ZPEVNĚNÉ PLOCHY JSOU ZÁKLADEM

S Terezou Hvížďalovou jsme si povídali v stájích v Dolním Bezděkově o ustájení typu Paddock Paradise. Mluvili jsme o tom, čím se liší od podobných ustájení, o bahně, zpevňování treků, stádové hierarchii a všem možném, co se pojí s podobnými typy ustájení.

Terezo, můžete mi vysvětlit jméno vašeho Ranče DýBí? Je takové dost netradiční…

Netradiční, ale poměrně jednoduché. Nacházíme se v Dolním Bezděkově. A jméno Ranče je zkratka Dolního Bezděkova, tedy D.B. Mimochodem, ptá se na to spousta lidí.

Netradiční je nejenom jméno, ale i způsob ustájení. Můžete ho představit?

Největší specifikum tady v tom typu ustájení je asi množství zpevněných ploch pro pohyb koní. Tím myslím, čím se odlišujeme možná i od jiných trekových ustájení nebo ustájení typu Paddock Paradise tady u nás, protože zpevňujeme hodně.

Zpevněné povrchy – k čemu je to dobré?

Každý člověk, který začne budovat trekové ustájení, tak samozřejmě narazí na běžný kámen úrazu, a to je bahno. Jakmile se koně pošlou do uliček, do nějakého užšího prostoru, tak od podzimu do jara je tento prostor díky bahnu nepoužitelný. Takže hodně lidí to řeší tím, že koně na zimní období přehání nebo drží v nějakých menších, třeba zpevněných prostorách, a ty treky šetří na suchá období.

My chceme mít většinu treků použitelných celoročně. Jedinou možností, jak ty treky udržet schůdné i během zimy, je právě to zpevnění. Takže my zpevňujeme opravdu hodně a velká část našich treků je tak celoročně v provozu.

Čím zpevňujete?

Zpevňujeme převážně zatravňovací dlažbou Ecoraster, která je použitá na většinu zpevněných ploch. Máme vyzkoušené i levnější varianty, ale bohužel ty se často vlní nebo se i v ploše lámou. Ecoraster tady máme položený 10 let a pořád slouží skvěle. Jezdíme po něm i těžkou technikou, pravidelně používáme k úklidu stroje, rozvážíme s technikou seno, shrnujeme na zpevněném sníh, nanošené bahno i odkopáváme zmrzlé bobky, takže ty rohože jsou zatížené dennodenně opravdu hodně.

Všimla jsem si, že v trecích není zpevněná celá šíře cesty.

Některé treky nejsou zpevněné od kraje ke kraji. Vždy na jednom kraji je nechané místo, takže si koně můžou vybrat, jestli půjdou po zpevněné nebo nezpevněné cestě. Po té zpevněné ploše se pohybujeme my s technikou. Když na zpevněnou část koně nanosí bahno z těch nezpevněných částí, tak my to technikou snadno stáhneme.

Když není hluboké bahno nebo zmrazky, koně jdou radši po nezpevněné části. V kroku se pohybují všichni všude, cvalem to ale berou všichni radši mimo zpevnění.

Zkusili jste i něco jiného než rohože?

Zkoušeli jsme i další varianty zpevnění. Minulý rok jsme poprvé zkusili lomový prach. Ten se nám ale v našich podmínkách neosvědčil. Lomový prach by se měl použít v místě, kde ideálně nestojí nebo se nekumuluje voda, zkrátka je vhodný tam, kde je sucho. Naše pozemky jsou lemované potoky a do potoků se stahuje voda právě přes naše pozemky. Lomový prach nám tady udělal hroznou paseku. V podstatě je tady teď bahno z lomového prachu. Takže letos plánujeme zpevňovat další plochy a treky opět zatravňovací dlažbou.

Jak moc zpevňujete podklad pod rohože?

Ten základ treků, co tady je asi 10 let, dělala firma. Udělali kufr, dali tam větší kameny, menší kameny a tak dále, a nahoru přišla dlažba. Poslední léta si to děláme svépomocí. Když je třeba někde něco zpevnit, tak to v podstatě jenom i bez toho kufru vysypeme menší vrstvou kamení, uválcujeme a pomocí písku to dorovnáme a nahoru přijde Ecoraster. Funguje to.

Dáváte mezi vrstvy kamení a písku geotextilii?

Nedáváme, ale nemáme to taky tak hezký a rovný, jako když se to zadá 🙂

Pojďme ke koním samotným. Kolik tady máte nyní koní?

Větší stádo má 15 koní. Měli jsme kapacitu stanovenou na 14, ale nakonec jsme vyšli vstříc posledně příchozí majitelce, která přišla se dvěma koňmi, a tím jsme stanovenou kapacitu překročili. Když jsme stádo skládali dohromady, snažili jsme se držet sudý počet koní. V tom vyšším počtu koní to vlastně nehraje takovou roli.

Drželi jste se sudého čísla z důvodu dvojiček?

Vždycky jsme drželi sudé počty, aby každý z koní měl dvojici a ve stádě nezbyl jedinec bez kamaráda. Ale v tom větším počtu koní už se to ztratí. A i když teď máme lichý počet, nepozorujeme nic špatného. Nezdá se, že by ten lichý počet ve stádě dělal nějakou paseku.

