KOŇSKÉ „KOBLIHY“ JAK JE NEZNÁTE

Je nad slunce jasné, že pokud máte koně, máte i hnůj. A máte ho každý den. V článku se dozvíte fakta a zajímavosti o koňském trusu.

Nezáleží na tom, jestli máte majestátního fríského hřebce, sportovního šampiona, nebo malého bílého poníka pro radost, jedno je jisté – každý den vám koník nadělí čerstvou hromádku. A nebude jen jedna! Oko koňáka dokáže z hromádky trusu vyčíst ledacos o tom, jak se jeho čtyřnožec ten den cítí. Ne, není to žádné věštění z křišťálové koule, je to dáno tím, že trus může ukazovat aktuální zdravotní stav, ale i celkovou kondici. Navíc koňský hnůj hraje svou roli i v přírodním koloběhu. 

Pořádná porce

Kobylince, koblížky, koblihy, bobky, hromádka, nadílka…to jsou jen některá z hovorových pojmenování trusu koně. Každý kůň vyprodukuje denně asi osm, deset až dvanáct hromádek, každá váží něco přes jeden kilogram, což dohromady dělá kolem 10-15 kilogramů. Řeč je o koni vážícím 500 kg, těžší kůň bude mít „produkci“ větší. Záleží i na složení krmné dávky. Koně krmení primárně koncentráty s malým podílem vlákniny budou mít přirozeně méně bobků než koně na seně. Hmotnost záleží i na množství vody. Obecně by kůň měl denně vyprodukovat „odpad“ rovnající se 2–3 % své váhy.

Ročně tedy 500 kg kůň vyprodukuje asi 4,5 tuny bobků. To už je pořádná hromada, která vyžaduje pravidelné čištění stájí a pastvin – nejen kvůli hygieně, ale i kvůli zdraví koně. Hnůj ponechaný svému osudu vytváří skvělé podmínky pro čpavkové výpary, plísně, bakterie a parazity.

Koblihy jsou kulaté

Správná koňská hromádka se rozpadá do koulí – koblih. Za tento tvar vděčí tlustému střevu, které při odsávání vody stlačuje obsah do malých koulí. Když je stolice příliš mokrá a řídká, kobližky se netvoří, což může ukazovat na zdravotní problém. Když kůň přestane kadit úplně, tak to je velký průšvih a je potřeba volat veterináře.

Hnůj je hlavně voda

Složení hnoje je překvapivě pestré: nestrávené rostlinné zbytky v podobě vlákniny, ligninu nebo tvrdých semen, dále minerály, tuky, voda a někdy i trocha písku, hlíny nebo i kamínky – záleží na tom, kde se kůň pase. Ač se to zdá neuvěřitelné, bobky obsahují asi 75 % vody! U hnoje 25 % sušiny tvoří asi 20 % organických látek, dále je to 0,65 % dusíku, 0,13 % fosforu, 0,52 % draslíku, 0,21 % vápníku a 0,11 % hořčíku. Dále hnůj obsahuje všechny ostatní makro i mikro prvky, jako síru, železo, bór, mangan, měď, zinek, molybden aj. 

Užitečné hnojivo

Bobky jsou ceněné jako hnojivo do zahrady. Jsou ideální pro cukety, dýně, rajčata, jabloně, rybíz, jahody nebo růže. Zato česnek, cibule nebo třeba mrkev koňské bobky neocení. Hnůj určený na zahradu by měl zrát asi šest měsíců, aby stal ideálním hnojivem.

Zdravotní rizika

Na rozdíl od psích, kočičích a lidských exkrementů koňský hnůj obvykle nepřenáší žádné pro lidi nakažlivé nemoci. Může se v něm vyskytnout bakterie E. coli čekající na neumyté ruce před svačinkou, aby potrápila zažívacími problémy. Koňský trus může být plný parazitů, a hlavně jejich vajíček, ale koňští parazité jsou „specialisti“ a na člověka moc nejdou. Zato bakterie Clostridium tetani, původce tetanu, si libuje v půdě i v koňském hnoji. V Česku se proti tetanu očkuje povinně, a každý by si mě hlídat pravidelné přeočkování ideálně po 10 letech. Takže ano, koňský trus může být trochu zákeřný, ale při dodržení základní hygieny z něj žádný horor nebude!

Kde byste hnůj nečekali

Koňský trus lze sušit a používat jako palivo. Nejspíš si ze sušených koblížků neuděláte táborák, ale v Mongolsku ho používají kočovní pastevci k vaření a vytápění jurt dodnes. Stejně se používá i v odlehlých částech Sibiře nebo ho takto používali kmeny Lakotů v prériích Severní Ameriky.

Překvapivě, koblížky mají své místo i ve stavebnictví. V Anglii a Německu se ve středověku používala směs hlíny, slámy a koňského trusu k omítání hrázděných domů. Mongolští pastevci dodnes staví jednoduché přístřešky, na které používají právě hlínu smíchanou s koňským trusem.