KONĚ V ČESKÉM JAZYCE UKRYTÍ

Všimli jste si, jak moc často se „koně“ objevují v příslovích, rčeních a ustálených slovních spojeních? Nakoukněme, kde všude jsou ukrytí!

Černý kůň je terno!

Černý kůň je vraník, to se ví! Ale co to znamená, když se o někom řekne, že je černý kůň? Označení „černý kůň“ se používá pro někoho, kdo je neočekávaným nebo překvapivým vítězem či úspěšným člověkem v určité situaci. Často se používá ve sportu, obchodu nebo politice, kdy někdo, kdo není považován za favorita, ale nakonec překvapí a dosáhne skvělého výsledku.

Původ tohoto výrazu sahá do Anglie a používá se od 19. století a správně tušíte, že je spojen s dostihy. Poprvé ho údajně v literatuře použil Benjamin Disraeli v románu The Young Duke z roku 1831, kde popisuje závodního koně bez velkých šancí, který nakonec dostih vyhrál. Odtud se výraz rozšířil i mimo dostihový sport do běžné řeči.

Bílý kůň nemusí být nutně průšvih

Výraz „bílý kůň“ se používá nejčastěji v negativním smyslu, používá se v ekonomickém nebo kriminálním kontextu. „Bílý kůň“ označuje nastrčeného člověka, který formálně figuruje třeba jako vlastník firmy či podepisuje podvodné smlouvy, ale ve skutečnosti nemá žádnou moc a slouží jen jako krytí osob, které s „bílým koněm“ manipulují. „Bílí koně“ bývají často lidé bez domova, důvěřiví senioři nebo osoby v těžké životní situaci a mnohdy špatně končí.

Ale existuje i „pozitivní“ varianta „bílého koně“, kdy představuje symbol naděje, čistoty, vůdcovství. Vždyť každý zná „prince na bílém koni“. V angličtině existuje fráze „to ride in on a white horse“, což znamená přijet jako hrdina a zachránit situaci. Ale za „pozitivními bílými koňmi“ nemusíme za kanál La Manche, ve slovanské a keltské mytologii a legendách byli bílí koně spojováni s bohy a společenskou elitou.

„Být na koni“ je super!

Rčení „být na koni“ znamená mít převahu, být v dobré situaci, mít navrch nad ostatními nebo být úspěšný. Často se používá, když se někomu daří v práci, ve hře, ve vztazích nebo obecně v životě. Tento idiom pochází z doby, kdy byli koně hlavním dopravním prostředkem, symbolem moci a prestiže. Jeho užívání lze vystopovat až do středověku, konkrétně do 15. století, kdy být na koni znamenalo mít výhodu nad pěšími protivníky, ať už v bitvě, nebo při turnaji. Jezdec měl lepší rozhled, větší sílu a rychlost.

A co „jízda na mrtvém koni“?

Výraz „jet na mrtvém koni“ znamená pokračovat v něčem, co už dávno nemá smysl, držet se něčeho, co je odsouzené k neúspěchu, nebo se snažit o něco, co už není životaschopné.

Představte si, že sedíte na koni, který je mrtvý. Už vás nikam nedonese, ale vy se ho pořád snažíte pobízet a doufáte, že se zázračně rozběhne. Přesně tak se někdy lidé chovají ve svém životě – drží se nefunkčních strategií, trvají na něčem, co už selhalo, nebo odmítají přiznat, že by bylo lepší přestat se snažit a vydat se jiným směrem. Výraz se používá hlavně v pracovním a manažerském kontextu, ale i v osobním životě, třeba ve vztazích, které už dávno nefungují. Původ rčení není úplně jasný, ale často se říká, že pochází od původních obyvatel Ameriky, Indiánů. Podle legendy prý Dakotové měli zásadu: „Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“ Tahle jednoduchá moudrost měla znamenat, že když něco nefunguje, nemá smysl v tom pokračovat.

