V roce 2010 Patrície Pitříková s partnerem Petrem založili v Leštině nedaleko Votic Domov pro koně z.s. jako útočiště pro staré, nemocné, nepotřebné nebo týrané koně. Přijeli se 4 koňmi, po prvním roce jich bylo 10. Aktuálně v Domově mají v péči 36 koní, to představuje plnou kapacitu. Nejvíc se starali o 43 koní. Kromě koní se starají i o kravičky, psy, kočky. V současné době mají plný stav, ale snaží se hledat jiné nové domovy pro ty, které již nemohou přijmout.
Patrície Pitříková
- Zakladatelka spolku Domov pro koně z. s.
Patricie, co vás vedlo k založení Domova pro koně?
K založení domova mě vedla koupě mého prvního koně Konorska a jeho parťačky Arkádie. Oba byli ve špatné fyzické i psychické kondici, zrazeni člověkem. Díky nim jsem se začala učit naslouchat koním, díky nim nyní pracuji energeticky, cítím místo, kde je uvězněna emoce, energie, kterou lze uvolnit.
Co je Vaší motivací v této práci?
Chceme koním poděkovat za jejich službu lidem spokojeným životem ve stádě.
Jaké koně ve Vašem stádě najdeme?
Pečujeme o koně s různými osudy a zdravotními obtížemi. Někteří byli vykoupeni z jatek, po dostihové kariéře, bývalí tažní, policejní, drezurní koně, chovné klisny nebo z kauzy týraných koní Jankov. Naše koňská rodina je pestrá – máme šestileté i 33 leté koně, malé i velké. V našem domově již umřelo 25 koní, několik koček, pejsků a kravička Maruška. Za každého z nich jsme vděční, protože nás mnohému naučili – především umění naslouchat, LÁSCE a vzájemné upřímnosti.
O kolik zvířat se k dnešnímu dni staráte?
K dnešnímu dni pečujeme o 36 koní, tři kusy skotu – krávu, jalovičku, volka, kozlíka, 5 psů, 8 koček a 4 husy. V současnosti máme plný stav. Aktivně se snažíme hledat nové domovy pro potřebné koně, které v tuto chvíli nemůžeme přijmout.
Zmínila jste velký věkový rozptyl. Jaký je zhruba věkový průměr koní?
Průměrný věk našich koní je zhruba 25 let.
36 koní je opravdu velké stádo. V jakém jsou režimu? A jak je to s péčí o koně?
Naši svěřenci jsou rozděleni do několika rodin a jsou ustájeni formou volného ustájení s možností využití stodol či přístřešků. Každý kůň je individuální, přičemž klíčové faktory jsou věk a fyzická kondice. Každé ráno koně zkontrolujeme a zahájíme pravidelnou péči, která zahrnuje krmení a úklid.
Koně mají k dispozici 2 stodoly, 40 ha pastvin, celodenní přístup k senu, vodě, solným lizům. Bezzubým starouškům přikrmujeme drcené seno, rýžové otruby, oves, müsli, bylinky, vitamíny, ostropestřec, lněné semínko, med dle potřeb každého koně. Pravidelně provádíme korekci kopyt, úpravu zubů, masáže.
Koně u Vás dožijí. Jak se smiřujete se smrtí?
Ano, všichni koně dožijí u nás. Neumísťujeme je jinam. Doposud u nás umřelo 25 koní. Když váš parťák lehne a víte, že už nechce nebo nemůže vstát, voláte veterináře. Tyto okamžiky jsou těžké, ale nejtěžší je, když se nemůžete nikomu dovolat. Pokaždé je to jiné a připravit se nemůžete. Jen víte, že smrt je přirozená a čistá jako zrození.
Senioři potřebují hodně péče, času a lásky. V čem je péče o staré koně specifická?
Ano, to máte pravdu. Především potřebují věřit, že je máte rádi, mít volnost, přirozený pohyb a místo ke klidnému odpočinku. Další velmi důležitý aspekt je dostatek a pestrost jídla, vitamínů, minerálů.
S jakými zdravotními potížemi se potýkáte u koňských dědoušků a babiček nejčastěji?
