Ektoparazit je parazit, který žije na povrchu zvířete. V našem případě jsou jejich hostitelem koně. Nejčastějšími ektoparazity koní jsou mouchy, ovádi, komáři, vši, roztoči a další, nejčastěji krvežíznivá drobotina. S nastávající zimou a nízkými teplotami koně přestávají trápit štípance od much, komárů, pakomárů a ovádů, ani klíšťata nesají koním krev. Období klidu ale nenastává, během zimních měsíců koně mohou potrápit jiní vnější parazité. Patří mezi ně především všenky, střečci a roztoči.
Střeček koňský (Gasterophilus intestinalis)
Jedná se o žaludečního střečka. O tom, že je jím náš kůň napaden, s největší pravděpodobností vůbec nebudeme vědět. Všimneme si jich až když se na jaře vylíhnou a dospělci začnou koně obtěžovat. Larvy žaludečních střečků prodělávají svůj vývoj v gastrointestinálním traktu, především v žaludku koně, kde žijí až 12 měsíců, než jsou larvy vyloučeny s trusem. Následně se larvy zakuklí asi na 1 měsíc. Dospělci se líhnou v první polovině května, páří se a kladou vajíčka na srst hostitele a když vajíčko spadne do trávy či sena, dojde k jeho pozření koněm. V té době dospělci o velikosti 10-15 mm nalétávají na koně, způsobují u koní panické reakce zvané „střečkování“.
Střeček srnčí (Hypoderma diana)
Z podkožních střečků koně v současnosti napadá v našich podmínkách nejvíce střeček srnčí, je to typický ektoparazit volně žijících přežvýkavců. Koně představují atypického hostitele a vývoj larev u nich obvykle nebývá dokončen. U napadených koní se zpravidla v prosinci až únoru objevují v místě vývoje larev tzv. „střečkové boule“ Boule jsou v sedlové krajině a postižení jedinci bolestivě reagují na sedlání a na několik týdnů je není možné jezdecky využívat.
Životní cyklus střečka srnčího
Životní cyklus střečka srnčího je dlouhý přibližně jeden rok. V květnu se z nakladených vajíček po asi 4 dnech líhnou drobné larvy, které se zavrtávají do kůže. Během jara a podzimu aktivně putují podkožím ke hřbetu. Zde se v průběhu prosince až února svlékají, přičemž se kolem nich vytvářejí vazivové uzly s otvorem k dýchání. Larvy vzhledem k tomu, že koně představují atypického hostitele, v této fázi v uzlech hynou. Larvy je možné z uzlů vymáčknout dýchacím otvorem, zákrok je pro koně bolestivý a je vhodné ho provádět na sedovaném koni.
Ošetřením přípravky nejčastěji s obsahem ivermektinu nebo moxidektinu je možné redukovat larvy střečků srnčích v době migrace v podkoží od počátku července do konce listopadu. Později by zánět, který vznikne po usmrcení larvy střečka, byl klinicky horší, než samotná infekce.
Všenka koňská (Bovicola equi)
Nejvíce bývají koně a poníci postiženi všenkami právě během zimy. Hustá a dlouhá zimní srst je pro ně ideální prostředí. Všenka koňská je drobný bezkřídlý hmyz, obvykle 2-4 mm dlouhý. Drápky na nohou všenek jsou uzpůsobeny k přichycení a pohybu mezi chlupy. Na koni prodělává celý vývojový cyklus, který v závislosti na teplotě trvá 20-40 dní. Mimo zvíře může všenka přežít v závislosti na podmínkách až 2 týdny. Dospělí jedinci kladou asi 0,8 mm velká hruškovitá vajíčka – hnidy, které přichytí na chlupy zvířete u kůže. Asi po 6-10 dnech se z vajíček líhnou nymfy, ty projdou třemi stádii, něž se změní v dospělého, rozmnožování schopného jedince. Všenky, dospělci a nymfy, se živí odumřelou kůží a epiteliemi. Všenkám se daří zejména tam, kde se mohou udržet v teple. Často se vyskytují u kořínků kštice a hřívy, dále na horní straně krku, ale mohou se usadit kdekoli na těle, zejména pokud je zimní srst hustá. Mezi příznaky napadení všenkou patří drbání, kousání, koně kůže svědí, třou se o stěny stájí a sloupky. Srst bývá matná, hrubá, místy může vypadávat nebo si ji koně vydrbou, postižená kůže může být šupinatá.
Všenky a vajíčka jsou viditelná na povrchu kůže a v srsti. Všenky se snadno přenášejí z jednoho koně na druhého přímým fyzickým kontaktem a mohou se také šířit sdílením kartáčů a vybavení mezi koňmi. Proto se sdílení vybavení nedoporučuje. Vzhledem k tomu, že se jedná o vysoce specifického parazita koní, k cizopasení na člověku nedochází, ale jedinci mohou po člověku lézt.