Koňský handlíř a kouknout se na zoubek

Koňský handlíř byl obchodník s koňmi. V době, kdy byli koně hlavním dopravním prostředkem i pracovním zvířetem, byl obchod s nimi velmi důležitý. Špatně koupený nebo prodaný kůň mohl znamenat velkou finanční ztrátu. Takže nákup a prodej byl plný triků, smlouvání a někdy i nekalých praktik. A právě nekalé praktiky daly označení „koňský handlíř“, často se používá i zkrácené „handlíř“ či „handlák“ negativní nebo přinejlepším podezřelý nádech. Dnes toto označení může znamenat, že ten člověk je mazaný obchodník, který smlouvá až do krajnosti, snaží se na něčem vydělat za každou cenu, nebo že v obchodě nehraje úplně čistou hru. Někdy se používá i pro lidi, kteří jsou ochotní prodat nebo vyměnit cokoliv, pokud z toho budou mít prospěch.

A jak s tím souvisí „podívat se něčemu na zoubek“? Jednoduše. Když se někdo chystal koupit koně, jedním z nejdůležitějších kroků bylo zkontrolovat mu zuby, protože podle jejich stavu se dal poměrně přesně odhadnout jeho věk. Věk koně byl v době, kdy neexistoval rentgen, jedním ze zásadních faktorů při vyjednávání o ceně. Starší kůň měl obvykle menší hodnotu. Dnes se tohle rčení používá v přeneseném smyslu pro důkladnou kontrolu nebo prověření něčeho – ať už se jedná o výrobek, nějaký problém, nebo situaci.

Darovanému koni na zuby nekoukej

Rčení „darovanému koni na zuby nekoukej“ opět souvisí s kontrolou zubů u koňských handlířů a nabádá obdarovaného, že když něco dostane jako dar, nemá zkoumat jeho kvalitu, cenu nebo stav – prostě by obdarovaný měl být vděčný a neřešit, jestli je dar dokonalý. O tom, že je tato moudrost velmi stará, svědčí třeba jen fakt, že nejstarší dochovaný písemný záznam pochází z 5. století, kdy ho použil svatý Jeroným (Hieronymus) ve svém dopise (Commentariorum in Epistolam ad Ephesios), kde napsal latinsky: „Noli equi dentes inspicere donati“ (nepohlížej na zuby darovaného koně). Moudrost se tedy používala již v pozdní antice, a i dnes je rozšířená v mnoha jazycích, používá se v angličtině, němčině nebo francouzštině.

Otěže versus opratě

Určitě znáte rčení „převzít otěže“ nebo „držet otěže pevně v rukou“. První se používá v situaci, kdy se někdo ujme vedení, rozhodování nebo praktického vykonávání něčeho, co dříve dělal někdo jiný. Často se používá v kontextu, kdy je potřeba převzít iniciativu a něco zařídit nebo vést. Druhé zase v kontextu mít něco pevně pod kontrolou. Oba výrazy jsou poměrně staré, předpokládá se, že se používají od 18. a 19. století a souvisí s historickým používáním kočárů a vozů. Ale vozka drží v rukou opratě!  Původně se používaly ve rčeních „opratě“, jenže jak se měnila role koně ve společnosti ubývalo povozů a z tažných koní se stávali koně jezdečtí. A v moderní češtině se otěže, které drží v rukou jezdec, dostaly do popředí, protože přirovnání k jezdci na koni je pro dnešní lidi jednoduše srozumitelnější. Zkrátka, pokrok nezastavíš!

A co ještě?

Přísloví „kovářova kobyla chodí bosa“ znamená, že ten, kdo by měl mít ve svém oboru vše v pořádku, často zanedbává sám sebe nebo své blízké.

„Maká jako kůň“ se říká o někom, kdo pracuje velmi tvrdě a neúnavně. Kůň byl vždy symbolem síly a vytrvalosti, protože se používal na těžkou práci na poli, v lese i v dopravě.

„Mít klapky na očích“ je také spojen s koňmi. Výraz znamená být zaslepený, vidět věci jen jednostranně, ignorovat jiné možnosti nebo názory. Pochází z toho, že tažní či dostihoví koně často nosí klapky na oči, aby se nesplašili a soustředili se jen na cestu před sebou. K rozšíření posloužili hlavně koně zapřahaní do fiakrů, kdy se klapky staly nezbytnou součástí uždění.

Podobných výrazů je v češtině mnohem více. Koně byli, jsou a budou velmi důležití!