A menší stádo?

Protože zájem o ustájení u nás je opravdu veliký, tak jsme se rozhodli část pozemků, kde jsme dříve měli ovečky a kozy pro radost, využít pro koně. Dneska tam máme menší stádo, které jsme zakládali na jaře minulého roku. Je tam 8 koní a myslím, že je to v tuto chvíli maximum, co plocha unese. Až se zpevní základní plocha a treky, dodělají všechny přístřešky, aby koně měli nějaký komfort, tak uvidíme, jestli by se to dalo zvednout na 10 koní, ale víc určitě ne.

Jak se vlastně skládá stádo?

Těch 15 koní, to už je opravdu veliké stádo, do teď jsme nepozorovali žádný vážný problém nebo diskomfort. Vzhledem k tomu, že to stádo stárne, tak samozřejmě každé začleňování nového koně je náročnější a složitější. Ve stádu máme seniory, máme tam i koně po úrazech a každý nově příchozí kůň je stres nejenom pro nás, ale i pro ty koně. Zkorigovat těch 15 kousků dohromady je docela náročné.

Jak postupuje se začleňováním do stáda? Máte seznamovací ohradu? Jak to děláte?

Nového koně vždycky oddělíme minimálně na týden, musí se odčervit, okoukat tady. Na koně ve stádu vidí, ale nemohou k sobě. Po okoukání koně přesuneme do prostředního výběhu, aby koně kolem něho chodili. My pozorujeme, kdy stádo přestává nově příchozího koně řešit. Pak postupně pouštíme po jednom koně k nově příchozímu do výběhu, aby se očuchali a seznámili. 

To zní dost zdlouhavě. Jak pak probíhá samotné vypuštění do stáda?

Na začleňování se snažíme využít období, kdy koně chodí na velké pastviny, takže od jara do podzimu. V tu dobu otevřeme všechny menší plochy, aby se koně nedostali někde do nějaké „úzké“ uličky – začleňování v trecích je složitější. Začleňování na pastvině je nejlepší a konflikty jsou mírnější. Takže k tomu využíváme tohle období. Bohužel, i když to člověk udělá takhle, občas se konfliktům nevyhne. I když nového koně po jednom vůbec neřeší, ve stádě vždycky dojde k nějakému nahánění a potyčkám. V tu chvíli už do toho nesaháme a necháme to na koních. Každé narušení tohohle procesu, kdy jsou všichni spolu, jenom prodlužuje stres, kterému jsou všichni vystavení.

První den je náročný, přes noc si to sedne a druhý den se už nový kůň drží sice malinko stranou, ale už se pohybuje se stádem. Konflikty samozřejmě jsou, druhý den ty největší boje pominou a pak už je to jenom takové to vyříkávání jeden na jednoho.

To musí být strašně náročné nejen časově, ale i psychicky. Nikdo nechce pokopané a pokousané koně.

Zjistili jsme, že to vlastně stojí docela dost času, úsilí a nervů nejenom nás, ale i toho nového koně, který je celou dobu oddělený a už chce za koňmi. Takže ty poslední dva nováčky jsme nechali oddělené jen kvůli odčervení a karanténě, jestli se u nich něco neprojeví. A pak jsme je pustili na velkou pastvinu prostě všechny najednou. Průběh byl v podstatě podobný, ale nestrávili jsme s tím celý týden nebo dva.

Jak je to s hierarchií ve stádě?

Velké stádo má pevnou hierarchii a svého vůdce. Shodou okolností je to náš kladrubák, dneska je už starší – je mu 20 let, ale má přirozenou autoritu. Vůdcovství si nemusí vykopat a vykousat. Je klidný, psychicky odolný, stabilní a není to prudič, opravdu celé stádo ho respektuje.

Každý kůň má ve stádě své místo. Když přijde nový kůň, musí si to místo najít. Většinou začínají kamarádstvím s nejslabšími jedinci na konci hierarchie. Ti jsou jen převodním můstkem a jakmile se trochu oťukají, nováčci ty slabší utlačí zase zpátky na konec a postupují výš.

A co když některý kůň odejde? Máte zde koně různých majitelů?

Hierarchie ve stádě je důležitá. Každý kůň má svoje místo, má svoje kamarády, a to je úplně super. Ve stádě máme vlastních 6 koní, takže máme jistotu, že ten základ je opravdu pevný. Je smutné, když nějaký nekonfliktní kůň odejde, tak to zasáhne všechny. Koně jsou součástí toho stáda a mají tam vazby, odchod je pro všechny hodně těžký. Na koních, co měli blízko k tomu, který odešel, je vidět, že jsou smutní. Ostatní jsou minimálně nějakou dobu rozhození.

Na uvolněné místo po chvíli přichází nový kůň. Snažíme se hodně přemýšlet o tom, koho si sem vezmeme. Důležité je, aby ten člověk měl podobný styl smýšlení a vidění toho, co s koňmi chce, kde je chce mít a jak k nim i přistupuje. A taky ten daný kůň nesmí ohrozit postavení našeho vůdce.

FOTOGALERIE:

Foto: Archiv Terezy Hvížďalové a společnosti Equiservis s. r. o.