Zdravotní stav koní všech kategorií může být nepříznivě ovlivněn výskytem parazitů. V rámci prevence parazitů má velký význam pravidelné a účinné odčervení. Zároveň je nutné zaměřit se i na prevenci související se zoohygienou prostředí a také na správný stájový management. Vzhledem k rostoucímu riziku rezistence vůči anthelmintikům, odčervovacím přípravkům, je nezbytné přijmout správnou strategii odčervení, abychom naše koně a poníky spolehlivě ochránili.
Je nezbytné, aby byli koně ošetřeni vhodným odčervovacím přípravkem ve správnou roční dobu. Pro přijetí účinné strategie odčervení je důležité vědět, jakým typem parazitů jsou koně postiženi a znát mechanismus přenosu jednotlivých parazitů.
„Červi“ u koní
Mezi významné vnitřní parazity koní patří malí a velcí strongylidi, škrkavka koňská (Parascaris equorum), tasemnice koňská (Anoplocephala perfoliata), roup koňský (Oxyuris equi), vlasovci (Strongyloides) a plicnivky (Dictyocaulus arnfieldi). Červi, jak se často vnitřním parazitům souhrnně říká, jsou u koní poměrně běžným jevem a vyskytují se u naprosté většiny koní v různém stupni napadení.
Přesný způsob přenosu závisí na životním cyklu konkrétního druhu parazita, ale obecně a zjednodušeně platí, že vajíčka jsou pozřena na infikované pastvině a vyvíjejí se ve střevech nebo plicích koně, kde mohou způsobit onemocnění. Vajíčka či larvy vyprodukované dospělými parazity se pak vylučují, nejčastěji trusem, čímž se zvyšuje stávající zátěž parazity na pastvině a potenciálně se mohou nakazit noví koně. Pokud jsou paraziti přítomni v nízkém počtu, způsobují obvykle minimální problémy. V okamžiku, kdy se vyskytnou ve větším množství, mohou vážně ovlivnit zdraví koní a mohou mít za následek špatnou tělesnou kondici, koliky a celkově špatný zdravotní stav. Parazité mohou poškodit střeva a další vnitřní orgány koně a často způsobit nevratné poškození s potenciálně fatálními následky.
Velcí strongylidi
Velcí strongylidi zahrnují tři druhy a jsou jedněmi z nejnebezpečnějších vnitřních parazitů u koní. Dnes se naštěstí vyskytují zřídka díky používání chemických odčervovacích přípravků. Larvy se podle konkrétního druhu vyvíjejí v tlustém a tenkém střevě, později migrují krevními cévami střeva do těla, kde napadají játra, srdce, pankreas, způsobují krvácení a poškození cévního systému. Mohou způsobit rychlý úbytek hmotnosti, průjem a koliky. Těžké případy infekce mohou vést až k úhynu.
Malí strongylidi
Strongylidi koní, patřící do podčeledě Cyathostominae, jsou v dnešní době považováni za nejdůležitější skupinu koňských parazitů, kteří se vyskytují celosvětově u pasoucích se koní. Životnost volně žijících larev malých strongylidů na pastvině je v závislosti na vlhkém nebo suchém období roku 2-15 týdnů. Ve vlhkém prostředí dokážou migrovat desítky centimetrů, letní přívalové deště rychle rozšíří larvy po celé pastvině. Ideální teplota pro přežívání larev malých strongylidů na pastvinách se pohybuje mezi 5-10 °C, pod sněhem přežijí i teploty do -5°C. Larvy mohou přežít celou zimu a nakazit koně až příští rok na jaře. V oblastech s horkým létem a mírnou deštivou zimou jsou koně vystavení nejvyššímu riziku infekce od listopadu do března.
S vodou či pastvou pozřené larvy se zavrtávají do sliznice tlustého nebo slepého střeva. Zde se buď dále vyvíjejí nebo v zimních měsících přezimují ve střevní stěně. Tato hibernace je pro koně obzvláště nebezpečná, protože na jaře se larvy ve velkém množství uvolňují. Tento hromadný výskyt může způsobit vážné poškození střevní stěny nejen u mladých koní. Onemocnění vede ke ztrátě hmotnosti, akutnímu i chronickému průjmu a vzniku podkožních edémů na spodní části břicha a na končetinách.
