Martingal je tím nejběžnějším doplňkem k základnímu uzdění a snad každý jezdec věnující se anglickému ježdění ho někdy v životě použil. Martingal je na uzdečce tak běžnou samozřejmostí, že mnoho jezdců ho používá, aniž by přesně vědělo proč.
Zdaleka ne všichni koně a jezdci martingal potřebují, ale za určitých okolností může být nesmírně užitečný. První jednoznačnou funkcí martingalu jako pomocného prostředku uzdění je stabilizace hlavy koně v případě nějakých extrémních výkyvů. V praxi to znamená hlavně zabránění náhlého zvednutí hlavy a krku koně. Zvláště při doskoku může být takové zvednutí hlavy pro jezdce velmi nepříjemné. Dále mohou být martingaly dobrou alternativou k používání tvrdšího udidla, protože v případě potřeby krátkodobě zesilují účinek udidla.
Když kůň zvedne hlavu, vidlice martingalu „podrží“ otěže a vyvíjí tah směrem dolů. V důsledku toho vyvine udidlo v hubě tlak především na patro. Tento tlak podněcuje koně, aby sklonil hlavu. Jakmile to kůň udělá, tlak se okamžitě uvolní. No a poslední, ale velmi důležitou funkcí martingalu je to, že dobře nastavený martingal může významně korigovat chybu ruky jezdce.
V případě, že kůň jde s hlavou ve vhodném postavení, martingal prakticky vůbec nepůsobí, což je jeden z důvodů, proč se jedná o tak oblíbenou součástí vybavení.
Martingaly se dnes používají běžně, od základního výcviku až po vysoké skákání, jedině v drezurních soutěžích se používat nesmí. Existují různé typy martingalů s různým působením.
Pevný martingal
Dříve oblíbený pevný martingal představoval nejjednodušší způsob, jak udržet hlavu koně v požadované pozici a byl hojně používán jako prostředek klasického vzdělávání koně, často v kombinaci s uzdou. Pevný martingal působí na nos koně přes anglický nánosník, ke kterému je připevněn. Při krátkodobém použití, správném nastavení délky martingalu, vhodném výběru měkce podloženého nánosníku, dostatečné aktivitě holení, klidném sedu a jemné ruce jezdce může být pevný martingal účinná pomůcka pro jízdárenskou práci, zejména pro méně zkušené jezdce. Koneckonců jako výcviková pomůcka v jezdeckých školách je stále oblíben zejména v USA. Rozhodně není pevný martingal vhodný pro skákání, neboť neumožní koni během skoku prodloužit krk. Běžně se ale používá v soutěžích koňského póla. Variantou pevného martingalu je i ve westernu používaný tzv. „Tie-down“ řemen.
Kroužkový – volný martingal
Nejběžnější typ martingalu, který začne působit až v situaci, kdy kůň zvedne hlavu nad požadovanou úroveň. Klasický kroužkový martingal se více rozšířil v posledních asi 60 letech. Skládá se z nákrčního řemene, nastavitelného hrudního řemene, který se zapíná do podbřišníku, a je zakončen vidlicí s kroužky, které se navléknou na otěže, kde volně kloužou. Nákrční řemen stabilizuje martingal na místě a musí být zapnutý tak, aby pod něj bylo možné snadno vložit dlaň nastojato. Při použití kroužkového martingalu je důležitá zarážka na otěžích která zajistí, že se kroužky martingalu nezachytí za přezky u udidla.
Od kroužkového martingalu jsou odvozeny další typy martingalu.
Skokový martingal má vidlici vyplněnou nejčastěji koženou vsadkou. Účelem je, aby se kůň, který extrémně cvičí nad skokem a dává nohy hodně nahoru, nezachytil nohou nebo třeba kamaší do martingalové vidlice. Používají se často i pro hřebce, nebo obecně pro koně, kteří mají tendenci brát cokoliv, co mají v dosahu, do zubů.
Německý martingal, také označovaný jako Thiedemann martingal nebo Thiedemann otěže, má klasický nákrční řemen a také hrudní řemen. Ten je však speciálně upraven – vidlice není na otěžích navléknutá, ale protáhne se udidlem a pomocí malých karabinek na koncích se zapne do kroužků, které jsou přišité na kožené části otěží. Díky tomu tento martingal přímo působí na udidlo, potažmo na koňskou hubu. Kroužků je na otěžích zpravidla několik – nejčastěji 3-4 – takže je několik možností, kam karabinky cvaknout. Čím dál od udila karabinku zapnete, tím ostřejší a „přísnější“ je působení německého martingalu. Tento speciální martingal může efektivně usměrnit problematické koně, které je v rámci redrezury potřeba bezpečně odjezdit. Jedná se však o korekční pomůcku, která není určena k dlouhodobému používání a rozhodně ji nepoužívejte na skákání.
Irský martingal, který je často používaný honebními a dostihovými jezdci, představuje zdánlivě obyčejnou spojku otěží, avšak účinně kontroluje směr tahu otěží především do stran. Také může při pádu částečně zabránit přehození otěží přes krk koně.
Nastavení martingalu
Ať pevný nebo kroužkový, velmi důležité je jeho nastavení. Standardní nastavení kroužkového martingalu se doporučuje tak, že horní konec vidlice má dosahovat zhruba do půlky krku, aby byla vidlice volná a nelámala otěž v linii huba – ruka.
Delší nastavení je běžnou praxí především u hobby jezdců a v jezdeckých školách. V takovém případě je jeho působení minimální a koně s sebou martingal jen nesou. Obliba martingalu v jezdeckých školách pramení také z faktu, že jeho součástí je nákrční řemen, který v případě ztráty rovnováhy jezdci skvěle poslouží místo otěží jako záchytný řemen a huba koně zůstane ušetřena.
Příliš dlouhé nastavení ale není vhodné, martingal potom nepůsobí ani v situaci, kdy by působit měl.
Při krátkém nastavení, tedy při zkrácení vidlice pod optimální délku, dojde k lomení otěže a výraznějšímu, ale dosti směrově konstantnímu, působení na udidlo. Toho lze využít ke krátkodobé korekci chyby ruky jezdce, například při skoku a při výrazném zvednutí ruky nad krk. Martingal nedovolí rušivý pohyb otěží, která je zalomená podle délky jeho nastavení. Určitě není ale krátké nastavení vhodné trvale – krátká vidlice vyvíjí konstantní tlak na udidlo, což není z dlouhodobého hlediska žádoucí.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
