Nikdy jste slovo suturitida neslyšeli? Je to velmi pravděpodobné, protože problém, který toto slovo označuje, patří mezi ty méně časté. Velmi zjednodušeně je to označení pro zánět lebečních švů, který vznikne jako následek nějakého zdravotního problému nebo úrazu.
Soptíkovo trápení
Soptíkovo trápení začalo v prosinci 2023. Vlastně musíme ještě o pár měsíců zpět – v létě toho roku jsem začala řešit, že má takový velmi zvláštní kašel, u kterého jsem nebyla schopna určit, kdy je horší a kdy naopak lepší. Po kolečku různých pokusů o léčbu jsme se nakonec někdy v listopadu rozhodli pro endoskopii, abychom mohli vyloučit případnou dušnost nebo jiný závažnější problém. A tam to všechno začalo.
Dušný Soptík není, BAL vyšlo dobře. Ale endoskopie odhalila masivní streptokokovou infekci ve vzdušných vacích. Byla nasazena léčba ATB a vaky se 3 dny po sobě vyplachovaly penicilnem. Třetí den se zároveň dělal odběr vzorku a ten byl na streptokoka negativní. Zaradovala jsem se, že snad máme vyhráno.
Jenže prakticky hned po posledním výplachu jsem si všimla malé bouličky mezi očima. Napadlo nás, jestli se do hlavy neuhodil, ale rána tam žádná nebyla. Ošetřovatelka nic neviděla, ale samozřejmě jsme s touhle možností pracovali a bouli jsem mazala hojivou mastí. Jenže boule se zvětšovala, přibyla k ní druhá, symetricky, vedle druhého oka. Byly dny, kdy se boule zalily otokem, který sahal až k očím, ty samozřejmě slzely a Soptík rozhodně nevypadal spokojeně.
Hlavu jsme dvakrát rentgenovali, celou situaci jsem konzultovala ještě se dvěma dalšími veterináři. Výsledek byl: 2 říkali, že se uhodil a chce to čas. Veterinář, který dělal RTG, mi ale řekl, že podle něj se neuhodil (což jsem si mimochodem vnitřně tak nějak myslela celou dobu), že tedy na snímcích je vidět kostní reakce v lebečních švech, jako by tam byl zánět, a že to nikdy neviděl. A to fakt chcete od doktora slyšet…
Zánět lebečních švů
O zánětu lebečních švů jsem nikdy neslyšela, a protože jsem člověk který potřebuje informace, tak jsem hledala. Český internet je na toto téma velmi skoupý, vlastně jsem v češtině nenašla prakticky nic. Naštěstí ale ovládám celkem obstojně angličtinu a s občasnou dopomocí překladače jsem si nasbírala spoustu materiálů ze stránek zahraničních.
Pokud vás to zajímá, hledejte pojmy „suture exostosis“ a „suture periostitis“ – tedy exostóza = povrchový kostní výrůstek, a periostitida = zánět okostice, tedy tkáně obklopující kost. Můžete si také zadat do vyhledávač jméno Denis Verwilghen, jehož studie (a jeho týmu) z časopisu Veterinary Sciences byla hlavním zdrojem mých informací. Více zde
Trocha teorie o suturitidách, aneb co jsem zjistila
Ačkoli to může být překvapivé, lebka koně (a všech obratlovců) se ve skutečnosti skládá z jednotlivých kostí, které jsou spojeny mírně pružným spojem zvaným lebeční šev. Tyto spoje umožňují velmi mírný pohyb kostí při růstu hlavy, což umožňuje růst mozku a dalších vnitřních struktur. Třeba fontanela lidského dítěte je vlastně taky takový velký šev. Po narození je měkká, aby mohla lebka a mozek rychle růst, a časem se stáhne a ztvrdne. Ale ne úplně – lebeční švy si svou pohyblivost zachovávají, i když je prakticky neviditelná.
Stav, který nazýváme suturitida je vlastně nárůst kostní tkáně v oblasti lebečních švů. U postižených koní se postupně vytvoří pevný, nebolestivý (většinou) otok v čelní oblasti hlavy. Přesné umístění otoku závisí na postiženém obličejovém švu nebo švech. Nová tvorba kostí je často oboustranná, symetrická a směřuje k oku.
Problém se obvykle diagnostikuje na základě klinických příznaků a rentgenových snímků. Vzhledem ke složité trojrozměrné anatomii hlavy a obtížím při interpretaci rentgenových snímků kvůli překrývání několika kostních struktur nabízí lepší zobrazení problému CT vyšetření, což ale v ČR není dostupné.
Jednoduše řečeno – kůň se suturitidou, tedy se zánětem lebečních švů, má boule na čele. Pokud se objeví v místě švu v blízkosti oka, může způsobit otok tkání kolem oka a také ucpání slzného kanálku a vést k slzení. To byl i Soptíkův případ.