Škrkavky (Parascaris equorum)
Dospělé samičky škrkavky koňské mohou dorůstat délky až 40 cm. Škrkavky jsou nebezpečné zejména pro hříbata, odstávčata, ročky a mladé koně, protože starší koně si vůči nim postupně vytvářejí imunitu. Na rozdíl od strongylidů je přenos infekce vázán na stájové i pastevní prostředí. Po pozření se larvy dostávají přes stěnu střeva do jater a následně do plic. Larvy jsou pak vykašlány a spolknuty, kde ve střevě dospívají v dospělce kladoucí vajíčka. Přibližně po měsíci migrace v těle koně se larvy dostávají opět do tenkého střeva, kde v průběhu 75-80 dní od infekce definitivně dozrávají. Ve střevě se škrkavky rozmnožují a samička vylučuje desetitisíce vajíček denně. Dospělé škrkavky žijí ve střevě až několik měsíců. Typické příznaky škrkavek je hubnutí, „břichatý“ vzhled u hříbat a průjem, nebezpečné je porušení stěny střeva. Silné napadení škrkavkami může způsobit respirační problémy – larvy škrkavek procházejí plícemi a mohou být příčinou kašle nebo výtoku z nozder.
Roup koňský (Oxyuris equi)
Roup koňský patří mezi hlístice. Samičky roupů vylézají z řitního otvoru a kladou vajíčka kolem vnější strany konečníku. Migrace samiček způsobuje silné svědění a podráždění, které koně řeší drbáním se o předměty, přičemž dochází k ulpívání vajíček a možnému přenosu na další koně. Nejvyšší procento nákazy je v období zimního ustájení koní ve společných stájích s nedostatečnou zoohygienou. Trvalé škrábání vede ke ztrátě žíní, případně i srsti u ocasu, a může skončit až vznikem otevřených vředů kolem kořene ocasu, které mohou být vstupní branou pro nehojící se infekce.
Hádě (Strongyloides Westeri)
Strongyloidóza způsobená hlísticí Strongyloides Westeri je stájové onemocnění hříbat. Nejčastěji parazituje u hříbat od novorozenců zhruba do jednoho roku věku. Přirozená imunita vůči háděti se obvykle vytvoří po 6 měsíci věku a parazité často zůstávají u dospělých koní v klidovém stavu. Hádě se přenáší na novorozená hříbata prostřednictvím mléka klisny. Mladá hříbata nemají vůči háděti imunitu a infekce způsobuje, že hříbě je slabé a náchylné k průjmu a anémii. Silné napadení může ovlivnit i rychlost růstu hříběte.
Hříbata by měla být odčervována proti hlísticím již ve věku čtyř týdnů a odčervení klisny během březosti pomůže snížit pravděpodobnost nákazy hříběte.
Tasemnice (Anoplocephala spp.)
Tasemnice koňská je nejrozšířenější představitel tasemnicí u koní, může dorůstat délky až 8 cm a šířky 1,5-2 cm. Tasemnice nemigrují, ale žijí přisáté na povrchu sliznice střeva díky čtyřem přísavkám na kulovité hlavičce. K nákazám dochází nejčastěji na jaře během pobytu koní na pastvě. Koně s nižším počtem tasemnic než 100 jedinců nemusí vykazovat příznaky onemocnění. Tasemnice při silnější infekci vytvářejí shluky na rozhraní tenkého a tlustého střeva, kde mohou způsobit perforaci střeva či fatální ucpání. Běžnými příznaky infekce tasemnicemi jsou poruchy trávení, ztráta kondice a koliky.
Vývojový cyklus tasemnice je nepřímý. Koně se nakazí konzumací mezihostitele. Mezihostitelem jsou roztoči pancířníci (Oribatidae), kteří jsou důležitou součástí pastevního ekosystému a půdního potravního řetězce. Životní cyklus tasemnice trvá šest měsíců.
Plicnivky (Dictyocaulus arnfieldi)
Plicní červi parazitují na oslech, zebrách i koních, ale převládají na pastvinách sdílených s osly – přirozenými hostiteli plicních červů. Tito červi způsobují u koní úporný, záchvatovitý kašel a abdominální dýchání. Osli mohou tolerovat velmi velké zatížení červy, aniž by se u nich projevily klinické příznaky.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