Ochrana a léčba
Všenky jsou u koní častým problémem, ale naštěstí se dají poměrně snadno potlačit. Léčba spočívá v použití vhodného insekticidního přípravku, nejčastěji šamponu či roztoku, podle doporučení veterinárního lékaře. Osvědčené jsou přípravky s pyretroidy. Léčbu je třeba opakovat po 10-14 dnech od prvního ošetření, protože přípravek zahubí pouze dospělé všenky. Pokud je napadení všenkou diagnostikováno u jednoho koně ze stáda, měli by být ošetřeni všichni koně, se kterými je kůň v kontaktu. Všenky a jejich vajíčka mohou také přežívat na vybavení a šířit se jím, a proto by se v případě výskytu mělo veškeré vybavení, včetně podsedlových deček, čabrak, dek a kartáčů, umýt insekticidním roztokem nebo vařící vodou. Veškerá podestýlka v boxe by měla být odstraněna. Vhodné je stáj také vydezinfikovat.
Roztoči
Na kůži koní cizopasí několik druhů roztočů. Společným znakem postižených koní je obvykle svědění kůže. To může být různě intenzivní. U některých koní mohou roztoči vyvolat alergickou reakci, jiní koně jsou bez příznaků. Napadení roztoči se nejčastěji projevuje v zimních a časných jarních měsících. Je to dáno i tím, že jejich šíření prospívá pobyt ve stájích, zvýšený kontakt koní a zhoršení kondice během zimních měsíců. Z nejběžnějších roztočů je potřeba jmenovat strupovku koňskou a sametku podzimní.
Strupovka koňská (Chorioptes equi)
Strupovka koňská je patrně nejčastěji se vyskytující kožní roztoč u koní. Způsobuje tzv. chorioptový svrab. Samotná strupovka je okem patrná, dosahuje velikosti 0,3 – 0,4 mm. Žije na povrchu kůže a živí se odumřelou kůží. Životní cyklus trvá 3 týdny, v dobrých podmínkách jsou dospělí jedinci schopni přežít až 70 dní. Z koně na koně se přenáší přímým kontaktem, ale je možný i přenos nepřímý. Parazituje nejčastěji na kůži pánevních končetin, ale může být i na končetinách hrudních, břiše, ve slabinách. Dobře se jí daří v rousech chladnokrevných koní.
Příznaky a léčení
Největší zamoření strupovkou bývá během zimních měsíců, v létě mnohdy infestace spontánně ustupuje a mizí i klinické příznaky. Mezi ty nejčastější patří svědění dolních částí končetin, koně podupávají, pokopávají, třou si, škrábají nebo okusují nohy. Příznaky nabývají na intenzitě během noci, ve dne jsou slabší.
Koně, kteří přímo nevykazují klinické příznaky, mohou být rezervoárem chorioptového svrabu. Vzhledem k vysoké nakažlivosti je potřeba ošetřit všechna zvířata, která jsou v kontaktu s postiženým koněm. K ošetření se používají lokální antiparazitika, nejčastěji přípravky s pyretroidy nebo invermektin. U koní s rousy je potřeba nejprve rousy odstranit.
Sametka podzimní (Neotrombicula autumnalis)
Sametka podzimní je druh roztoče, kterému se často nesprávně říká „sviluška“. Svilušky jsou roztoči napadající rostliny, mají ale podobně oranžovou barvu, jako sametka.
Jak již název napovídá, nejčastěji se se sametkami potkáte na podzim. Jejich dospělci neparazitují, problémem jsou larvy. Samička naklade vajíčka do listí a maličké šestinohé larvy, které se na konci léta vylíhnou, se potom přesouvají na vysoká stébla trávy a čekají na hostitele. Může jím být pes, člověk, nebo právě kůň.
Larva si najde místo, kde je kůže co nejjemnější (u zvířat jsou to často uši a oblast obličeje, u koní to mohou být i spěnky, u lidí pak třísla nebo ohyby končetin), tam se přichytí a vstřikují pod kůži své sliny. Několik dní se potom živí rozmělněnými kožními buňkami, poté odpadnou a dokončí svůj vývojový cyklus přes nymfu až po dospělce.
Místo, kde se sametka přisaje, silně svědí až několik dní. U lidí může způsobit velmi nepříjemnou alergickou reakci, které se říká „srpnová vyrážka“. Podrážděnou kůži je nutné ošetřit, aby si ji pacient (ať už zvířecí, nebo lidský) neškrábal a stav si sám ještě nezhoršil. Často postačí odvary z bylinek (třeba řepík), případně bylinné hojivé masti, někdy je potřeba nasadit antihistaminika.
V mrazivé zimě ale můžete být v klidu – jakmile klesne teplota pod 5°C, sametky umírají.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
