VÝHODY A NEVÝHODY PODKOVÁNÍ ZA TEPLA

Do ruda rozpálená podkova, oblaky dýmu a nezaměnitelná vůně spálené rohoviny – to je kování za tepla, které v poslední době zažívá malou renesanci.

Za tepla vs. za studena

Při kování za studena je po sejmutí podkov kopyto upraveno strouháním a následně je na něj přibita již upravená studená podkova.

Při kování za tepla podkovář na nosnou plochu vystrouhaného kopyto takzvaně připálí rozpálenou podkovu. Podkovy jsou v peci nejdříve rozžhaveny na 1000°C, potom je podkovář tvaruje do požadované podoby a podkova v průběhu tvarování chladne. Posazení podkovy o teplotě asi 700 °C proběhne pouze na několik vteřin a obvykle je toto připálení jednou nebo dvakrát opakováno v krátkém intervalu. Během připálení dojde k dokonalému vytvarování nosného okraje kopyta rozpálenou podkovou. Poté se podkova vychladí a studená se přibije na kopyto.

Tradiční podkování

V dřívějších dobách se kovalo téměř jen za tepla. Tradice podkování za tepla se zrodila z nutnosti. Předně je potřeba si uvědomit, že se kovalo v kovárnách, kdy podkova vznikla na místě během podkování koně. Při ruční výrobě podkov nebyly podkovy dokonalé jako jsou dnes, kdy je vyrábějí stroje a jsou jedna jako druhá. Ručně kované podkovy přirozeně nesly stopy ruční práce a plocha, která přichází do kontaktu s kopytem, nebývala tak hladká. V té době nebylo ani dostatečně kvalitní podkovářské nářadí a kopytní nože. Rašple byly úzké a neumožňovaly dostatečně precizní práci při přípravě nosné plochy. Bylo obtížné dosáhnout rovného povrchu kopyta, a tak při ruční výrobě podkovy, která byla ještě horká z kovárny, bylo nejlepší volbou ji jednoduše připálit, aby ke kopytu dokonale přilnula.

Výhody a nevýhody kování za tepla

Jak již bylo řečeno, připálením podkovy se dokonale přizpůsobí nosný okraj kopyta s plochou podkovy. To je jednoznačná výhoda. Nicméně dobrý kovář by se současným moderním vybavením měl být schopen připravit kopyto pro podkovu téměř stejně dobře i za studena. Připálením se vytvoří v rohové stěně přesné místo pro čepičky, což zvyšuje stabilitu podkovy. Připálení podkovy poskytne podkováři přehled o umístění otvorů pro podkováky vzhledem k bílé čáře, ale dobrý podkovář tuto vizuální pomůcku jistě nepotřebuje. Samozřejmě, je-li podkova nahřátá, snadno se tvaruje a podkovář ji může lépe přizpůsobit tvaru kopyta, to je jednoznačně výhoda.

Suché nebo mokré?

Často jsou diskutovány otázky změny kvality rohoviny ve spojitosti s kováním za tepla. Je nesporné, že kování za tepla kopyto ohřeje. Vysoká teplota při připalování „roztaví“ vláknité kolagenové struktury kopytní stěny a definitivně ji utěsní proti vlhkosti. Kopyto nebude uzavřenými vláknitými strukturami snadno nasákávat vodu, a tudíž nebude tolik náchylné k rozmáčení i když bude dlouhodobě ve vlhku. Rozmáčená kopyta bývají náchylnější ke vzniku hniloby.

Podle pozorování prováděných ve Velké Británii dojde roztavením vláken k omezení vzniku mazu v kopytní stěně ve výšce asi 1 cm nad podkovou. V důsledku tohoto vysušování může docházet k praskání rohoviny a kopyto pak může být časem drolivější. Tato „suchá“ oblast je ale individuální a u některých koní trvale kovaných za tepla se zvyšuje, u jiných koní zůstává stejná.

Kouřové efekty

Vysoká teplota při připalování podkovy pomáhá ničit plísně, bakterie a jiné choroboplodné zárodky, které mohou způsobovat plísně, záněty a abscesy v kopytě. To je bezesporu pozitivní.

Při připalování je podkova rozpálená na 700–800 °C. To je dost, aby způsobila popáleniny. Podkováři se rozpálenou podkovou kopyta sotva dotknou a hned ji sundají. I vteřinky připalování způsobí, že se kůň s kovářem zahalí do hustého dýmu spálené rohoviny. Kdyby rudá podkova zůstala na kopytě příliš dlouho, mohla by teplem poškodit škáru kopyta. Chyba může způsobit vředy a abscesy v kopytě. I při největší opatrnosti se může stát, že podkovář koně popálí. Lze předpokládat, že takový kůň nebude napříště při kování klidně stát. Spáleniny jsou bolestivé. Jak víme, koně si velmi dobře spojují příčiny s důsledky a mají neskutečně dobrou paměť.