PRAGUE PLAYOFFS MÁ STRHUJÍCÍ ATMOSFÉRU

Annu Helebrantovou jsme vyzpovídali z jejích dojmů z loňské „Globálky“ (pozn.: Prague Playoffs – finále celoročního seriálu závodů Global Champions League, které se koná v Praze), kde dosáhla vynikajících výsledků a zakončila tak velmi úspěšnou sezónu. Mluvily jsme také o motivaci a plánech do budoucnosti.

Jak vzpomínáte na loňskou „Globálku“ 2022?

„Globálka“ 2022 byla skvělá! Měla jsem tam Epa a Cikadda. Oba skákali super a každý den jsem byla na dekorování. Šla jsem svoji druhou dvouhvězdovou Grand Prix, Cikaddo šel čistě a byli jsme pátí. Vyzdvihla bych ještě Epův sobotní parkur Speed and Music na výšce 145 cm, kde byl naprosto neuvěřitelný a skončili jsme šestí.

To byla už vaše třetí „Globálka“. Pociťovala jste rozdíl oproti těm minulým?

Ano, určitě. První rok jsme absolvovali soutěže nižší tour. Další rok jsem už zavítala do vyšších soutěží, při poslední jsem šla již GP**, takže posun tady stále je.

Co nervozita v takto obtížných soutěžích?

Mám velké štěstí, že většinou nejsem moc nervózní. Ani tady jsem se s velkou nervozitou nesetkala. Samozřejmě, čím je parkur komplikovanější, tím větší mám obavy, abych něco nepokazila, ale nervózní v pravém slova smyslu skoro vůbec nebývám.

Jaká je tam atmosféra?

Atmosféra je naprosto úžasná! Je to něco naprosto odlišného od běžných závodů. Letos jsem zažila dvouhvězdovou velkou cenu před fanoušky zaplněnými tribunami. Tím, že jsem se dostala až do rozeskakování, tak ta jejich podpora byla opravdu veliká. To člověka nakopne.

Dokáží Vás fanoušci a jejich podpora vyburcovat k vyššímu výkonu?

Já se snažím mít dopředu jasný plán a toho se držet. Fanouškovská podpora byla letos na „Globálce“ velká. Je pravda, že mě to hnalo dopředu.

Je rozdíl mezi „obyčejnými závody“ a „Globálkou“ co se týče organizace akce?

Celá organizace akce, zázemí atd. jsou do značné míry obdobné jako na ostatních mezinárodních závodech. Co je zde navíc je to, že můžeme vidět jak koňské, tak i lidské hvězdy, jezdíme s nimi na opracovišti. V tomto ohledu je „Globálka“ opravdu jedinečná.

A co samotné zázemí, jaké je?

Samotné zázemí pro koně je na vysoké úrovni. Stáje jsou vytápěné, boxy jsou postaveny na speciálním koberci, v mycím boxe teče teplá i studená voda… Zkrátka zázemí pro koně je naprosto špičkové. Pracovní plochy, jak opracoviště tak i malý prostor u stájí, vhodný třeba na lonžování, jsou samozřejmě omezené, ale funguje rozpis.

Možnost jezdit s nejlepšími jezdci z nejlepších je jistě nesmírně motivující. Najdete si čas dívat se na tyto jezdce třeba na opracovišti?

Speciálně na těchto závodech se snažím mnoho věcí okoukat. Pozoruji různé jezdce, jak jezdí, ošetřovatele, jak se o koně starají. Je to jedinečná možnost pozorovat ty nejlepší jezdce a koně při práci. Navíc se potkáváme ve společných prostorech zázemí a stájí.

Máte dlouhé, husté vlasy. Je obvyklé, že na velkých závodech mají zahraniční jezdkyně vlasy schované pod přilbou. Zkusila jste to někdy?

Trend registruji a líbí se mi. Myslím ale, že by se mi moje vlasy schovat pod přilbu ani nepodařilo, případně bych potřebovala o hodně větší přilbu. Takže ne, nezkusila jsem vlasy schovat pod přilbu.

Jaké máte ty nejsmělejší jezdecké sny?

Když odjíždíme z Prahy po „Globálce“, jsem vždy nabitá energií. „Globálka“ mě motivuje na sobě ještě více pracovat. Když vidím úžasné výkony jezdců, koní a strhující atmosféru, tak jedním z mých velkých snů je startovat při GCL.

„Globálka“ byla Vašimi posledními závody uplynulé sezóny, která pro Vás byla velmi úspěšná. Co byste vyzdvihla?

