Pastvina může pro koně skrývat celou řadu nebezpečí v podobě jedovatých rostlin. Jednou z nejznámějších a zároveň nejnebezpečnějších je žlutě kvetoucí starček přímětník.
Není starček jako starček
Rod starček zahrnující celosvětově asi 1000 rostlin patří do čeledi hvězdicovité. U nás roste 18 druhů starčků a běžně se vyskytuje i několik mezidruhových kříženců. Důležité je, že všechny jsou jedovaté pro savce. Rostliny obsahují jedovaté pyrolizidinové alkaloidy nejvíce v květech, méně v lodyhách, listech a kořenech. Obsah jedů se liší podle druhu starčku. Dále je u savců rozdílná vnímavost na jed v závislosti na typu trávení, respektive na obsahu žaludeční mikroflóry. Jedovatost se projevuje při konzumaci a vede k nevratnému poškození jater.
Starček přímětník
Starček přímětník (Senecio jacobaea) je asi půl až metr a půl vysoká dvouletá nebo krátce vytrvalá rostlina s jasně žlutými květními úbory uspořádanými do chocholičnatých lat. Květy na 1 cm dlouhých stopkách mívají v průměru 1,5-2 cm.
Starček představuje pro koně reálné smrtelné nebezpečí. Je pravda, že většina koní na pastvině starček ignoruje pro jeho nepříjemnou chuť. Avšak jak už to mezi koňmi bývá, najdou se tací, kteří ho přímo cíleně vyhledávají a spásají. Vypasená pastvina může vést ke spasení starčku i koňmi, kteří by se mu na bohaté pastvině jistě vyhnuli. Největší nebezpečí ale přestavuje starček v seně. Po usušení ztrácí svou nepříjemnou chuť a koňmi, kteří by se ho v čerstvém stavu nedotkli, je běžně zkonzumován.
Všechny pastviny, a především louky sloužící k produkci sena, by měly být pravidelně kontrolovány zdali se na nich nevyskytuje starček přímětník. Rostliny by měly být systematicky likvidovány nejpozději do začátku kvetení, aby se zabránilo šíření semeny. Jediná rostlina dokáže vyprodukovat několik tisíc semen, a tak velmi rychle zaplevelit celou louku. K likvidaci je potřeba rostliny vytrhat a z pastviny odnést, při použití herbicidu je potřeba z pastviny odstranit odumřelé části rostliny, protože i ty jsou stále jedovaté.
Žďárka – otrava starčkem
Otrava může být akutní nebo chronická. Otrava probíhá podle toho, jaké množství rostlin kůň přijme. Za toxickou dávku sušeného starčku se považuje 2 – 5 % tělesné hmotnosti zvířete.
Častěji se vyskytuje chronická otrava. Během doby dochází vlivem jedovatých alkaloidů ke zničení jaterních buněk a k jejich náhradě vazivovou tkání. Koně hynou na selhání jaterních funkcí. U nás je nemoc dobře známá jako „Žďárská nemoc“ nebo „Žďárka“. Název je odvozen od jihočeské obce Žďár, kde na přelomu devatenáctého a dvacátého století uhynulo kolem padesáti koní se shodnými klinickými příznaky. Ty detailně popsal prof. Dr. František Král v publikaci Žďárská choroba koní.
Příznaky otravy
Příznaky otravy jsou rozličné a liší se u akutní a chronické formy. U akutní otravy při zkonzumování velkého množství rostliny dochází k rozvoji nervových příznaků, kdy kůň přestává vnímat své okolí a má problémy s koordinací pohybů. Při chronickém průběhu dochází k hubnutí, kolikám, koně trpí silnými průjmy, poruchou polykání, objevuje se únava a celková slabost, později apatie. Během několika týdnů až měsíců se u postižených koní rozvíjí vlivem sníženého odbourávání amoniaku játry encefalopatie projevující se poruchami koordinace. Můžeme pozorovat agresivitu, tlačení hlavou proti zdi až slepotu.
Léčba
Léčba je pouze symptomatická. Při poškození jater je prognóza špatná. V každém případě je nejdůležitější ihned odstranit zdroj pyrolizidinových alkaloidů z krmiva a zavolat veterináře. Podávají se hepatoprotektiva, důležitá je hydratace koně a přístup ke kvalitnímu senu.
Kde klasická medicína narazí na své limity, může být nápomocná medicína řekněme alternativní. Velmi dobré výsledky má hirudoterapie – tedy přikládání pijavic lékařských. Pokud vás toto téma zajímá, doporučujeme naše články.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
