ŽALUDEČNÍ VŘEDY U KONÍ – PROČ VZNIKAJÍ

Žaludeční vředy jsou jedním z nejčastějších onemocnění žaludku koně. Odhaduje se, že během života je žaludečními vředy v různé míře postiženo až 70 % všech koní.

Žaludeční vředy

Žaludeční vředy jsou jedním z nejčastějších onemocnění žaludku koně. Mohou, ale nemusí souviset s gastritidou. Nejčastěji vznikají jako důsledek nerovnováhy mezi agresivními sliznici poškozujícími faktory (jako je například žaludeční kyselina, pepsin a těkavé mastné kyseliny) a faktory, které sliznici chrání (jako je produkce hlenu, bikarbonátů ve slinách, lokální prokrvení a vysoká rychlost dělení buněk). Zvýšená hladina kortizolu vyvolaná stresem brání dostatečnému prokrvení žaludeční sliznice, proto hraje stres  důležitou roli při vzniku žaludečních vředů.

Nejčastěji se žaludeční vředy vytváří na žaludeční struktuře margo plicatus oddělující žláznatou a nežláznatou část. Pokud je žaludek prázdný, může se zde například při tréninku žaludeční kyselina „rozstříknout“ v části, která proti ní nemá přirozenou ochranu a způsobí zde poškození sliznice, které se nakonec může změnit ve vředy. Zánětlivé procesy se však mohou vyskytovat i na pyloru, tedy v místě, kde trávenina přechází ze žaludku do dvanáctníku. Vředy na pyloru mohou být způsobené refluxem (vrácením) předtrávené potravy z dvanáctníku.

Statistiky kolem žaludečních vředů

Žaludeční vředy nejsou typicky vázány na konkrétní plemeno. Jejich rozvoj více závisí na faktorech jako je způsob využití koně, jejich zátěž a péče. Statistické výzkumy ukazují, že se se žaludečními vředy během života setká alespoň jednou až 70 % koní. Konkrétně se odhaduje, že jimi trpí 60–90 % dostihových koní a 40–60 % sportovních nebo rekreačních koní. U koní pod vysokým stresem je toto procento vyšší kvůli intenzivní zátěži, nepravidelnému krmení a častým změnám prostředí. Rozdíly mezi klisnami, hřebci a valachy nejsou zcela prokázány, ale předpokládá se, že valaši a hřebci mohou být o něco náchylnější kvůli vyšší hladině stresu a agresivnějšímu chování. Co se týče věku, mladí koně a hříbata mohou být také náchylní, zejména pokud jsou vystaveni stresujícím podmínkám, i když nejvyšší riziko mají dospělí koně v intenzivní zátěži.

Jak poznám žaludeční vředy?

Klinické příznaky se u různých koní projevují v různé intenzitě. Přímo ze síly příznaků nelze usuzovat na závažnost onemocnění. Někteří koně vykazují závažné příznaky žaludečních problémů a gastroskopie odhalí jen velmi mírné zánětlivé procesy a naopak.

Nejčastější příznaky:

• Snížená chuť ke žrádlu – koně mohou odmítat krmení, zvláště jádro
• Pohublost, ztráta hmotnosti – často v důsledku sníženého příjmu potravy
• Nervozita a podrážděnost – koně mohou být neklidní, více se pohybovat nebo projevovat změny v chování
• Změny v trusu – často až vodnatý průjem nebo méně často suché výkaly, nepravidelná stolice
• Mírné až středně těžké nespecifické bolesti břicha
• Časté zívání nebo žvýkání naprázdno – jako reakce na podráždění žaludku
• Kyselý zápach z huby, skřípání zuby
• Snížení výkonu – koně mohou být méně ochotní pracovat v důsledku diskomfortu i nedostatku energie způsobeného sníženým příjmem krmiva
• Ležení po krmení – koně si po krmení často lehají, aby zmírnili nepohodlí způsobené bolestí
• Výrazné změny chování jako je agresivita, nervozita, sebepoškozování

Ne všechny tyto příznaky by měly být okamžitě nebo výhradně přisuzovány vředům! Přesná diagnóza a stanovení rozsahu vředů je možné pouze pomocí gastroskopie, která umožňuje přímý pohled na sliznici žaludku a vyhodnocení závažnosti poškození sliznice.

Jak vředy vznikají?

Odpověď nám dá samotný žaludek koně. Jak tedy funguje? V poměru k velikosti těla je koňský žaludek relativně malý, u velkého koně má průměrný objem 15 litrů. Je uzpůsoben k tomu, aby téměř nepřetržitě vstřebával a využíval malá množství na živiny chudé objemové stepní trávy. Proto se v žaludku neustále, i když kůň nežere, tvoří žaludeční šťáva obsahující kyselinu chlorovodíkovou. Skládá se v podstatě ze dvou částí. V horní části se nachází nežláznatá část, která je ve zdravém stavu růžová. Sliznice nemá vlastní ochrannou vrstvu proti žaludeční kyselině, proto potřebuje ideálně neustálý přísun slin, které vznikají při žvýkání. Sliny obsahují zásadité hydrogenuhličitany, které v horní části žaludku snižují pH a zabraňují žaludečním kyselinám poškozovat sliznici. Obecně se pH v horní části žaludku pohybuje mezi 5-7. V dolní (žláznaté) části žaludku žlázy produkují žaludeční kyseliny a pH se pohybuje mezi 2-4. Tyto dva typy sliznice ostře odděluje anatomická struktura nazývaná margo plicatus. A to je právě to místo, které je predisponováno k výskytu žaludečních vředů.