MOTIVACÍ JE LÁSKA KE ZVÍŘETI

Veronika Novotná spolu s manželem zachraňuje nechtěné, zraněné nebo staré koně před smrtí na jatkách. V jejich útulku Zvířecí pohoda nyní žije16 koní, k tomu mají psy, kočky i kozy.

Veroniko, co vás vedlo k založení Vašeho útulku pro koně Zvířecí pohoda?

Myslím, že je to láska ke zvířatům a především koním. Od malička jsem chodila na koně do jezdeckého oddílu a k soukromníkovi. Toužila jsem vlastnit koně a pečovat o ně už jako malá. V 16 letech jsem rodiče doslova umluvila a ti svolili, abych si pořídila vlastního koně. Kobylku mám do teďka, dnes je jí 28 let.

Co je Vaší motivací v této práci?

Touha pomáhat, pečovat a opět je to láska ke koním. Není to láska k jezdeckému sportu ale láska k tomu zvířeti.

O kolik koní se k dnešnímu dni v útulku staráte?

V tuto chvíli je tady 16 koní. Před 3 týdny jsme přišli o 27 letého hucula, takže jich bylo ještě nedávno 17. Tři koně nepatří do našeho útulku, jsou to koníci, které tady mají kamarádky. Komerční ustájení neprovozujeme, ale jsou to holky, které sem přišly pomáhat, a buď si přivedly svého koně nebo jsme jim sehnali koně my. Jeden z těch koníků je zachráněný kůň. Zbytek koní patří k útulku.

Jak se k Vám koně dostávají?

První koník, kterým to celé začalo, je norik Nikolka. Dnes je mu 31 let. Kupovali jsme ho jako 5 letého, kdy měl jít na jatka. Dozvěděli jsme se o něm od známých. Takže to byl první zachráněný odkoupený kůň. Poté koně již jen přibývali. Znám se s lidmi, kteří chovají koně v našem v okolí, takže většinou to bylo tak, že mi dali vědět o koních, kterým jatka hrozila. Naši koně jsou často sportovní koně po zraněních, artrotičtí koně, nebo koně dušní. Koně různých plemen i věku. Také jsou zde i koně po sportovní kariéře, kteří sem jejich majitelé dali na dožití. Myslím, že kůň, který celý svůj život poctivě slouží člověku, by měl důstojně dožít a zemřít v klidu a v prostředí které zná. Měl by být uspán doma, a ne mu připravit strastiplnou cestu na jatka.

Můžete nám odvyprávět příběh nějakého z vašich koní?

Například Weslík, nádherný holandský teplokrevník, na kterého jsme přišli opravdu náhodou. Jeli jsme s manželem na výlet a zastavili u restaurace, která byla součástí veliké stáje s rozlehlými pastvinami. Nakoukli jsme do stáje a mé oči spočinuly na ušlechtilém vysokém koni, který stál hned v prvním boxu. Ptala jsem se paní, která tam pracovala, co je to za překrásného koně a ona nás informovala, že je to kůň, který si během parkurových závodů závažně poranil ramenní kloub a v úterý ho odvážejí na jatka. Neváhali jsme a domluvili jeho odkup a ihned druhý den pro něho jeli. Máme ho stále. Odkupovali jsme ho v jeho 7 letech a nyní mu je 21. Se zraněním se vyrovnal skvěle, nic ho netrápí.

Máte koně týrané, třeba odebrané veterinární správou?

Veterinární správa k nám ještě koně neumístila, ale jsme s nimi v kontaktu. V minulosti se jednou jednalo o umístění koně k nám, ale nakonec koně majiteli neodebrali.

Koně u Vás dožijí nebo jim hledáte nové milující majitele?

Nejsme přechodná stanice. Jsme domov, takový koňský domov důchodců. Koně u nás dožijí.

Jak se smiřujete se smrtí?

Díky tomu, že provozujeme i útulek pro pejsky a kočičky a máme hodně zvířat na dožití, je u nás smrt, nechci to říkat, ale je to vlastně pravda, na denním pořádku. Dožívají u nás psi, kočky, koně. Před asi 3 týdny nám tady umřel v pořadí 4. kůň. Se smrtí se vždy vypořádáváme těžko, popláčeme si. Ale jdeme dál. Na každé uvolněné místo přijde další kůň, další pejsek. Letos jsme na volná místa v psím útulku přijali třeba dva pejsky na dožití ve věku 14 a 15 let z Polska, kde je situace hodně špatná. Naštěstí jsme na statku a máme tu místa dost, takže třeba psi mohou být, když jsou nekonfliktní, ve smečce a nemusí být zavření v kotci.

Zmínila jste psy, koně, kočky. Máte ještě jiná zvířata?

