V přízemí prodejny Equiservisu v Rudné u Prahy si jistě všimnete mezi stojany se sedly malé sedlářské dílny Jirky Strejčka jehož kožené výrobky nabízí Equiservis téměř od svého založení. O lásce k práci s kůží jsme si povídali právě v jeho sedlářské dílně.
Jirka Strejček
- Mistr sedlář.
Jste vyučený sedlář?
Ano, jsem. Vyučil jsem se u firmy Opus, obor brašnář, sedlář. Popravdě, v učení jsem se toho moc nenaučil. Během učení jsem si našel soukromě brigádu u paní Roubalové, která měla dílnu v Ruzyni. Teprve u ní mě práce s kůží chytla. Chodil jsem k ní pomáhat pravidelně na brigády o prázdninách nebo víkendech, nešlo ani o peníze, ale hlavně o to abych, se přiučil řemeslo.
Od koho jste se učil řemeslo dál?
Po vyučení v roce 1986 jsem se dostal do výrobní dílny Opusu v Maiselově ulici v Praze. V „Maislovce“ v té době byl mistrem pan Mitas. Ten si nás tři vyučené spolužáky vzal do „parády“, od něj jsem se naučil nejvíc co se řemesla týče. Z učení jsme uměli tak uříznout kůži a sešít. Co se týče sedlařiny jako řemesla, tak to jsem se naučil až pod p.Mitasem.
V dílně jsem se seznámil také s p.Vojířem, který v „Maislovce“ pracoval. Pana Vojíře bude znát většina tehdejších jezdců, byl to především on, kdo vyráběl vybavení pro koně v „Maislovce“ a později ve své dílně v Braníku. V roce 1992, když v dílně zrušili výrobu, jsem si udělal živnostenský list a začal pracovat sám na sebe. Asi dva, tři roky později jsem se právě přes p. Vojíře a p. Filípka, známého pražského jezdce, dostal k p. Hakrovi. Tenkrát byl Equiservis v začátcích.
Jak proběhl Váš první kontakt s p. Hakrem?
Vidím to jako včera, i když je to čtvrt století zpátky. Jel jsem na Troják (Trojský ostrov), kde akorát byly závody. Standa Hakr tam měl stánek s jezdeckými potřebami, tak jsme si chvilku povídali, vyměnili kontakty. Pak už to šlo samo. Od té doby spolupracujeme. Myslím k oboustranné spokojenosti.
Skočme do současnosti. V prodejně Equiservis v Rudné máte zřízenou sedlářskou dílnu. Co v ní vyrábíte?
Vyrábím veškeré uzdění a řemení na sklad, hlavně jsou to uzdečky, uzdy, otěže, martingaly, kožené ohlávky, poprsníky atd. Sortiment nových výrobků je široký. Dělám také atypy na zakázku. Součástí jsou i opravy, ty představují něco mezi třetinou a polovinou mají práce. Opravujeme vše, co lze a má smysl opravit. Někdy je ale lepší koupit nový výrobek.
Co ještě děláte?
Upravuji sedla. Equiservis poskytuje servis sedel, jehož součástí jsou úpravy a docpání polštářů. Takže podle naměřených údajů docpávám polštáře, aby sedla pěkně seděla.
A jak je to s materiálem na výrobky? Kde nakupujete kůži a další materiál?
Kůži beru léta z Jaroměře. Je to asi jediný ověřený zdroj kvalitní kůže, který máme v Česku. Kůže je u výrobků základ, pouze z kvalitní kůže jde vyrobit kvalitní výrobek. Tak to prostě je. Zbytek, jako je kování, nitě a barvy je jednoduché koupit na internetu. Mám vyzkoušené obchody, kde vím, že kování je pěkné a kvalitní.
Jak to vidíte s novou generací sedlářů?
Moc dobře ne. Zájem o řemesla není velký a o sedlařinu je opravdu mizivý. Naučit se řemeslo je běh na dlouhou trať a mladí se na ni dneska nechtějí vydávat. A je pravdou, že ani já bych učedníka nechtěl. Z učení toho dnes učni neumí o nic více než naše generace a trvá to dlouho, než ho můžete k samostatné práci pustit.
Co Vás přivedlo k sedlařině? Byla to láska ke koním?
S koňmi paradoxně nic společného nemám a nikdy jsem neměl. Když jsem se rozhodoval, jaký učňák zvolit věděl jsem, že nechci nic technického. Motory, stroje nebo tak, to mi nikdy nic neříkalo. Tak jsme s rodiči vybrali obor brašnář/sedlář. A vyšlo to, práci s kůží jsem si na brigádách u paní Roubalové zamiloval. Moje práce mě baví, dělám ji nesmírně rád.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.