Celá sezóna byla jedním slovem neuvěřitelná. Se všemi koňmi se mi velice dařilo, posbírali jsme hodně úspěchů na národní i mezinárodní scéně. Vyzdvihla bych především už naši třetí společnou účast na ME s Epem ve španělské Olivě, 4. místo na MČR v kategorii mladých jezdců, absolvovala jsem úspěšně své první parkury na úrovni 150 cm, několikrát jsme se umístili v Poháru národů s českým týmem a třešničkou na dortu bylo již zmíněné 5. místo v 2* GP v rámci Prague PlayOffs.

Čeká Vás maturita na gymnáziu. Co máte v plánu dál?

Maturovat budu až příští rok. Co bude dál se uvidí. Zvažuji jezdeckou stáž ještě před dalším studiem na vysoké škole. Ale to je zatím daleko.

Jaké jsou vaše cíle pro letošní sezónu. Už máte plány?

Mám k dispozici tři koně do vysokých soutěží. Jsou to Greta, Epo a Cikaddo, kterého mám k dispozici od Veroniky Krajníkové. K těmto třem zkušeným mám ještě tříletého hřebce Angela, to je Epův polobratr. S ním budu začínat a uvidíme, jestli s ním vyjedeme na závody. Když všechno půjde podle předpokladů, se zkušenými koňmi bych se ráda zúčastnila nějakých mezinárodních závodů a CSIO pro mladé jezdce. Samozřejmě bych se ráda zúčastnila také MČR mladých jezdců. A jestli vše půjde dobře, tak na podzim bych se ráda vypravila opět na Prague Playoffs.

Můžete nám představit Epa?

Epo je můj životní kůň, naprostá srdcovka. Koupili jsme ho na podzim 2016 jako pětiletého a v té době neměl nic moc za sebou. Mně bylo 12 a také jsem neměla moc zkušeností, takže jsme rostli společně.

Byl to tedy první „velký kůň“?

Ne nebyl, do té doby jsem jezdila asi rok kobylku, chodily jsme spolu soutěže do obtížnosti ZL a na mém prvním MČR dětí jsem měla od Veroniky Krajníkové půjčenou klisnu Zippy Zairu. Epo byl kupovaný jako první velký kůň do vyššího sportu potom, co jsme prodali poníky. Byla to láska na první pohled. Naše začátky byly hodně složité, Epo je hodně energický a já z něho padala skoro každý trénink. Nevzdala jsem to, pokračovala a úsilí se vyplatilo. Epo je velký bojovník a také výrazná osobnost.

Jak se ta osobnost projevuje? Má nějaké libůstky?

Epo je velice chytrý. Moc ho nebaví dělat stejné činnosti pořád dokola. To je komplikace hlavně v zimě, kdy se nedá moc jezdit venku a v hale se začne brzy nudit. Do terénu je hodnější na ruce než pod sedlem, ale v doprovodu klidného koně je i on hodný. Zkrátka je osobnost a vyžaduje, aby se s ním tak zacházelo.

Zmínila jste pády. Objeví se občas stín strachu?

Nijak zásadně se nebojím. Samozřejmě, nějak člověk musí počítat s tím, že se může něco nepříjemného stát, jezdectví je nebezpečný sport. Člověk se nemůže bát předem toho, co by se mohlo stát.

Jednou jste zmínila, že talent není až tak důležitý, důležitá je píle. Jak to vnímáte?

Alespoň špetka talentu je potřebná. Ale ani jako extrémní talent se bez píle a touhy se zlepšovat nikam neposunete. Vždycky lze něco udělat lépe, vždy je možné se posunout dál, zlepšit se a pracovat na sobě.

Co vše pro svoje úspěchy, kromě práce s koňmi, děláte Vy. Věnujete se jiným sportům nebo třeba psychologické přípravě?

Koně, ježdění a škola mi zaberou skoro všechen čas, takže na další sporty, ani v rekreační podobě, už opravdu místo není. Občas cvičím kompenzační cvičení. Sama potřebu psychického tréninku nebo terapie pro zvýšení výkonnosti nepociťuji, ale myslím si, že to určitě může být užitečné a mnoho jezdců může psycholog posunout dále.

Jste z jezdecké rodiny. Bylo hned od začátku jasné, že budete jezdit?

Především mamince jsem vděčná za všechno, co umím a kam jsem se dostala. Ale moje cesta k ježdění nebyla přímá, dělala jsem gymnastiku, potom chvíli tenis… Maminka si jako aktivní jezdkyně uvědomovala náročnost jezdectví, jak po časové, tak i finanční stránce. Samozřejmě také ví, jak je jezdectví nebezpečný sport. I z toho důvodu jsem začala jezdit až později. Stále je samozřejmě maminka mojí největší oporou, ale za mými úspěchy stojí celý tým. Obrovské díky patří ošetřovatelům, kteří o koně dennodenně pečují, trenérovi, veterinářům, kovářům, zkrátka všem, kdo mi pomáhají k dosažení mých cílů. Jsem jim za to velmi vděčná.