V rozhovoru s Dominikou Kytkovou, EBW (equine body worker) jsme se zaměřili na jednotlivá odvětví fyzioterapie koní, masáže, Dornovu metodu. Mluvili jsme i o nutných teoretických znalostech, které vštěpuje svým žákům na kurzech.
Bc. Dominika Kytková, EBW
- Sportovní jezdkyně, účastní se závodů ve skocích a všestrannosti.
- Praktikuje Dornovu metodu u koní i lidí, dvojici jezdec a kůň vnímá jako harmonický celek.
- Absolventka kurzů kineziotaping pro lidi a koně v Anglii.
Jaké je povědomí o fyzioterapii koní u široké koňařské veřejnosti u nás?
Povědomí o fyzioterapii koní mezi koňáky určitě je a fyzioterapie se dostává do popředí zejména ve sportovních stájích. O čem povědomí ale zatím až tak moc není je fakt, že k dosažení opravdu dobrých výsledků je nutné spojit dohromady spolupráci hlavně s veterinářem a podkovářem, a když se opravdu velmi zasním, tak i se sedlářem a výživářem. Což je bohužel velmi těžké. Myslím, že v tomto ohledu jsme oproti světu zatím pozadu. Možná to dělá konkurenční boj, možná ješitnost. Ale opravdu málokdy se mi stane, aby tato svatá trojka spolupracovala místo vzájemného pomlouvání se. Majitelé koní jsou trošku mezi mlýnskými kameny.
Změnil se v průběhu let pohled veřejnosti na fyzioterapii?
Často slýchám „dřív se to koním nedělalo a taky fungovali“. Jenže ani lidé dříve nepotřebovali fyzioterapii. Zato dnes mají lidští fyzioterapeuti opravdu hodně práce, čekárny jsou doslova plné klientů s pohybovými obtížemi. Problémy spojené s pohybovým aparátem jsou civilizační choroba. Stejné je to i u koní. Na nás i na koně se kladou podstatně větší nároky, na které není lidský ani koňský aparát připraven. Fyzioterapie je cesta, jak si trnitou cestu ulehčit a toto si uvědomuje více a více lidí, i koňáků.
Můžete nám pojem fyzioterapie koní více přiblížit? Co si pod tímto můžeme představit?
V první řadě je to péče o pohybový aparát. Pod tím si lze představit kostru, svaly, ale i šlachy a vazy. To vše je spolu samozřejmě velmi úzce propojené. Cílem fyzioterapie je tyto struktury udržet mobilní, funkční, a ideálně v naprosté harmonii. K dosažení tohoto cíle využívá diagnostiku a následnou léčbu. Metod se pod pojmem fyzioterapie skrývá opravdu mnoho. Je důležité si vybrat takovou, která koni sedí. To, že u určitého jedince nezabrala neznamená, že je špatná, nebo že je špatný terapeut. Možná kůň potřebuje něco jiného a najít tu vyhovující může chvíli trvat.
Oblíbené jsou také masáže koní. Co je jejich cílem?
Masáž by měla koně zbavit hlavně fyzického napětí a bolesti svalů. Svalové spazmy jsou velice bolestivá záležitost. Omezují koně v pohybu, znemožňují práci, mohou mu způsobovat trvalé nepohodlí. Projevují se nejen omezením pohyblivosti, bolestí, ale i nežádoucím chování např. při sedlání.
Další z metod je Dornova metoda, můžete ji stručně představit? Proč budí Dornova metoda tolik vášní?
Velmi stručně – Dornova metoda se zabývá vracením obratlů a kloubů zpět na svá místa. Na rozdíl od chiropraxe se při ní pracuje pomalu a tahem, což je výrazně šetrnější k okolním měkkým tkáním. Emoce kolem DM budila především dostupnost kurzů, které je možné absolvovat i bez patřičných předchozích teoretických znalostí, mimo jiné z oblasti anatomie. Právě nízké vstupní znalosti frekventantů kurzů a v důsledku toho i jejich nekomplexní výstupní znalosti, významně podrážejí úroveň a důvěru v DM u nás. V zahraničí jsou požadavky na účastníky kurzů, jejich vstupní a výstupní znalosti o mnoho stupňů výše.
Když jsme u těch znalostí. Pořádáte kurzy rekondičních a sportovních masáží koní, takže máte představu, kdo a proč se takových kurzů účastní? Jaké požadujete znalosti u frekventantů kurzů?
