Parkurové skákání je jedním ze tří jezdeckých sportů zařazených na program olympijských her. Těmi dalšími jsou všestrannost a drezura. Ve skokových soutěžích hraje roli schopnost dvojice jezdec – kůň skočit všechny skoky parkuru bez chyby a v co nejkratším čase.
Skokové závody jsou především o preciznosti a porozumění mezi jezdcem a koněm. Trať, kterou musí dvojice absolvovat, se nazývá kurz parkuru a je postavena na jezdeckém kolbišti. Kurz se skládá z jednotlivých skoků, bývá jich kolem 12-15. Jednotlivé skoky mohou být poskládány do kombinací – dvojskoků či trojskoků a distancí. V kombinacích koně mezi jednotlivými skoky udělají jeden nebo dva cvalové skoky, u distancí je to více, jedná se obvykle o čtyři až osm cvalových skoků. Obtížnost je daná nejenom výškou skoků, ale především technickou složitostí v podobě obratů, počtu kombinací, vzdáleností mezi jednotlivými skoky – distancemi, typu a umístění skoků. Vítězem parkuru je dvojice, která překonala kurz s nejmenším počtem trestných bodů a v nejlepším čase. Ten hraje velkou, ale ne zásadní, roli ve výsledku.
Rozeskakování
V parkuru jde tedy o absolvování všech překážek ve stanoveném pořadí s minimem chyb. Za chybu je považováno shození bariéry, zastavení koně před skokem a překročení časového limitu. Za každou z těchto chyb jsou stanoveny trestné body, které se v průběhu parkuru sčítají. V případě, že dvojice nezíská žádné trestné body, absolvuje „čistý parkur“ nebo také „jde s nulou“. Soutěžící překonávají parkur jeden po druhém a poté se porovnávají výsledky, aby se určil vítěz. V případě rovnosti bodů přichází na řadu rozeskakování. To probíhá na zkráceném parkuru a cílem jezdců je zajet „čistý parkur“ v co nejkratším čase. Po odjetí poslední dvojice se stanovuje pořadí.
Dnes se můžete setkat s mnoha formáty, kdy rozeskakování následuje ihned po základním parkuru, jsou soutěže bez rozeskakování či se jezdci snaží přiblížit stanovenému času. Jsou soutěže, zvláště ty mistrovské a olympijské, které jsou vícekolové probíhající v několika dnech. Zkrátka modifikací je mnoho, ale základem úspěchu je „čistý parkur“ a teprve potom je důležitý čas.
Absolutní rovnost
Je běžné, že se ve startovací listině jedné soutěže objeví dvanáctiletá dívenka, šedesátiletý senior a máma dvojčat. Jak je to možné? A jak je možné, že juniorka s přehledem porazí olympionika? V otevřených jezdeckých soutěžích se to může stát snadno. Záleží na výkonnosti dvojice jezdec – kůň. I olympionik má mezi svěřenci třeba mladé koně, kteří nedosahují zatím špičkových výsledků a v nižších soutěžích se učí a sbírají zkušenosti. Zatímco mladá jezdkyně může sedlat zkušenějšího koně.
Skoky
Na parkuru se objevují skoky různých typů. Nejčastěji se dělí na:
- výškové skoky – kolmé skoky, tzv. kolmáky
- skoky šířkové – oxery, double bary a triple bary
- skoky speciální – vodní skoky
Každý parkur je složen z kombinací výškových a šířkových skoků. Čím vyšší obtížnost soutěže, tím větší je variabilita skoků, ve vyšších soutěžích se objevuje i široký vodní příkop, který musí koně překonat jedním skokem. Obtížnost je daná samozřejmě i výškou. Malé děti na ponících závodí v parkurech výšky skoků od 40 cm, nejvyšší soutěže jako je finále GCL nebo olympijská soutěž jsou postaveny až na výšce165 cm, což je mimochodem aktuální průměrná výška žen v ČR. Samozřejmě, čím jsou skoky větší a širší, tím je pro koně těžší je přeskočit. Ale není to jen o výšce samotné. Jak již bylo řečeno, parkury mají i technickou náročnost, která je daná množstvím obratů, distancemi a kombinacemi. Stavitelé parkurů si ale „hrají“ i s optikou, některé skoky jsou sestaveny tak, že jsou pro koně hůře čitelné, třeba horní břevno z pohledu koně splývá s hrazením nebo jsou skoky umístěny ihned po obratu, takže kůň musí být velmi pozorný. Dalším způsobem prověření kontaktu dvojice a pozornosti koně je často umístění skoku ve směru výjezdu z kolbiště nebo izolovaného, na maximální výšce postaveného, kolmého skoku v oblouku. Prostě možností, jak ztížit kurz je přehršel!
Zvláštní rituál?
Možná jste si všimli, že se jezdci před samotnou soutěží procházejí po parkuru. Proč to dělají? Jezdci si mohou prohlédnout všechny skoky pěšky před začátkem soutěže během takzvané prohlídky parkuru. Cílem je zapamatování si trasy a spočítání kroků mezi překážkami – to proto, aby jezdci věděli, kolik cvalových skoků jejich kůň mezi skoky udělá, a mohli podle toho jet.
Jezdecké oblečení – kapitola sama o sobě
Jezdectví jako jeden z nejstarších sportů na světě stále ctí tradice a historii. Pravidla skokových soutěží přesně určují, co může a nemůže jezdec na koni obléknout. Předepsaný jezdecký oděv pro skokové soutěže zahrnuje vysoké jezdecké boty, bílé či světlé rajtky, košili s vázankou a jezdecké sako, vše ve víceméně definovaném tradičním střihu a umírněné barevnosti. Materiály použité na jezdecké oblečení následují trendy funkčního sportovního oblečení – prodyšné, odvádějící pot, s elastickými vlákny, s nanotechnologiemi atd. Povinná je vždy ochranná jezdecká přilba, u dětí také ochranná jezdecká vesta. Jezdci často užívají jezdecké rukavice. Ve skocích jsou dnes již málo vidět bílé rukavice, ale o to více tento klasický a funkční doplněk vynikne. Jezdec může mít v rukou krátký jezdecký bičík, na nohou ostruhy, jejich tvary a rozměry jsou přesně definovány pravidly a užití přísně kontrolováno.
Skokové soutěže jsou napínavé do poslední chvilky. Nikdy nevíte, kdo vyhraje. I proto, že jde o souhru dvou individuálních bytostí.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
