• ZNÁTE VYTRVALOSTNÍ JEŽDĚNÍ?

    Vytrvalostní ježdění lze s nadsázkou považovat za nejstarší z jezdeckých disciplín. Jak je možné, že se vytrvalostní ježdění může honosit takovým unikátním primátem?

    Nepopiratelným faktem je, že koně od své domestikace před cca 5 500 lety až do doby před cca 100 lety sloužili hlavně jako dopravní prostředek – tedy k přesunu z místa na místo, a to především na dlouhé vzdálenosti. Po dlouhá staletí právě koňská síla, rychlost a vytrvalost, jež sloužila k přesunu mezi místy, byla brána jako samozřejmost a nikoho ani nenapadlo koně poměřovat ve vytrvalosti. Až kolem roku 600 n. l. máme první doklady o vytrvalostních závodech koní, které byly pořádány na vzdálenosti kolem 80 km.

    Vytrvalost je jednou z jezdeckých disciplín spadajících pod FEI, a jako taková má svá přísná pravidla. Jedná se o mladou disciplínu, u nás se organizovaně rozvíjí asi 30 let, ve světě to není o mnoho déle. Vytrvalostní jízda je soutěží prověřující schopnost soutěžícího bezpečně ovládat vytrvalost a kondici koně s ohledem na trať, vzdálenost, počasí, terén a čas. Aby byl jezdec úspěšný, musí mít znalosti nejen o tempu a správném vedení svého koně v terénu, ale také o jeho zdravotním stavu a jeho fyzických a psychických možnostech.

    „Kdo chce zrychlit, musí zpomalit“

    Toto moudro platí ve vytrvalosti dvojnásob. Soutěže vytrvalosti se jedou na čas. To, co laikovi může připadat jako delší „vyjížďka do přírody“, je v podání vytrvalosti závod na čas proti délce trati, terénu a klimatickým podmínkám. Klíčovými faktory jsou skvělá fyzička koně i jezdce a dobře rozvržené tempo.

    Navíc je nutné pro úspěch splnit všechny povinné etapy na trati a veterinární kontroly.

    Závody jsou jednodenní i vícedenní. Délka závodů se pohybuje od 20 do 160 km (i více), označení obtížnosti je ZM-Z-L-S-ST-T. Čas hraje důležitou, ale ne jedinou roli v hodnocení. Závod je rozdělen na etapy v délce 20-40 km, mezi kterými koně i jezdci odpočívají, případně jsou koně podrobeni veterinární kontrole. A právě slovo veterináře je pro úspěch v závodě klíčové.

    Jezdec může v průběhu závodu sesednout a běžet vedle svého koně, aby si koně mohli odpočinout i během závodu. Ve vyšších seniorských soutěžích je předepsaná minimální váha jezdce. Děti při soutěžích doprovází dospělá osoba, a to na koni nebo jako doprovod ze země.

    Zdraví koní především

    Vytrvalostní ježdění má velmi přísná veterinární pravidla. Po každé absolvované etapě následuje veterinární kontrola, do které musí koně vstoupit v předem určeném limitu (např. 15 minut po návratu z etapy). Během veterinární kontroly se hodnotí, zda kůň může dál pokračovat v soutěži. Hodnotí se metabolický stav koně a provádí se klusová zkouška, která prokazuje, jestli kůň kulhá, či ne. Série prohlídek a vyšetření požadovaných podle pravidel, jsou založeny na zájmu o zdraví, bezpečnost a pohodu koní v soutěži. Říká se, že vítězem vytrvalostního závodu je každý, kdo závod dokončil ve zdraví.

    Koně pro vytrvalost

    Arabští koně jsou ve vytrvalostních soutěžích dlouhodobě jedničkou. Koně pro vytrvalostní soutěže musí být speciálně trénováni ve vytrvalostním tréninku. Z plemen se nejčastěji na startu objevují čistokrevní arabi, berbeři a achaltekinští koně a případně jejich kříženci s jinými plemeny. U všech koní je důležitá jejich fyzická a psychická kondice.

    Trať a dostih na konec

    Samotná trať musí splňovat náročné faktory: změny povrchu, změny terénu, převýšení a změny směru, aby prověřily obratnost, ochotu a celkovou přiježděnost koně a jezdecké dovednosti jezdce. Na vytyčených tratích nebývá nouze o brody, suché i mokré příkopy, valy, padlé stromy, strmá klesání i stoupání. Překážky mohou být přírodního charakteru, případně je možné jejich zpevnění či úprava pro zlepšení bezpečnosti koní. Překážky mohou být uměle vytvořeny, ale pouze tak, aby imitovaly běžně se vyskytující přírodní překážky. Jen 10 % trati může být vedeno po zpevněných cestách určených pro jízdu automobilů. Překážky spolu s povrchem, terénem, převýšením a rychlostí vytvářejí náročnost tratě. Náročnější část trati by měla být v počátečních etapách soutěže.

    V pravidlech pro vytrvalost v části věnované trati je zmínka o dostatečné délce a šířce cílové rovinky s dostatečným prostorem za cílovou čárou pro bezpečné zastavení finišujících koní. Ano, ač je to neuvěřitelné, koně po absolvování dlouhé a náročné trasy závodu v cílové rovince galopují jako dostihoví koně!

    Ústroj jezdce a vybavení koně

    V soutěžících je povinnost používat ochrannou jezdeckou přilbu odpovídající normám, to nikoho nepřekvapí. Důležité je také obutí jezdce, které je přímo určeno pravidly. Osoby, které v rámci vytrvalostních závodů sedí na koni, jsou povinny mít bezpečnou jezdeckou obuv s podpatkem nejméně 12 mm vysokým nebo uzavřené, popř. bezpečnostní třmeny. Jinak je ústroj jezdce, ošetřovatelů i funkcionářů definována pouze s ohledem na jezdeckou etiku. Stejně tak pro výstroj koně nejsou určena žádná omezení. V zásadě na start můžete vyrazit v jakémkoli sedle a s jakýmkoli užděním. Zakázány jsou biče, ostruhy, dlouhé otěže, pomocné otěže, ucpávky uší a klapky na oči omezující zorné pole.

    Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.

    360x360 AD
    Back to top