Spektrum účastníků je opravdu velmi široké. Od trenérů přes jezdce, majitele a ošetřovatele. Všichni měli zatím jedno společné, a to chuť posunout své znalosti dál. Někdy jsem opravdu překvapená, kdo můj kurz navštíví. Přesto, že kurzy lektoruji, jsem velmi často obohacena o znalosti i já. Já mám pocit, že mé nároky na frekventanty jsou velmi malé, ale i tak kolikrát nenaplněné. Frekventant by měl vědět, jak se o koně postarat – věřte nebo ne, to se dnes nedá tvrdit o každém, kdo pracuje s koňmi. Formou masáže lze koni nejen ulevit, ale i diagnostikovat případné napětí, nepohodlí či bolest a posoudit stav svalů. To je pro majitele důležité, může podle toho přizpůsobit zátěž, vyvarovat se přetěžování koně, uvědomit si vlastní jezdecké chyby a může se je snažit napravit. Dále poučený majitel lépe odhadne, zda na problém stačí sám, nebo je nutné vyhledat pomoc odborníka. S tím souvisí i fakt, že díky více znalostem, může majitel koně posoudit, zda se o jeho koně stará daný odborník dobře. Navíc, samotná masáž mezi koněm a masérem vytváří jedinečné pouto, koně bývají naprosto oddaní – a to je úžasný pocit!
Součástí Vašich kurzů je i obsáhlá teoretická část. Je nutná znalost anatomie koně? Nestačí znát jen příslušné masážní tahy?
K tomu, abych dokázala z kurzu vyslat účastníky rovnou do praxe, je to nezbytné. Čím více kurzů jsem měla možnost uspořádat tím více rozšiřuji teoretickou část a kurzy jsou delší. Kůň je prostě funkční celek. Nejde si na masáž postavit pouze tu část koně, kterou zrovna potřebuji a tu část, o které toho moc nevím nechat v boxe. Každý kůň je naprosto jiný. Liší se tělesnými rozměry, nasvalením, nasazením krku, zaúhlením lopatky a podobně. Pokud by účastníci znali pouze masážní hmaty, nemohli by „šít“ masáže na míru každému koni. Těžko by chápali podstatu věci. Ta je o dost hlubší, než se zdá.
Dnes je možné si na internetu najít téměř vše. Masáže koní jsou tam dobře zpracovány, jsou tam instruktážní videa a podrobné návody. Myslíte, že takové návody, myslím tedy jen ty dobře zpracované, mohou být užitečné?
Podle videa na internetu už si dnes zvládnete vyoperovat třeba ledvinu. A přesto se do toho nepustíte. Proč? Chci říct, že je velmi důležité zhodnotit, jak velký jsem odborník a jak takto nabyté vědomosti mohou být v mém podání kvalitní a bezpečné. Hlavní rozdíl mezi lektorem a kurzem je zpětná vazba. Internet vám bohužel neporadí, zda se opravdu nacházíte na svalu tam, kde máte. O položení rukou ani nemluvě. Kolikrát si myslíme, že něco dle návodu přesně opakujeme, a přitom vlastně děláme něco naprosto jiného. A naši snahu nakonec vyhodnotíme tak, že to nefunguje. Ale ve skutečnosti to funguje, jen je potřeba dělat to správně. Tento fakt je instruktážnímu videu jedno, mně ne!
Opravdu si koně masáže užívají?
Užívají. Vlastně až na pár výjimek potvrzujících pravidlo. Je jich sice opravdu velmi málo, ale už jsem narazila i na koně, kteří masáž podstoupí jen proto, aby udělali svému člověku radost. Každý jsme holt nějaký. Já pro to mám pochopení, také nesnáším když mě něco masíruje. Většina si to však užívá stejně jako lidé. Zkuste to.
Nyní jste na mateřské a se dvěma malými dětmi máte na fyzioterapii méně času. Nicméně, kdo je Vaším nejčastějším koňským klientem? Věnujete se více sportovním koním, hobby koním nebo jsou to senioři?
Má praxe zahrnuje všechny výše zmíněné. Sportovní koně pro své sportovní výsledky. Hobby koně, pro požitek jízdy jejich jezdců. Senioři pro spokojený důchod. U sportovních koní, je to celkem jasné, u hobby koní mě překvapuje zájem jejich jezdců. Častokrát mají své koně velmi dobře napozorované. Jízdu na koni mají jako nejvyšší relax a vadí jim, když ho narušuje nepohodlí koně. Velmi často třeba tím, že se kůň stáčí stále k jedné straně cesty. Dobře si uvědomují své jezdecké nedostatky a chtějí je takto vyvážit. Není pravda, že kůň, který chodí „jen“ na procházky, nepotřebuje fyzioterapii. Spíš naopak. Tím se nechci dotknout sportovních jezdců. U nich mám však pocit, že se dané problémy snaží spíše „projezdit“. Což bohužel častokrát opravdu nejde. Zbytečně trápí sami sebe i své koně.