Máme tady hospodářská zvířata, ovce, kozy. I v jejich případě, je to to samé a necháváme je tady volně dožít. Dostávají se k nám ovečky a kozy od majitelů, kteří z různých důvodů končí s chovem. Například proto, že už o ně nemohou pečovat, majitel onemocní nebo zemře. Máme, nerada říkám, domov nebo útulek pro hospodářská zvířata, protože ovce a kozy jsou hospodářská zvířata určená k porážce, a tak se to asi nehodí. Celkem je tady 25 ovcí a koz.

Pojďme zpět ke koním. Koňští senioři potřebují hodně péče, času a lásky. V čem je péče o staré koně specifická?

Myslím si, že není v ničem zvláštní. Koně máme trvale na pastvinách a ti nejstarší jsou na noc zaváděni do boxů. Máme k dispozici 6 ha pastvin, což je málo, takže celoročně krmíme senem. Specifickou péči mají jen nemocní a hodně staří koně. Máme tady dušné koně, 2 schvácené klisny, koně s Cushingovým syndromem – ti berou léky. Hubenější a starší koně jsou pravidelně přikrmováni, dostávají müsli, vojtěšku, cukrovarské řízky a krmné doplňky. Jinak naši koně si chodí po pastvině, jsou ve stádě, žijí co nejvíce přirozeně.

Dochází k Vám někdo pravidelně pomáhat?

Děláme neziskovou činnost a nejsme výdělečná stáj. My s manželem chodíme oba do práce. Útulek je naše volnočasová činnost. Pravidelně nám chodí pomáhat moje kamarádka, která je tu každý den na 3 hodiny. Její prací je krmit staré koně a dávat potřebným koním léky. Ti ostatní koně, mladší a v dobré kondici, přikrmujeme podle potřeby asi jen 2x do týdne.

Jak je to s ježděním u Vás?

Máme tady tři koně pro hipoterapii, na těch se jezdí v rámci hipoterapie. Mimo lekcí je bereme na procházky, ale pouze na ruce. Ale obecně koně tady nejsou vhodní k ježdění, ať kvůli nemocem nebo stáří. Ač jsme jezdci a máme stáj plnou koní, tak nejezdíme.

Věnujete se tedy i hiporehabilitaci?

Ano, hiporehabilitaci se věnujeme 10 let. Svou praxi zde přímo provozují dvě fyzioterapeutky. První koník, se kterým jsme s hiporehabilitací začínali, byl právě Nikolka. Tehdy mu bylo 20 let a 7 let vozil děti a dospělé se zdravotním postižením. Má skvělou, klidnou povahu. Krásně nám vrátil záchranu.

Hiporehabilitaci provozujeme pouze na jaře a na podzim, v zimě a v létě koně odpočívají. Nejvíc mi udělá radost, když vidím děti a dospělé, jak se po ½ roce vrhají koním kolem krku a smějí se. A naši koně pro lidi stojí a vnímají, že ten člověk je potřebuje. A také když se děti a dospělí opět po ½ roce posadí na koně a vypadá to, jako by naposled jezdili před týdnem. Kůň má skvělý vliv nejen na jejich fyzickou kondici, ale hlavně na psychiku. Především děti z dětského domova a denního stacionáře se celou lekci smějí a mají pusu od ucha k uchu.

Jak jste financovaní a jak je možné Vás podpořit? Mohou lidi pomáhat materiálně?

Neziskovka funguje od roku 2009, takže od té doby máme stálé dárce, kteří nás podporují každoročně. Jak se všechno zdražuje, co budu povídat, je to náročné udržet v chodu. Máme vlastní louky, takže na ½ roku si uděláme svoje seno a ½ roku seno kupujeme. A od ledna do dubna, kdy se koně vůbec nenapasou, máme fůru za 30 tisíc na měsíc, a to je spousta peněz. Takže to je pro nás nejhorší období. Jsme rádi za každou finanční pomoc. Samozřejmě i materiální pomoc je důležitá, ať jsou to müsli pro koně, seno nebo finance na úhradu veterináře a jiných potřebných věcí k chovu.

Útulek Zvířecí pohoda můžete podpořit finančním darem či materiálním darem a více informací naleznete na jejich webových stránkách www.zvirecipohoda.cz, číslo účtu 0409089389/0800.

Co Vás na této práci těší a co je pro Vás největší odměnou?

Co nás s manželem žene dál? Cítíme to jako poslání, máme spokojené koně. Koně mají svoje stádo, mají domov, žijí přirozeně na pastvině ve stádě. Koně můžeme pustit na louku vedle výběhu a oni se tam v klidu popásají. Občas se někdo podivuje, že neutečou. Odpovídáme otázkou, proč by utíkali? Mají tady vůdce stáda, vše, co potřebují ke svému životu, a jsou zkrátka spokojení. Koně nebudou utíkat z místa, kde jim je dobře.