Jak suturitida vzniká a jak se léčí?
Většinou se přepokládá, že příčinou je úraz. Jenže tak jednoznačné to není. Vědci, kteří tento stav zkoumali tvrdí, že zřejmě existuje několik možných spouštěčů.
A právě odhalení příčiny je často ten největší problém, a i u Soptíka si vlastně nejsme stále jisti. Jen se domníváme, že spouštěčem byl ten výše zmíněný streptokok ve vzdušných vacích. Naši domněnku mi potvrzuje i jeden z výstupů mnou citovaného výzkumu, který říká, že lebeční švy jsou cestou pro šíření zánětu či infekce.
„Vědci při diskusi o svých zjištěních uvedli, že k rozvoji tohoto stavu (tedy suturitidy) může vést jakýkoli typ traumatu hlavy nebo „stres“ na lebečních švech, který vede k jejich nestabilitě, a jakákoli zánětlivá reakce v této oblasti.
Poznamenali, že předchozí výzkumy zřejmě naznačují, že linie švů představují patentní cestu pro infekci nebo zánět, kterou se může šířit. Není proto neobvyklé, že se úraz, infekce nebo kostní úlomek nachází na jedné straně obličeje, ale reakce na lebečním švu je přítomna oboustranně.“
Studijní tým shromáždil údaje o případech koní se „suture exostosis“ v oblasti obličeje z více center. Celkem se pracovalo s daty 105 koní různých plemen.
Byly zaznamenány informace týkající se plemene, věku, pohlaví, anamnézy, zobrazovacích nálezů, zahájené léčby, reakce na léčbu a následného sledování.
Analýza ukázala, že případy lze rozdělit do čtyř skupin:
- 45 případů vzniklo po operaci nosních dutin
- 23 případů po úrazu
- 7 případů se základní patologií dutin
- 25 případů bylo z neznámé příčiny
Mezi studovanými koňmi se u 39 objevily slzící oči a 35 mělo výtok z nosu.
Léčba probíhala u různých sledovaných koní různě: někdy spočívala v odstranění kostních úlomků, chirurgickém odstranění nekrotické tkáně, fixaci deskou, antimikrobiálních a protizánětlivých lécích nebo žádná léčba neprobíhala.
Závěrem vědci uvedli, že ze série případů je zřejmé, že konzervativní nebo medikamentózní léčba těchto případů zřídkakdy vede k úplnému klinickému vyřešení problému. I v případech, kdy se přistoupilo k operaci, bylo úplné vymizení problému stejně dlouhé, jako v některých případech bez léčby. U těchto sledovaných případů byla doba, za kterou boule zmizely, od 3 do 18 měsíců.
Jak je na tom Soptík dneska?
Zpátky k našemu pacientovi. Asi měsíc po objevení boulí jsme se museli na nějakou dobu přesunout do jiné stáje. Majitelka se o Soptíkův stav zajímala, už se se suturitidou setkala (u klisny, která měla chronický masivní zánět dutin). Veterináři nad námi tak trochu zlomili hůl – buď řekli, že neví, nebo řekli, že to samo časem zmizí, ať to mažu a čekám. Jenže jeho stav se nelepšil, spíš naopak. A nechat to být pro mě není řešení, když vidím, že se to zvíře trápí. No, a protože do téhle stáje pravidelně dojížděla hirudoterapeutka (léčba pomocí pijavic), nakonec mě právě majitelka stáje pošťouchla a já poprosila o pomoc ji a už přes půl roku si Sopťa užívá pijavice a různé manuální terapeutické techniky, které mu velmi pomáhají (kraniosakrální a myofasciální terapie atd.).
Nebudu lhát, že je vše zalité sluncem a kůň se zázračně uzdravil. Je to už 9 měsíců, boule na hlavě stále má, občas se trochu změní jejich tvar, někdy jsou menší, jindy trochu větší. Ale díky celostnímu přístupu naší terapeutky (a taky díky tomu, že je to trochu „čarodějnice“ – myšleno jen a jen v dobrém😊) jsme se snažili hledat a pojmenovat možné příčiny všech jeho „trápeníček“. A dostali jsme se zpátky až ke komplikacím na konci březosti, špatnému porodu s nutností ho oživovat, starým úrazům ještě v hříběcím věku, a z toho všeho plynoucím blokům a dysbalancím v celém těle a dalším potížím, která se nám daří víceméně úspěšně stabilizovat. Jak to bude dál, to nám nikdo říct neumí. Ale budoucností se teď netrápíme. Aktuálně je Sopťa úplně v pohodě a může žít spokojený koňský život a být rekreačně jezdecky využíván bez jakéhokoliv omezení.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
