klidný, nehřebčí, což je výhoda pro nás chovatele.
Jak role vůdčího hřebce vypadá ve skutečnosti v ohradě? Jak se projevuje?
Projevů je více. Navíc Nepomukovo stádo je zatím malé, v přírodě jsou obvyklá stáda v počtu 8 -14 koní, pokud započteme i dorůstající hříbata, která opouští stádo obvykle v průběhu druhého roku života. Ale jeden příklad za všechny. I tady v Praze, stejně jako v Mongolsku, koně chodí v řadě ze sebou a mají po výběhu vychozené cestičky spojující jejich oblíbená místa ke krmení, napájení nebo odpočinku. První jde vůdčí klisna, za ní klisny s hříbaty, klisny, dorost a zezadu vše jistí vůdčí hřebec. Úplně stejně chodí naše ministádečko, kdy celou skupinu jistí Nepomuk.
Jak se tedy bude stádo rozrůstat?
V plánu je stádo asi o 10 koních, kterým by ohrada měla poskytnout dostatek krmiva po celý rok. Koně zde budou spásáním udržovat rovnováhu, postupně vzroste biodiverzita. Zatím jsme zvolili pomalejší rozjezd, abychom věděli, jak se s tím výběh i zvířata vypořádají.
Ohrada se nachází na kraji přírodní rezervace. Ovlivnila tato skutečnost celý projekt?
Určitě ovlivnila. Celá ohrada je pojata jako místo, kde se snažíme o co nejvyšší biodiverzitu. Přímo v ohradě máme výsadby stromů a keřů poskytující ukryt i potravu pro hmyz, drobné obratlovce i ptáky. Dále zde provádíme monitoring hmyzu, konkrétně motýlů, rovnokřídlých, a také monitoring plazů.
Prostor ohrady byl oset speciální směsí trav a bylin, která by měla odpovídat specifickým půdám na vápencovém podloží a opět přilákat hmyz i drobné ptactvo. Budujeme zde i multifunkční val pro potřeby koní, do jeho části jsou zakomponovány kamenné a dřevěné úkryty pro plazy. Val bude sloužit jako vyhlídkové místo pro koně, ve stepích koně vyhledávají právě vyvýšená místa, aby měli lepší přehled v terénu. I z toho důvodu jsou na horní hraně ploché kameny, které budou sloužit koním pro obrus kopytní rohoviny. V neposlední řadě val poskytne závětří.
Když mluvíte o kopytech, jak je koním poskytována potřebná péče o kopyta?
Kvalita kopyt závisí na složení krmiva. Složení krmiva je zde jiné, než v menších chovatelských zařízeních, kde je běžné koně krmit senem. Zde jsou koně odkázáni pouze na pastvu. Samozřejmě, pastva tady ve střední Evropě je mnohem šťavnatější, než jakou mají koně Převalského ve stepích v Mongolsku. Na zelené trávě, kterou mají koně v ohradě, jim kopytní rohovina roste rychleji a někdy je třeba provádět korekturu kopyt. Zajímavé je, že jakmile koně přivyknou změně složení krmení, tak se již kopyta mají tendenci obrušovat sama a korekce není potřeba. Někdy se stane, že se část přerostlé rohoviny sama odlomí a koně si ji pohybem po betonové ploše u chovatelského zařízení sami obrousí.
Jak probíhá korekce kopyt? Potřebují koně Převalského také korekci zubů?
Koně jsou chováni bezkontaktně, veškerá kopytní nebo veterinární péče je prováděna v uspání. K uspání veterinář používá „foukačky“ – je to primitivní, ale spolehlivé. Koně jsou chytří a nenechali by se chytit. Navíc jsou i přes svůj relativně malý vzrůst fyzicky silní a jakákoliv manipulace s nimi je náročná, ne-li nemožná. Kopyta jsou po uspání ošetřena běžným způsobem. Zuby úpravy nepotřebují, obrus o traviny je dostatečný.
Jaký je denní režim koní?
Koně se ve výběhu pasou a pohybují celý den i celou noc. Každý den koně během dopoledne navštíví chovatel, dá jim trochu granulí. Koně by přikrmovat ani nepotřebovali, ale máme jistotu, že dostanou všechny minerály a vitamíny, případně jim do granulí můžeme přimíchat léky a uvykáme je na to, že chodí do prostor manipulačních dvorků. To je důležité, pokud bychom s nimi potřebovali něco dělat. Chovatel koně zkontroluje, jestli nekulhají a jsou v pořádku. Dále chovatel zkontroluje ohradu. Jinak koně v průběhu dne střídají pasení s odpočinkem a spánkem, po ohradě se pohybují po vyšlapaných cestičkách nebo při pasení procházejí porostem, chodí se napít k napáječkám. Koně mají svá oblíbená odpočinková místa, ta se samozřejmě mění podle počasí.
Foto: archiv Zoo Praha a archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.