Ve většině případů se setkáváme s běžnými zdravotními problémy, jako jsou například oteklé šlachy, ale i tomu se dá předcházet, především v zimě používám kamaše pro udržení tepla končetin. Ráda aplikuji Alpu s acylpyrinem, případně s kostivalem, je to účinný lék na ztuhlá místa a úlevu od bolesti. U některých koní hlídám oči, dle potřeby kapu kapky. Pokud vidím, že je někdo ztuhlý, namasíruji, pomazlíme, dáme dobrůtky, preparáty na podporu pohybového ústrojí, a je po trápení.
Dochází k Vám třeba děti nebo dobrovolníci na výpomoc?
Každé léto nás navštěvují děti z koňského tábora Lukafarm. S dětmi si povídáme a představujeme jim různé příběhy našich svěřenců. Chceme, aby pochopily, že je potřeba se starat nejen o mladé a zdravé koně, ale i o staré a nemocné. Každoročně k nám jezdí dobrovolníci z Vodafone a pomáhají nám s péčí o koně, údržbou stodol a pastvin. Pravidelně k nám jezdí naši přátelé Kristýna a Petr, Lenka, Bára – velmi si vážíme jejich pomoci, můžeme se na ně vždy spolehnout. Nová skupina dobrovolníků se nám nedávno přihlásila na duben.
Měli jste nebo máte nějakého slavného koně?
Ano, máme. Mezi naše svěřence patří slavný dostihový kůň Tiumen, který 5x běžel Velkou pardubickou a 3x v ní zvítězil a jeho stájový kolega Retrievr.
Pojďme od slavných, milovaných a opečovávaných ke smutné kategorii. Dostávají se k Vám i týraní koně?
Ano, přijali jsme i týrané koně, zabavené KVS, jiné jsme zachránili z těžkých podmínek. Dostala se k nám i opuštěná kobylka, která zůstala zapomenuta sama na statku. Práce s těmito koňmi je křehká. Důležité je nechat jim prostor a čas na adaptaci, netlačit. Většinou jsou bojácní, ale nechtějí vám ublížit. Je třeba přistupovat individuálně. U nich obzvlášť platí, že největším lékem je láska a dobré jídlo.
Jak jste financovaní a jak je možné Vás podpořit?
Financovaní jsme z vlastních prostředků, dotací na pozemky, z našeho e-shopu a darů. Podpořit nás můžete formou zakoupení produktu z e-shopu či darem. Za každý dar jsme vděčni a pomáhá nám to na nákup krmiva, minerálů, ošetření kopyt, zubů, a veterinární péči.
Domov pro koně můžete podpořit virtuální adopcí konkrétního koníka či finančním darem na transparentní účet číslo: 2800401151/2010.
Máte nějakou veselou a smutnou historku?
Nejprve tu smutnou. 64 dní a částečně i nocí s námi žila kobylka Eliška, které člověk velmi krutě ublížil. Odešla klidná, naplněná láskou a znovu nalezenou důvěrou v člověka. Nejdříve se mohutným zařehtáním rozloučila se mnou, poté s Pavlem, a nakonec s ostatními koňmi. Někteří vyšli ze stáje, odpověděli jí a ona s naší pomocí popošla o kousek dál na zahradu, kde klesla k zemi. Naposledy propojila nohy a odběhla k nebesům. Chtěla bych vzpomenout na Dárečka, mohutného psa, který byl ze stejného místa jako Eliška. Rovněž byl velmi zrazen, přes tři měsíce jsme se jej nemohli dotknout, ale překonal strach, začal se usmívat a spát v posteli.
Prosím o tu veselou?
Na druhé straně máme veselou historku o prasátku Milušce. Toto roztomilé prasátko nám vytrhávalo ze země prakticky vše, co jsme zasadili a plánovali sklízet. Miluška s námi ráda chodila na procházky do lesa, běhala se psy a občas spala v garáži. Několikrát jsme ji museli vyzvedávat u sousedů v zahrádce, kam se vydala na „návštěvu“.
Máte mezi koňmi nebo jinými zvířaty svého oblíbence?
Ne, nemám. Každého mám ráda takového, jaký je. Každý je jiný a předává mi jinou esenci a energii života.
Co Vás na této práci těší a co je pro Vás největší odměnou?
Miluji, když mají radost, s chutí jí, což je pro bezzubé staroušky zásadní. Klid, každé zařehtání, když vás vítají jen tak, jen proto, že vás vidí. Největší odměnou je jejich spokojenost, když spokojeně leží, věří nám a my je necháme odpočívat.
Zastavení, moc přítomného okamžiku je úžasná.
FOTOGALERIE:
Foto: archiv Patrície Pitříkové