Co je nejčastější příčinou proč Vás majitelé koní zvou?
Teď si trochu postěžuji. Většinou je to proto, abych uhasila již vzplanutý požár, kdy kůň přestane fungovat. Odmítne poslušnost, začne kulhat, nezadržitelně hází hlavou, či vygraduje jeho negativní chování a mnoho dalšího. Jenže tyto problémy se objevují postupně a včasnou prevencí se jejich rozvinutí dá zabránit. V pokročilých stádiích je terapie, co se týče jejího opakování, často zbytečně dlouhá. Přitom se tomu lze vyvarovat. Tímto však nechci urazit ty, ke kterým již léta jezdím pravidelně. Těm bych naopak ráda poděkovala.
Říkáte, že mnoho problémů u koní plyne z problémů jezdce. Pracujete i s jezdci, abyste dosáhla lepších výsledků u koní. Je tomu tak?
Ano. Spojení dvou duší je často omílaná fráze pro spojení koně a jezdce. Funguje to tak i u těl. Nezáleží na váze a velikosti jezdce vůči koni. I lehký jezdec může špatným držením svého těla „zavařit“ velkému koni a naopak. Navzdory sedlu mezi nimi je to velice úzké spojení. Kolikrát jsem „rovnala“ koně a jezdec mi ho mezi tím stále „křivil“. Dokud jsem se nezačala zabývat i jezdci, byl to začarovaný kruh. Často se klientů ptám: „Nejezdili se ti vždy všichni koně lépe doleva?“. A reakce? „A víš ty, že asi jo?“
Co je nejčastějším problémem jezdců? Lze to stručně specifikovat?
U profesionálních jezdců jsou to většinou pády. U jezdců, pro které je jezdecký sport koníček, jsou to především špatné stereotypy ze zaměstnání. A když k tomu přičteme špatně usazené pánve, vyosené obratle, jednostranná přetížení třeba i od těžké práce s lopatou a vidlemi, tak se to vše nasčítá. Následky jsou pak nevyvážené sezení na koni, problémy s jízdou na některou stranu, nedostatečná mobilita těla a koneckonců i bolest. I když u bolesti občas pochybuji, že ji koňáci cítí.
Jaké používáte prostředky k nápravě jezdců?
Stejné jako u koní. U obou mám stejný cíl. Přijde mi dobré, když oba mohou zažít defacto totéž. Jezdce to přiblíží k pocitům, které má jeho kůň. Často si uvědomí, jak moc je bolavý úpon nepříjemný, a svého koně lépe pochopí.
Jak se Vám pracuje s jezdci v porovnání s „běžnou populací“? Jsou jezdci zodpovědnější či motivovanější v přístupu k fyzioterapeutické léčbě?
Dokud nemá jezdec zlomených pět žeber nebo pánev na půl, není bolavý. To je někdy překážkou k přiznání si, že je nutné začít sám od sebe. Jsou zodpovědnější hlavně k fyzioterapeutické léčbě koně, ke své nikoliv. Když se mi dostane do rukou „běžná populace“, tak mi občas přijde, že jsou lidé ukňouraní a moc se pozorují. Omyl! To jezdci vydrží někdy až příliš mnoho. Tuto skutečnost podporuje i fakt, že jezdci tráví veškerý volný čas u koní a na sebe jim prostě už ten čas nezbývá.
Fyzioterapie je běh na dlouhou trať a trvalé zlepšení se dostavuje pomalu, často až po změně návyků. To se v dnešní uspěchané době moc nenosí. Nicméně se zdá, že se o fyzioterapii zajímá dost lidí. Čím si to vysvětlujete?
V dnešní době je opravdu velký trend na koně spěchat. Mám pocit, že fyzioterapie té rychlosti a míře kladení nároků na ně ještě otevírá dveře. Pokud se koni uleví od blokací a svalových bolestí, lze na něj naložit více. Ten čas, který se ztratí změnou návyků, je zanedbatelný oproti tomu, který by kůň ztratil díky problémům s pohybovým aparátem. Představme si v nejhorším případě zahození třeba talentu koně. Neodsuzuji to, doba je taková.
Foto: archiv společnosti Equiservis spol. s r. o.
